Barbaři

Pozdvižení v Rusku vyvolal obřad sibiřských šamanů, kteří obětovali a spálili pět velbloudů, „aby posílili Rusko a jeho národy“. Obřad v šamanském táboře u Angarska sledovalo asi pět stovek lidí.

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/samani-velbloudi-rusko-obet.A190223_084334_zahranicni_remy

Prodral jsem se nízkým křoviskem a spatřil ho. Seděl mezi dvěma malými ohníčky na nichž střídavě pomocí mokrých větví rozdmýchával hustý kouř.

"Dobrý den."

Cosi zamručel, ale neznělo to nepřátelsky.

"Mohu?" optal jsem se, přistoupil až k němu a kývnul směrem k ohníku.

"Jistě," pohnul se a nastrčil mi jeden z hořících klacíků k cigaretě, "jinostraněc, že? Odkuda?"

"Jsem z Čes... (spolkl jsem Česko, které příliš zní jako Čečensko), z Ček repablik, Česká republika."

"Aha...a ty jsi fašista?" ukázal na mě hořící větví.

"Ne, kdepak. Já jsem přítel!" přinasnažil jsem se  horlivě.

"No, že mluvíš imperialisticky", utrousil klidně.

"To já jen tak...abych znal jazyk nepřítele. Proč pálíte syrové větvě?" otočil jsem směr hovoru.

"Píšu si se soudruhem ze spřátelené komunity."

"No jo...takže tohle je něco jako četování, že?" ukázal jsem pobaveně na hustý kouř.

"Ne, to je hustý kouř, aby to z té dálky viděl."

"Aha...a proč to posíláte přes dva ohně?"

"To druhé je kopie pro cenzora."

Chvíli jsme oba  mlčeli. "Je to daleko? Ta tvoje země?"

"Směrem na západ." Potěšil mě jeho zájem.

"Vole nedělej machra a ukaž rukou", usadil mě.

"Tam", mávl jsem nazdařbůh západním směrem. Zase cosi zabručel.

"Hele", nedalo mi to, "vy jste prý spálili pět velbloudů jako oběť Bohům, je to pravda?"

Podíval se na mě zděšeně a u toho vyvalil bulvy, "no to musíš! Pro zdar celého národa a věčnou slávu soudruha generálního tajemníka!"

"Ale víš o tom, že Brežněv už umřel, že jo?" už jsem se ho nebál. Byl to obyčejný člověk, prostoduchý a upřímný.

"To vím už dávno," mávl rezignovaně rukou, jako když plaší mouchy, "minulý měsíc mi to soudruh ze spřátelené komunity kouřoval."

Seděl zadumán a bylo znát, že ho něco trápí. "Poslouchej, a jakej von vlastně je?"

"Kdo?"

"No šaman z té vaší země. Je moudrý?"

"No moudrý moc ne, ale šaman to von je, to zas jo."

"A proč podle tebe není moudrý, vždyť je to šaman, nebo ne? Není on fašista?"

"Ne, není, je to váš přítel, ale neobětoval velbloudy," pomohl jsem si rychle od složitého vysvětlování.

"Fakt ne?" podivil se upřímně, "a co tedy? Co obětoval jako úlitbu svým Bohům?"

"No," poškrábal jsem se na hlavě skrz tlustou ušanku, "víš, on raději obětoval celou vládu, jen aby bylo po jeho."

"Aha," vypadal, že o něčem usilovně přemýšlí a přitom mechanicky píchal klackem do žáru popela, "takže celou vládu. I s ministry."

Pak se mi zadíval do tváře se směsicí hrůzy a odporu: "Barbaři!"