Babiš narazil

Na dno hrnce. Po pěti letech konjunktury ekonomiky, kdy naše vláda v dobách žírných hospodařila jen zuby nehty s vyrovnaným rozpočtem a schváleným deficitem v desítkách miliard korun, přichází ochlazení. Lžíce cinkla o dno hrnce.

Povidla jsou snědena a Babišova vláda, tolik veleúspěšná v době, kdy to jde lehce a snadno, má najednou hluboko do kapsy. Po 18 miliardách z EET zbyl jen kratičký televizní spot na úrovni abonenta třídenního počítačového kursu, který nás vyšel na pouhé dva miliony korun. Pak už jen ticho, smrad a trpká příchuť z toho, že správa největšího šmírovacího projektu v dějinách ČR stojí zhruba tolik, kolik EET sama vydělá. Rezervní privatizační fond je také po 20 letech prožrán a z velkohubě proklamovaného zátahu na tuneláře státních peněz uvízli v síti jen samotní členové vlády s Babišem v čele jako prvním. Co teď? Hledat nové zdroje!

Do hledání peněz, které nejsou momentálně nikde k nalezení, se horečně zapojily snad všechny kapacity ministerstev, tím finančním počínaje. Ve hře bylo několik variant: snížit nákladovost ministerstev, propustit alespoň těch 40 000 nových státních úředníků, anebo přestat krást a strejčkovat. Nakonec byla, jako ostatně už vždy, vybrána varianta okrást běžného občana. Je to nejschůdnější cesta, ty zdroje tam jsou a on se beztak nemůže nijak bránit.

Jako první nastoupilo osvědčené zvýšení spotřební daně na cigarety. Kuřák je špinavec, kterého nikdo nemá rád a ještě k tomu závislák, tak proč ho nepřetáhnout klackem rovnou a bez ptaní. V hledáčku jsou dále násoskové a řidiči. To jsou povětšinou lidé, kteří si pivko a tuplák benzínu k tomu platí z vlastnoručně vydělaných peněz, takže mají. To ovšem ale stále nestačí, protože jak říkám, mýtné brány a řepka do nafty něco stojí. O tom žádnej čapák. Takže hlouběji a důrazněji.

V diskuzích se stále častěji objevuje sektorová daň a progresivní zdanění. Zatímco ta první okrádá tak nějak spravedlivě a tiše všechny klienty daného sektoru, ta druhá je zábavnější tím, že okrádá nejvíc ty pracovitější a poctivější. A proč ne, když jsi hloupej dříč a máš na to, tak proč tě nepumpnout. Její záludnost spočívá především v tom, že pod heslem: okrademe fabrikanta, sedře z kůže především jeho zaměstnance. Protože jsou to právě ti poctivější a slušnější, kteří se místo poflakování parkem s flaškou kořalky v ruce věnují studium VŠ, mají druhé zaměstnání, či dřou o sobotách a nedělích aby brzy splatili hypotéku na své vlastní bydlení. A dobře jim tak.

Progresivní zdanění se neptá jak jsi k penězům přišel, za kolik hodin dřiny, či kolik víkendů jsi svému výdělku obětoval. Prostě máš, tak dej. Tak stejně ho nezajímá, že už i z tak vyššího výdělku platíš vyšší sociální a zdravotní odvody za stejné služby jako mají ostatní, a že si logicky za vyšší peníze kupuješ také víc zboží za vyšší objem DPH a tedy už progresivně zdaněn jsi jinde a jinak. Tak stejně se progresivní zdanění neptá, proč tamhle ten bere tak malý plat, proč vykonává jen tak jednoduchou práci, když by měl na víc, a proč jen třeba na půl úvazku. A kolik k platu pobírá sociálních dávek od přídavků na děti až po příspěvek na bydlení, takže v souhrnu bere ještě víc, než ten přičinlivější. Ne. Takhle se ptát nemůžeme. Protože to bychom časem taky mohli dojít k opravdové sociální spravedlnosti. A to přeci nechceme, že?