Kdo zná moje názory a postoje, ví, že nejsem volič Miloše Zemana. Jeho způsob prezidentování v mnoha ohledech kritizuji a s některými jeho rozhodnutím zcela nesouhlasím. A proto si opakovaně od 26. ledna 2013 kladu jednu otázku:
Jak je možné, že 2.717.405 voličů dalo tehdy hlas panu Zemanovi? Vždyť jeho kampaň byla plná podpásových útoků, vždyť doteď není zcela jasné, jak byla financována, vždyť zde byly zkušenosti s rozhodnutími p. Zemana z dob opoziční smlouvy atd atd (bylo by to na samostatný článek). I přesto jiné hodnoty převážily.
V pondělí jsme si s kolegy po práci krátce povídali o té aféře s udělováním státních vyznámenání a přišla řeč i na tu otázku, na kterou od dob zvolení Zemana prezidentem hledám a občas nacházím odpovědi. Tentokrát onu otázku vyslovila kolegyně. A hned můžete začít porovnávat a klást si další otázky - např.: Co chybělo Karlu Schwarzenbergovi, aby získal o 476.235 hlasů více? Byla řeč třeba o rétorických schopnostech obou kandidátů, a to je poměrně důležitá kompetence pro prezidentského kandidáta. V té souvislosti se mě jeden z kolegů zeptal, zda jsem viděl projev Miloše Zemana 28. října ve Vladislavském sále. Mluvil o tom, že v tom projevu Miloš Zeman předvedl opravdu dobrý výkon a ať se na to jako člověk, který dělá přednášky o tom, jak vést veřejný projev, podívám. Tak jsem si ten projev dnes pustil a získal jsem při tom odpovědi hned na několik dalších otázek, nejen na tu, která je v nadpise, ale i na jiné: Jak je možné, že máme ministrem financí člověka, který je při mnoha svých rozhodnutích v konfliktu zájmů? Jak je možné, že lidé odpustí prezidentovi vulgarismy ve veřejném projevu, "virózu" u korunovačních klenotů, čerpání důkazů pro své argumentace z nenalezitelných článků apod.? Jak je možné, že si prezident vybere za svého mluvčího pana Ovčáčka? Jak je možné, že premiér oslovuje své přátele na konferenci Strany evropských socialistů "dér frenc". Jak je možné, že se občas ve veřejném životě objeví lidé, kteří možná přijdou se zajímavou myšlenkou, ale brzy o nich už neslyšíme?
Nabízím Vám k diskuzi docela prostou odpověď a podotýkám, že ji naprosto nikomu nevnucuji: Ti ostatní, konkurenti současných nejvýše postavených politiků, jejich kritici, prostě postrádají něco, co tito politici jednoznačně mají...
...až na tu angličtinu pana Sobotky, se musí nechat všem třem výše podotknutým jedno: oni prostě umí mluvit bravurně o tom, co voliči rádi slyší, alespoň podstatná skupina těch, co přijdou k volbám. A také - umí přesvědčovat efektivním způsobem. A přesvědčování k vrcholové politice patří.
Mně jsou sice sympatické jiné osobnosti, ale musím být férový: Porovnejme si energičnost, přesvědčivost a sílu projevu pana Schwarzenga, pana Horáčka, pana Macha, pana Fialy, pana Hudečka, pana Svobody a dalších s projevy pana Klause, pana Babiše a pana Zemana. (Teď mi ještě naskočil třeba pan Bém... ten se sem taky vlastně hodí.) Záměrně jsem nezmínil pana Sobotku, neboť si osobně vůbec nejsem jistý, že je jeho politická budoucnost dvakrát růžová, a to právě kvůli tomu nejpodstatnějšímu, co s veřejným vystupováním souvisí.
Proč je vlastně Miloš Zeman českým prezidentem? Proč Václav Klaus si v novodobé historii ČR vybudoval možná nejúspěšnější politickou kariéru? Proč v každém možném průzkumu veřejného mínění vyhrává hnutí ANO? Co spojuje Zemana, Klause a Babiše? Naprosto jednoznačně: jejich vystupování je nepřehlédnutelně sebevědomé, někdy možná až arogantní, někdy sebestředné, ale především sebejisté. Jsou to lidé přesvědčeni o své pravdě a pokud zapochybují, pak to umí excelentně zakrýt.
Bohužel, jak se potvrzuje, voliče až tak nezajímají hodnoty jako je skromnost, pokora, upřímnost, pravdomluvnost, láskyplnost, slušnost, čestnost apod. Lidé chtějí, aby jim vládnul člověk, který bude za ně rozhodovat. Sice lidi nikdy nebudou spokojeni 100 %ně s politickými rozhodnutími a vždycky to u piva zkritizují, ale sami by v dané situaci být nechtěli. "Kdybych tam byl já, udělal bych...," se sice hezky říká, ale hůř dokazuje.
Skutečně složitá rozhodnutí vyžadují sílu a sebejistotu. A tu by měl politický kandidát a tedy i politik mít. A měla by být naprosto zřetelná z každého jeho slova, z každé jeho věty, z jeho intonace a postoje. (Zavzpomínejme na nezapomenutelnou intonaci pana Bárty.) Je možné také postřehnout, že ti nejúspěšnější politici se vůbec nebáli toho, co si o jejich rozhodnutích budou myslet voliči. A v konečném důsledku to vypadá, že se jim tento jejich postoj nakonec velmi vyplatil.
Vypadá to tedy tak, že je vedlejší, zda kouříte či sportujete, zda se umíte upravit, nebo si (třeba i záměrně) nesprávně uvážete kravatu, je vedlejší, koho potopíte, nebo odměníte, je vedlejší, zda po večerech přemýšlíte, jak snížit nezaměstnanost, jak udělat svět mírovější nebo jak dát najíst dětem umírajícím hlady nebo jak zabránit orgánové turistice v Číně, nebo zda Vám to je úplně jedno a řešíte pouze to, jestli budete zvolen/a i v příštích volbách. Důležité je, zda tím, jak se prezentujete navenek, přesvědčíte ostatní. A ti nejlepší v přesvědčování svým konkurentům ukazují i to, že se to dá trénovat, že je možné se v tom zlepšovat. A dokonce ukazují, že zlepšovat se není pouze možné, ale že je to dokonce nezbytně nutné.
Takže, milí protikandidáti: až budete při svých projevech usínat, popíjet, přešlapovat, pochybovat, zakoktávat se, nudit, používat nesrozumitelné, nejednoznačné, složité a komplikované věty, zesměšňovat, když Vám dojdou argumenty, až budete trochu či více trapní, ale budete si říkat, že stačí upozornit na nějaké důležité hodnoty a zbytek lidé přeci musí pochopit, uvědomte si, že tohle prostě nestačí. A není to proto, že by voliči byli povrchní, nebo neinteligentní, je to proto, že Vy nejste dostatečně dobří v tom, jak svojí PRÁCI děláte, nejste dostatečně kompetentní a dostatečně houževnatí. V tom lepším případě... zatím.
Já sice budu vždy volit podle programu politické strany a shody s mými hodnotami, postoji a názory a ne podle toho, jak kdo je bravurní v rétorice. Sice už nyní vím, že Miloše Zemana, pokud se rozhodne kandidovat v příštích prezidentských volbách, volit určitě nebudu. Nejenže v tomto případě vůbec nejde o mé volební postupy, ale navíc mě celkem štve, když vidím skutečně kvalitní lidi, kteří by snad chtěli být politiky a mohli by být i velmi kvalitními politiky, ale chybí jim přesvědčivost a nejsou ochotni a s to se překonat a zlepšit se v tom, co je pro politika základní kompetencí.
Takže k té nejdůležitější otázce: Proč je vlastně Miloš Zeman českým prezidentem? Odpověď je zcela prostá: Protože se nenašel nikdo, kdo by ho dokázal porazit!! A jestli se už dnes připravují někteří, jak mu to natřou v dalších volbách, pak by měli začít skutečně makat na sobě. A to platí i pro šéfy politických stran: Možná byste se měli více zabývat zdokonalením svých schopností být politikem, než se soustředít na to, jak sesadit svého konkurenta. Tenhle národ nepotřebuje "antizemany", "antibabiše", "antiklause", "antibémy" - tenhle národ potřebuje skutečné osobnosti, skutečné politiky.
