Jen dva prstíčky strčíme

a jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme," slibovaly tehdy Jezinky. To Miloš Zeman je jiné ráže a do dveří strčil tenkrát rovnou celou nohu. Dnes se už rozhlíží rozkročen po světnici a prstem ukazuje okolo, co všechno je v ní jeho.

A co na to Pacholíček premiér? Ten kouká co na něj zbude, aby si to taky přibalil na cestu. Barák totiž není jeho. Patří jelenovi. A sociální demokraté, uvázaní u boudy s tlamou přelepenou izolací, jim k tomu vrtí ocasem na důkaz nesouhlasu a rebelie. Pojďme se podívat na to, jak celá ta privatizace vládních kompetencí vlastně začala.

Na počátku bylo slovo. Vlastně ne, na počátku všeho byla přímá volba prezidenta. Ledva se o ní chasník z Vysočiny dozvěděl, seběhl z hor do údolí a ještě celý ucancaný pryskyřicí od objímání stromů podepsal před večeří přihlášku. Pan předseda strany SPO Zemanovci, jakýsi Vratislav Mynář (podle ministerstva vnitra v režimu "sám sobě zmocněncem) mu zcela nezištně sehnal potřebné podpisy k nominaci. A tak náš horal odjel do Prahy a na celé čáře vyhrál předvolební debatu. Tedy co se nepravdivých výroků týče. Nepravdivých a zavádějících tvrzení měl 50%:50%, s přehledem nejvíc ze všech kandidátů (Demagog.cz, Miloš Zeman 8 odpovědí vyhodnoceno jako pravdivé, 5 jako nepravdivé, 2 zavádějící a 3 neověřitelné ). Český lid si toho všiml a proto si ho zvolil. Vždyť přeci kdo lže s námi, nelže proti nám. A ČSSD tomu tleskala a podporovala ho.

Na konci ledna 2013 se Miloš Zeman stává prezidentem ČR a jako svůj osobní tlampač představí národu mladého a schopného potenciálně komunistického eléva Jiřího Ovčáčka, redaktora Haló novin a bulvárního Blesku. Jak čas ukáže, bude opravdu doslova všehoschopný. Sotva si však oba stihnou uložit pantofle k postýlkám, čistě náhodou vlítne zakuklené komando na vládu ODS. Jsou to hoši z Olomouckého státního zastupitelství, kterým shodou okolností taková akce podle právního řádu vůbec nepřísluší. Premiér Nečas je obviněn z toho, že svým vlastním poslancům slíbil místa ve státních službách za to, že budou řádně plnit vládní program. Jeho sekretářka a milenka v jedné osobě pak za to, že neměla ráda ženu svého milence, se kterou byl on beztak už v rozvodu. V její šatníkové skříni se vedle podprsenek při razii potom najdou i náhradní dámské kabelky, což ji u soudu ještě více přitíží.

Miloš Zeman si krátce na to pozve vrchního státního zástupce Ištvána na Hrad, což je u živých kauz mimořádně neobvyklé, a tam mu v pevném objetí a za bzukotu novinářských kamer vyjádří veřejně plnou podporu v hrdinném boji proti politicko klientelistické, ekonomické kriminalitě. Nečas jakožto premiér podává pochopitelně demisi a doživotně se stahuje z politiky. Do čtyř let a čtyř dní se pak Zeman Nečasovi omluví s tím, že Ištván byl jen dezinformační hnida a podloš, a že to byla beztak jen provokace proti ODS, tak ať si to tak nebere. A sociální demokraté ryčí nadšením a tleskají.

Místopředsedkyně vládní ODS Miroslava Němcová potom sesbírá 101 hlasů parlamentní podpory a se stranickým mandátem navštíví prezidenta ve věci jmenování nového premiéra země, tedy jí. Zeman ji blahosklonně vyslechne a prohlásí, že  to byl Petr Nečas, kdo podal demisi a je výsostným právem prezidenta jmenovat nového premiéra. Aniž by byl limitován jakýmkoliv omezením. Od této chvíle už nebude ve svých rozhodnutích limitován žádným omezením. Jediný kdo to nepochopí jsou sociální demokraté, kteří prezidentovo rozhodnutí plně podporují. Jejich omyl se ukáže hned na to, kdy si Zeman sestaví vládu sám, bez kafrání parlamentu, politických stran a tedy bez vůle voličů. Vláda Jiřího Rusnoka, v níž bude zastoupeno šest bývalých členů KSČ a pět kandidátů za SPO Zemanovci, což bývá mnohdy totéž, bude nerušeně vládnout dalšího více než půl roku bez důvěry parlamentu. Vládu prakticky podporovali jen komunisté a sociální demokraté, kteří ji vnímali jako krok správným směrem.

Po předčasných volbách se konečně sociální demokracie svého vytouženého dne dočkala a 28. ledna 2014 je jmenována vláda premiéra Bohuslava Sobotky, zvaného Omezovač. Od té chvíle začíná strmý pád ČSSD. Jakkoliv si ČSSD myslela, že už Miloši Zemanovi zalezla servilně dost hluboko, mýlila se. Hned v následujících vládních bojích Zeman mstivě a bezvýhradně podpořil jejich koaličního partnera, trestně stíhaného Andreje Babiše, mimochodem také bývalého člena KSČ, a za loupežníka označil naopak Sobotku, kterého stihl ještě před jeho pádem do hlubin zapomnění znemožnit před celým národem. Preferenční propad ČSSD potom komentoval se zjevnou škodolibostí. Ani v další vládě, tentokrát pana onoho Čistého, který vládl dlouhodobě také bez důvěry parlamentu, nezačaly pro ČSSD lepší časy. Ač do ní Sociální demokracie přilezla doslova po kolenou a s prosíkem, odmítl Miloš Zeman opakovaně podepsat jmenování jejich ministra zahraničí Miroslava Pocheho. Toho pak musí ČSSD nahradit jeho poradcem Tomášem Petříčkem, který slíbí zřídit zasedání mezivládní komise česko-čínské spolupráce. O nějaké profesní kvality tady očividně nejde, jde jen o to, kdo má v té chvíli v ruce větší nůž.

Podobný osud čeká potom postup opačný, tedy odvolání ministra kultury Antonína Staňka, bývalého učitele a radního, který je vůči Miloši Zemanovi víc loajální než ke svému resortu, či rodné straně. S kulturou má společnou jen zálibu v Heavy Metalu a to, že odvolává z postů lidi, které mu prezident přikáže. Po dvou měsících tahanic a desítkách petic k odvolání od všemožných kulturních institucí, kdy prezident odmítal podepsat odvolání ministra Staňka, což je rozhodnutí které náleží výhradně premiérovi, nastává reversní situace a jeho nástupce Šmardu odmítne Miloš Zeman potvrdit naopak zase do úřadu. ČSSD po několika výhrůžkách odchodem z vlády a kategorických ultimatech ve vládě nakonec zůstává a pokorně na post ministra kultury nastrčí Lubomíra Zaorálka, který před 35 lety pracoval chvíli jako pomocný dramaturg, takže ke kultuře má rozhodně blíž než všichni Zemanovi lidé. Babiš, který Šmardu na ministra sám jmenoval a byl tedy prezidentem zesměšněn, to poté chlapsky komentuje zhruba slovy: Neříkejte, že prezident odmítl. On pana Šmardu nikdy neodmítl podepsat. Jen vyzval pana Hamáčka, aby nominoval někoho jiného, protože tohodle jim nikdy nepodepíše.

Takže si to shrneme: prezident, ne volby, určuje kdo bude premiérem, ne premiér, ale prezident určuje, jaké bude složení vlády, kdo odsud vypadne a kdo může přijít, on a ne parlament rozhoduje, jaká vláda má čí důvěru a bude vládnout a jak dlouho. On a ne delegáti určuje, kdo bude profesorem, či ředitelem tam a tam, on a ne zákon rozhoduje o obsazení postu kancléře a tucty jiných honorovaných míst . On určuje, co je a není v ústavě, co je zákon a jak ho vykládat. On určuje co je to demokracie, co výsledek voleb a co přání lidu. Tak takové podhoubí, takový luxusní precedent, ten si bude budoucí prezident sakra užívat!

Řečí bible asi takhle: Na počátku nebylo nic. Pak se zjevil Miloš Zeman a řekl: budiž já!

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vl%C3%A1da_Petra_Ne%C4%8Dase

https://echo24.cz/a/iEFqd/zeman-se-omluvil-necasovi-byla-chyba-verit-slachtovi-a-istvanovi-slo-o-provokaci-vuci-ods

https://www.novinky.cz/domaci/clanek/zeman-se-setkal-s-istvanem-a-podporil-jej-v-praci-198118

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vl%C3%A1da_Ji%C5%99%C3%ADho_Rusnoka

https://cs.wikipedia.org/wiki/Volba_prezidenta_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky_2013

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/andrej-babis-rozhovor-cssd-smarda-zeman-hamacek.A190829_092317_domaci_knn