Jedním z významných grafiků a zároveň nakladatelů v dějinách české bibliofilie se stal navzdory svému převážně mimopražskému působení SVATOPLUK KLÍR (1896–1959). Syn kladenského malíře Františka Josefa Klíra a synovec Marie Balounové, přítelkyně předčasně zemřelého básníka a výtvarníka Karla Hlaváčka, absolvoval vyšší reálku v Kladně (mat. 1915), kde jej výrazně ovlivnil profesor kreslení Stanislav Kulhánek. V letech 1915–1921 pak studoval na pražské uměleckoprůmyslové škole u Vratislava H. Brunnera, Emanuela Dítěte, Arnošta Hofbauera, Františka Kysely a Jakuba Schikanedra, grafické techniky studoval nadto soukromě u Františka Koblihy a Alfonse Muchy.
oznámení plánovaného vydání 1. svazku edice Zodiak
Jako výtvarník se Klír věnoval zejména volné a užité grafice. Svými knižními i časopiseckými úpravami spoluutvářel v první polovině 20. let vnější podobu produkce pražského nakladatelství Aventinum, patřícího Otakaru Štorchu-Marienovi. Mezi jím upravené tituly z produkce tohoto nakladatelství patří například Demlovy knihy Moji přátelé a Miriam. V letech 1921–1938 působil jako středoškolský profesor kreslení na reálce a učitelském ústavu v Kladně, poté v Litomyšli a od roku 1941 až do své smrti jako speciální učitel grafických technik, písma, užitého kreslení a navrhování na odborných výtvarných školách v Praze. Sám je autorem několika grafických cyklů – kupříkladu Pražská nocturna (1916), Vzpomínky z Alp (1919) nebo Plodná země (1920). Přestože dohlížel na úpravu knih vydávaných v rámci jeho vlastní nakladatelské činnosti, jejich výtvarný doprovod svěřoval umělcům z řad svých přátel a kolegů.
"Jsem téměř náruživým a snad i trochu zkušeným sběratelem knih a všech krásných věcí vůbec. Těžce by se vyslovil a definoval pocit, který mnou zachvívá, prohlížím-li dobře upravenou a svázanou knihu, nebo nějaký líbezný kousek porcelánu staré výborné značky, mohu-li se obdivovati řemeslné i umělecké stránce jeho delikátních tvarů a barev. Vím jen, že je to vždy pocit neskonale radostný a hřejivý, letně slunečný. Nejsem sběratelem v pravém slova smyslu, neboť nesháním věcí proto, abych je jen měl, ale proto, abych se jimi mohl těšiti, je studovati a ve chvílích nejistot u nich a mezi nimi nalézati posily a osvěžení. Proto téměř každá kniha a starožitnost, kterou s láskou opatruji a šetřím, mohla by vyprávěti celé historie o mých náladách, historie velmi jemné a čisté..." (Svatopluk Klír)
První knihou vydanou Svatoplukem Klírem se staly Dopisy Karla Hlaváčka Marii Balounové s předmluvou Jiřího Karáska ze Lvovic a v Klírově vlastní grafické úpravě. Většinu svých dalších tisků už ovšem soustředil do edice Zodiak, v rámci níž vydával knihy v letech 1927–1932 a 1942–1948 (celkem 25 svazků). Její profil v kladenském období výrazně ovlivnil redaktor prvých dvanácti svazků Jarmil Krecar, který výběrem titulů preferoval a vlastními komentáři doprovázel převážně básnickou, esejistickou i prozaickou tvorbu širšího autorského okruhu kolem již zaniklého časopisu Moderní revue (Arthur Breisky, Karel Hugo Hilar, Jiří Karásek ze Lvovic, Jaroslav Maria, Rudolf Medek, Jan Opolský, Petr Kles), mezi vydanými autory se objevil též Josef Svatopluk Machar a jako jediný cizinec Paul Valéry (v překladu Josefa Palivce). Výtvarný doprovod edičních svazků obstarali například František Kobliha, Jan Konůpek nebo Karel Svolinský, grafickou úpravu tisků kromě některých zúčastněných umělců navrhoval zejména typograf Karel Dyrynk. Krecar připravil pro edici Zodiak i rozsáhlý a nákladný soubor kreseb malíře a grafika Vratislava H. Brunnera s názvem Vlastní život v karikatuře, jehož vydání na počátku hospodářské krize se nesetkalo s očekávaným ohlasem a Klíra finančně vyčerpalo.
"V sedmadvacátém roce, když se již dříve osmělil (…), začal Klír vydávat exkluzívní edici Zodiak, která obohatila českou bibliofilii díly dokonalé krásy, a to nejen po stránce slovesné, ale i výtvarné a typografické. Halasovo Torzo naděje s lepty Fillovými, Hlaváčkova Mstivá kantiléna s výzdobou Františka Tichého buďtež tu jmenovány jen jako příklady edičně uměleckého zaměření Klírova a jeho zásady nespojovat Zodiak se svou vlastní grafickou prací." (Otakar Štroch-Marien)
K edici a vydávání vůbec se Klír vrátil až po desetileté přestávce roku 1942, své aktivity ovšem po válce přesunul do Prahy. Přestože s Krecarem i nadále příležitostně spolupracoval, neponechal mu již volnou ruku při formování nakladatelského programu a svou edici otevřel i mladším autorům (Josef Hora, Josef Kopta aj.) a výtvarníkům (mj. Emil Filla, František Tichý). V rukopisu zůstal připraven k vydání čtyřdílný soubor, mapující život a literární i výtvarné dílo Františka Kavána, kterému Klír věnoval svůj celoživotní badatelský zájem. Přestože edice Zodiak nesla znaky skutečné bibliofilie (výzdoba původní grafikou, nezvyklé formáty podřízené výtvarnému doprovodu, číslované výtisky v malém nákladu), edičním programem s převahou objevných titulů původní tvorby zůstala významně spjata se soudobým literárním životem (výjimku v tomto ohledu představovalo například jedno z mnohých bibliofilských vydání Bezručových Slezských písní s patnácti dřevořezy Ferdiše Duši).
(in Půlnoční expres VII/MMXIII)
POUŽITÁ LITERATURA:
KLÍR, Svatopluk: Jak jsem se seznámil s vydavatelem Aventina. In Rozpravy Aventina, roč. 1, 1925–1926, č. 7, s. 88.
ŠNAJDROVÁ, Evženie: Svatopluk Klír a jeho Zodiak. In Muzejní a vlastivědná práce, roč. 32, 1994, č. 1, s. 51–52.
ŠTORCH-MARIEN, Otakar: Sladko je žít. Paměti nakladatele Aventina I. Praha: Čs. spisovatel 1966, s. 121–128.
ZACH, Aleš: Nakladatelské Kladno. Z dějin kladenské knižní kultury. Kladno: Středočeská vědecká knihovna 2007, s. 50–54.
