Praktiky šíbra

Kateřina Valachová, ale i mnozí jiní drakobijci především z řad ČSSD, už dlouhodobě bojují proti věřitelům tzv. lichvářům. Vadí jim, že by měl dlužník platit své dluhy pokud možno i s úroky a penále, a to i v situaci, kdy nechce.

Anebo nemůže. Jak sama Valachová ráda uvádí mnohé příklady. Všechny jsou na jedno kopyto a dá se z nich poskládat tento modelový příběh: dlužník, nejlépe matka samoživitelka, nebo důchodce na pokraji existenční propasti, se dostává do kritické finanční svízele. Ač ničemu nerozumí, nechápe a ledva umí číst, je mu vnucena lichvářem půjčka. Vzápětí, a to vždy zákonitě, přichází lidská pohroma v podobě ztráty zaměstnání, či zákeřné choroby, takže splácení není možné. A na tuto chvíli čekaje přispěchá lichvář a, považte, domáhá se svých peněz. Zrůdnost. Ač dluhy ze spotřebitelských úvěrů tvoří jen malou bagatelní součást zadluženosti domácností, exekucí a insolvencí, pro paní Valachovou jsou ony pravou příčinou všeho finančního zla, především proto, že obsahují vysoké úroky, penále a jiná příslušenství . A proto bojovala za striktní omezení poskytování spotřebních úvěrů, ztížila vymáhání dlužných částek a náhrad a prosadila furiantské odpuštění velké části dluhů v novele insolvenčního zákona. Lichváři si prý už nahrabali dost a jejich možnosti byly zločinně rozsáhlé, tak co. Ať utřou. Pojďme se tedy ve zkratce podívat na možnosti vymáhání dluhů ze strany věřitele, tak jak platí dnes:

Penále od pátého dne po splatnosti 20% z dlužné částky, úrok z prodlení 14,5% (repo sazba ČNB+14%) obé splatné do 30 dnů, možná pokuta za porušení mlčenlivosti v souvislosti s probíhajícím jednáním až do 500 000kč, pořádková pokuta za obstrukce při jednání až 50 000kč splatná do 14 dnů, pokuta za jinou formu splátky, než bylo dohodnuto, např. poštou, 2000kč.

Formy vymáhání: exekuci zahajuje věřitel sám tzv. ex officio, tedy bez povinnosti návrhu a exekučním titulem se stává sama dlužná částka. Věřitel není povinen vyrozumět dlužníka o výši jeho dlužné částky. Exekuční příkaz se rovnou doručuje dlužníkovi a není možno proti němu uplatnit žádné opravné prostředky. Manžel dlužníka ve společném jmění manželů se automaticky stává dlužníkem též. Na základě tohoto má věřitel právo k uspokojení svých pohledávek nařídit srážky ze mzdy povinovaného, obstavit a exekuovat jeho účet, prodat movitý i nemovitý majetek, zkonfiskovat jiné peněžité pohledávky dlužníka, stejně jako ho omezit na jeho majetkových právech.

Zdá se vám to opravdu dost tvrdé? To může, ale takhle to prostě je. Takhle totiž vymáhá své dlužné částky státní správa! Konkrétně finančák. A to z lidí ždíme jejich peníze, tedy ne vlastní, které by jim předtím půjčila. Nevím jak postupuje sociální správa, nebo VZP, ale o moc větší lidumilové tam asi nebudou. O takových pákách na neplatiče se může lichvářům jen zdát.

Znám případ jedné konkrétní ženy, která odcestovala dlouhodobě do Itálie. Na VZP to nahlásila. Bylo jí řečeno, že je to tak v pořádku, že si to poznačili a vnutili ji pár náhradních připojištění na šťastnou cestu. Po návratu dlužila několik tisíc, protože prý nic poznamenáno nebylo, takhle se to nedělá a nikdo o ničem nic neví. Nebožačka zaplatila tedy dlužnou částku, ujistila se, že může odjet zpátky (v Itálii se mezitím zasnoubila) a odjela. Po návratu dlužila ještě víc, protože ta zaplacená částka prý byly jen penále a jistina dluhu bobtnala dál. Nebudu vás unavovat. Když jsem jí poznal, dlužila po roce právních sporů s VZP už kolem 60 000kč. Tak tuhle lichvu měla asi paní Valachová na mysli.

No, ještě že tu máme tu insolvenci, že? Díky ní se, podle Valachové, lidé z toho kolotoče dluhů lehce dostanou. Nedostanou. Pokud tedy dluží státu na daních, sociálním a zdravotním, tak ne. Tyto dluhy jsou totiž chytře brány jako dluhy z podnikání a stát přeci nedělá insolvenci proto, aby oškubal sám sebe. To jste asi spadli z jahodníku naznak, když vás to jen na chvíli napadlo. Každý živnostník je povinen si řádně přečíst podmínky daňového úřadu, a to i ty malými písmenky na přílohách, nemá co marodit, ztrácet zaměstnání a dostávat se do platebních neschopností, když má platit jako OSVČ. Od toho jsou tu jiní dlužníci. Třeba ti u hracích beden v barech, matky samoživitelky, dlouhodobě nezaměstnaní a oběti obchodníků s chudobou.

To, co mě vedlo k úvaze o státním lichváři, který kupodivu bojovníkům za insolvence vůbec nevadí, je zpráva těchto dnů, že se vládě podařilo zlepšit výběr dlužných daní. Nebudu komentovat demagogii tohoto Bratrstva kočičí pracky, která spočívá v tom, že odepsali  přes polovinu desetiletí nevymožených daňových nedoplatků poté, co jejich dlužníci skončili v likvidaci a následně pod mosty, a tím jim opticky poskočilo procentuální číslo úspěšného výběru, ale zarazily mne ty částky.

V roce 2017 činil celkový objem peněz vymáhaných v exekucích 325 mld. při počtu 830 000 lidí. Daňových nedoplatků bylo ale v době kumulace 110 mld.(2014), tedy třetina a oněch dlužníků odhaduji řádově 5-10x méně!  A to se bavíme objektivně o dlouhodobých dluzích a jenom na daních, protože aktivního živnostníka by po roce činnosti státní správa sežrala i s dětmi kdyby nedorovnal svůj dluh, jak patrno z výčtu jejího postupu výše. 

Tedy suma sumárum: největším lichvářem je stát. Zároveň i nejbezcitnějším vymahačem. A mezitím se nám tu v tichosti ztrácejí pekař, mlíkař...

https://katerinavalachova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=699017

https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/financni-urad-dane-nedoplatek.A190218_090417_ekonomika_mato

https://portal.pohoda.cz/dane-ucetnictvi-mzdy/ucetnictvi/sankce-podle-danoveho-radu/

https://www.financnisprava.cz/cs/dane/danovy-system-cr/postup-v-danovem-rizeni/vymahani