Pomatení

Při čtení sociálně laděních článků a diskuzí pod nimi, nám v nich skotačí stále stejný jev. A sice to, že mnozí levicově naladění diskutéři si vytrvale pletou pravicové myšlení s anarchismem, stříknutý mafií a kazetovou pumou.

Jejich svět je jednoduchý jako systém splachovadla. Všechno špatné je prostě pravicové a všechno spravedlivé a srdíčkové pochází z levé strany, která svádí neustálý historický boj za prosazení všeobecného dobra. Tento dějinný antagonismus potom napasují na cokoliv a po vzoru komunistů jsou pak mile překvapeni, jak to všechno do sebe pěkně zapadá. Bohužel pro ně však, vlivem své nízké rozlišovací schopnosti, se jim většinou podaří husarský kousek, kdy zuřivě obhajují asociální a zločinné jednání ve jménu jakéhosi pochybného lidství.

A tak se dozvídám, že neplatit dluhy je vlastně správňácké, protože věřitel by ze svých vlastních peněz mohl ještě nakonec mít i užitek. Naproti tomu sáhnout zaměstnanci na prémie, což je bonusová složka, je zločin. Někoho odmítnout ubytovat je také hrdlopišství, protože každý má automaticky právo na všechno, naopak ubytovat ho je potom obchod s chudobou. Nezaměstnat je uvržení do bídy, zaměstnat vykořisťování, chodit do práce je otroctví a sebrat někomu příplatky za svátek tím, že mu zakážeme pracovat je vlastně bohulibý čin, protože onen se může v pohodě válet zadarmo doma i když nechce. Platit sjednané úroky je vydřidušství, obsadit někomu jeho budovu je vyjádření osobního postoje. Zaměstnavatel vykořisťuje, když zdarma žije z peněz jiných, asociál na dávkách je potřebný.

Správnou herdu jsem však dostal při čtení jednoho blogu, kde si autor představuje pravičáctví takto: 

Pravičák neuznává žádné osobní vztahy ani kamarádství. Nenávidí matky rodičky, péči o seniory, vědu, umění, estetiku, knihy, choreografy a archiváře. Počítá jen toho a to, co se vyrobí. Proto taky neuznává ani doktory a chtěl by, aby všichni co nic nevyrábí umřeli. Uznává jen peníze a výdělek a proto fandí šedé ekonomice a hospodářské kriminalitě. Preferuje pohřební služby, protože ty prý vyrábí nebožtíky. A dost, dál vám fakt nebudu kuchat bránici, koneckonců si to defilé psychických diagnóz jistě dohledáte sami.

A co že je tím spouštěčem, který většinou levičáky roztancuje jako bezdomovce u výkupny lahví? Volání po spravedlivém a rovném přístupu všech ke všem. Že zákony by měly platit univerzálně a plošně pro všechny. Zásada, že smlouvy se mají dodržovat, dluhy platit a každý má být posuzován podle svých konkrétních činů. Že kdo žije řádně, je pracovitý a poctivě platí daně a odvody má nárok ze strany společnosti na patřičný respekt a přiměřené plnění. Že nelze, aby šejdíř, netáhlo a povaleč byl povyšován nad ostatní a ještě k tomu placen z výdělku toho přičinlivého. Ano, měření všem stejně podle zásluh a vykonaných skutků je ten pelyněk, který levičáky nejvíce dráždí. Nemohou pak dost dobře prosazovat své naprosto sobecké požadavky proč okrást zrovna toho a takhle na úkor tamtoho. Proč jednomu šlápnout pro nic za nic na krk, nejlépe ho zavřít do kriminálu a pijavici postavit na piedestal. Zakrývají tím vlastní závist, neschopnost a frustrace.

Abych tuto depresívu ukončil nějak humorně a přitom černobíle, aby to pochopili i výše zmiňovaní, vypsal jsem jisté fenomény podle toho, zda je vymyslela levice, anebo pravice.

Pravičáci vymysleli a zavedli: právo, spravedlnost, pravidla, pravý úhel, dopravu, nápravu, správu i zprávy, opravy a úpravy, práci, pravdu, soupravu, prvosenku, prvouku, pravoslaví a vyprávění starých příběhů.

Levičáci vymysleli a zavedli: úlevy, zlevněné polevy, prodlevu, levotu, plevel, chlév, klevety, nálev, slevy, slovní výlevy, hospodskou výlevku, levanduli a polévky v akci.