Krysy opět útočí
Jednoho dne si mudrc povšiml, že krysy v sýpce jsou nejenže vypasené, ale také pořádně agresivní. To když chtěl zavázat prokousaný růžek pytle se zrním, zaútočily na jeho ruku. Vzpomněl si, že krysy v chrámu byly plaché a bojácné. Při jeho vstupu se rozutekly do všech děr.
"Je to tím," uzavřel své zjištění, "že ty z chrámu nemají co bránit, než pár kůrek chleba a to jim za život nestojí. Kdežto ty ze sýpek hájí svou rozmařilou zahálku. Tedy čím se člověk má lépe, tím se stává nenažranějším a bojovnějším a dožaduje se většího blahobytu. Pokora a vděčnost jsou mu cizí."
Tak nějak by se dala ve stručnosti popsat ona prastará moudrost z perexu. A přesně takto na mě působí žvásty radikálních levičáků západního světa.
Sami toho moc neukázali, přínosem pro společnost jsou minimálním, ale za to by rádi přerozdělovali to, co vytvořil někdo jiný. A tak zatímco člověk pravicového myšlení řekne: já jsem tohle vybudoval, tohle zaplatil a odvedl společnosti a na tohle mám nárok, oni řeknou: tohle jsme vytvořili a odvedli my všichni a proto to rozdejme všem, mnou počínaje. Oni nikdy veřejně nepřiznají, že je kupředu žene vlastní nenažranost, protože se mají dobře za minimální úsilí. To ne. To se budou ohánět takovými obezličkami, jako: nejde o mě, ale jde o ty lidi na hranici bídy, o mladé rodiny s dětmi, o seniory a potřebné. A přitom v hlavě už hltavě počítají jaká část cizího majetku jim asi zadara připadne. Ale počítají marně. Ve všech režimech, kde tato zrůdná celospolečenská loupež zvítězila, nepatřila takovým jako jsou oni ani klika od vrátnice fabriky, kde jim režim okamžitě poté zvedl pracovní normy o 200%. A příděly naopak ostrouhal, protože žádná sleva není zadarmo.
Jejich klasická omšele lživá fráze zní, že bohatí ještě více bohatnou a chudí stále chudnou. Už z prvního porovnání materiálního a sociálního zajištění běžného občana před 100 lety a dnes, včetně dostupnosti zdravotnictví, školství, právní ochrany, pracovních podmínek a demokracie, je to pitomost jak vrata od hangáru. Ono chudnutí totiž není nic jiného než závist, že i když se dnes máme líp, jiný se má ještě lépe.
Asi jako když tři rolníci vydělají statkáři denně tisícovku. Každý dostane po dvou stovkách sedlák čtyři, protože je majitelem pole a všechno řídí. Všichni jsou spokojeni, ale jen do doby, než pantáta ušetří na traktor. Pak mu podnikání nese tisíce dva, každý z nich dostane čtyři stovky a majitel osm. A je zle. Traktor nese blahobyt a je třeba ho statkáři sebrat i s tím polem. Po pěti letech statkář umře v kriminále na tuberu, z traktoru je vrak a z vyčerpaného pole jíloviště na kterém se prohánějí venezuelští potkani. Ale všichni jsou spokojeni, protože chudoba je rovnoměrně rozdělena a nikdo nemá víc, než ten druhý. A kručení břicha se dá přeci přehlušit zpěvem revolučních písní. Večery pak bývají dlouhé a večeře moc krátké. Zbývající čas se potom vyplní hledáním nového statkáře s traktorem.
Další jejich podivuhodnou diagnózou je tvrzení, že kapitalismus se už vyčerpal a neumí řešit sociální problémy. Popravdě se ale většinou jedná o problémy, které vytvořili sami oni levičáci neustálou demontáží kapitalismu z pravidla "každému podle jeho zásluh" na "každému kdo co chce". A tak ti, kteří pracují nejméně bydlí nejdostupněji, ti co odvádí do systému nejmíň z něj pobírají nejvíc a kdo nepracuje vůbec, ten bydlí a žije úplně zadarmo. A ještě je jinými stejně marnými lidmi označen za společensky potřebného. Naopak ti co pracují nejvíc, také nejvíc odvádějí a mají zároveň nejmenší nárok cokoliv od společnosti čerpat. A pokud si i přesto něco za své peníze přidrzle koupí, potom je třeba jim to sebrat, nebo alespoň důsledně zdanit nejlépe 100%.
Levičáci tuto celospolečenskou kriminalitu nazývají sociální spravedlností a jejich cílem je dovést ji až k zrůdné dokonalosti legendárního kalašnikova. Ovšem pravý význam pojmu "sociální spravedlnost" spočívá v tom, že kdo (zdravý, dospělý a práceschopný) více přispívá do společného, měl by z něj také požívat vyšší plnění a respekt společnosti. Takhle to alespoň funguje ve všech smečkách, hejnech a stádech. Ale možná je příroda úplně blbá a nemá ty správné Euroškoly.
Mně kolikrát připadne, že těmto levicovým křiklounům pracuje mozek v záložním havarijním režimu. Chtěli by moc vdoleček, protože ta šlehačka nahoře vypadá bombasticky a pak žalují, že jim to těsto pod ní vůbec nechutná a chtějí ho vyměnit za něco jiného. Strašně rádi by se oženili, protože slyšeli, že máte denně navařeno a sex po libosti. A pak jsou rozčarovaní z toho, že musí jíst to co je, a ne to co by chtěli a souložit musí i když se jim nechce. A ještě k tomu celý ten předražený ansábl financují a to včetně návštěv souseda po nocích, kdy oni se neklidně převracejí na zablešené pryčně na pracovní montáži kdesi v tramtárii.
Prostě nevědí co chtějí a nedají pokoj, dokud nepadnou hubou přímo do septiku marxistického realismu. Anebo ještě hůře. Chtějí to, co má ten druhý. A pro cizí majetek jsou vám schopni ukousnout i ruku, až budete s pečlivostí dobrého hospodáře zavazovat růžek pytle se zrním.
Petr Burian
Země opaků
Vše, za co bojovali, trpěli a umírali naši předkové, se nám splnilo. Máme blahobyt, rovnoprávnost a bezpečí. Mnozí lidé zadušení tak snadným životem, absencí nepřítele a překážek, se však rozhodli to zničit a vydat se cestou zpět.
Petr Burian
Zlepšení situace Romů
Pan Zdechovský napsal blog, v němž popisuje cestu ke zlepšení životních podmínek Romů, kteří se sami chtějí přičinit. A jako spousta podobných projektů i tento má stejnou charakteristiku: je přehršlí slov o tom proč, ale ne jak.
Petr Burian
Neberte nám černou, nepatří vám
Barvy a jejich názvy jsou společným vlastnictvím lidstva. Můžeme je sdílet, ovšem nikdo nemá právo si nárokovat výhradní rozhodování o používání té či oné barvy. Nikdo na ni nemá copyright. Ale přesně tohle se dnes děje. Bohužel.
Petr Burian
Babiš přiznal, že všechno dělá správně
Na Idnes dostal pan premiér prostor ke svému vyjádření. Jeho komentář s názvem Proč se dnes můžeme zadlužit, je prakticky souhrn toho, jak to všechny vlády před ním dělaly blbě a jak on to dělá všechno dobře.
Petr Burian
Příběh o rasismu
Kdybych byl Rom, mohl bych vám tady vystřihnout svůj příběh o rasismu na pokračovaní jako z partesu. A kdybych byl ještě k tomu matka samoživitelka, protkal bych ho takovou nebetyčnou diskriminací, že by jedno oko nezůstalo suché.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá
Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...
Britská učitelka spala s žáky, s jedním otěhotněla. U soudu přiznala „chyby“
O chybách a zničeném snu nyní u soudu v Manchesteru vypráví britská učitelka, kterou policie viní...
Fica stále operují. Padlo pět výstřelů, ministr vnitra mluví o občanské válce
Přímý přenos Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica, který byl ve čtvrtek terčem atentátu, je...
Do mostu v Texasu narazilo plavidlo a poškodilo ho. Do vody uniká palivo
Do mostu v Galvestonu v americkém státě Texas ve středu narazilo plavidlo a do okolních vod uniká...
Na Slovensku není mír a smír, polarizace pokračuje, říká novinářka
Premium Slovenské vládní strany po atentátu na premiéra Roberta Fica slovně útočí na novináře. Přidávají se...
ANALÝZA: Rusko natahuje frontu do šířky. Putinova letní ofenziva začíná
Premium Vytváření nárazníkové zóny u hranic, nebo pokus o útok na druhé největší ukrajinské město? Nenadálý...
Prodej bytu 2+1 54,4 m2, Mírové náměstí, Louny
Mírové náměstí, Louny
2 600 000 Kč
- Počet článků 294
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1815x