Portrét slovenského a později exilového básníka, prozaika a dramatika, filmového scenáristy a režiséra, průkopníka izraelské kinematografie.
dobový plakát Ivana Štěpána ke snímku Sladký čas Kalimagdory (1968)
Leopold Lahola – vlastním jménem Leopold Arje Friedmann – se narodil v tehdy ještě uherském Prešově roku 1918 a dětství prožil na Oravě. Po absolvování bratislavského gymnázia nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, dokončení vysokoškolského studia (slovenštiny a filozofie) mu však pro jeho židovský původ znemožnila druhá světová válka. V roce 1940 narukoval do slovenské armády a od roku 1942 nastoupil do pracovního tábora v Novákách, kde byla držena jeho matka a bratr. Z tábora později uprchl, přidal se k partyzánům a z války, v níž nakonec zahynuli všichni jeho příbuzní, se vrátil jako podporučík československého armádního sboru. Poté se začal věnovat dramatické tvorbě a již koncem 40. let se dočkaly jeho hry jevištního zpracování. Současně začal působit na poli kinematografie coby scenárista a režisér, jeho účast na některých snímcích odporujících zásadám socialistického realismu mu však vynesla ostrou, ideologicky motivovanou kritiku a on v roce 1949 odešel do Izraele, kde se podílel na rozvoji rodícího se izraelského filmu. Brzy však Izrael opustil a působil v různých evropských zemích, až se nakonec usídlil v SRN, kde pokračoval v dramatické i filmové tvorbě. V roce 1967 se mohl díky tomu, že se v zahraničí politicky nijak neangažoval, vrátit do Československa a opět zde publikovat i natáčet. Konečně se alespoň nakrátko dočkal zaslouženého uznání, v roce 1968 však nečekaně zemřel na infarkt.
Do dějin československého poválečného umění se zapsal nejprve jako úspěšný dramatik (jeho hry Bezvetrie v Zuele, Štyri strany sveta a Atentát uvedlo Slovenské národní divadlo v letech 1947–1949), zabývající se problematikou lidské bytosti uprostřed válečné apokalypsy. Podobný charakter měla i jeho prozaická tvorba, kterou představil posmrtný výbor Posledná vec (1968). Výbor z jeho básní vyšel knižně až v 90. letech pod názvem Ako jed škorpióna (1995). V oblasti kinematografie začínal jako scenárista (podle jeho námětu vznikl například Fričův snímek Návrat domů, podílel se i na scénáři k Bielikovu válečnému dramatu Vlčie diery), až později začal též režírovat (jeho režijním debutem byl krátkometrážní snímek Epizódka, 1948) – nejprve v Izraeli (např. Ir ha-ohalim / Stanové město, 1952; Even al kol mil / Na každé míli kámen, 1955), poté zejména v Německu (mj. Der Teufel spielte Balaleika / Ďábel hraje na balalajku, 1960; Duel vor Sonnenuntergang / Souboj před západem slunce, 1965). Laholovým posledním snímkem, během jehož finálových úprav v Bratislavě zemřel, se stal Sladký čas Kalimagdory (1968), natočený podle Weissova románu Spáč ve zvěrokruhu.
(viz Půlnoční profily)
LITERATURA:
(1) CABADAJ, Peter: Stotožniť sa so svojím osudom, in Knižnica, 2009, č. 1, s. 51–52. Ke stažení ZDE.
(2) JENČÍKOVÁ, Eva: O spodnej bielizni duše (Nad veršami Leopolda Laholu), (doslov) in L. Lahola: Ako jed škorpióna (1995), s. 175–183.
(2) ŠMATLÁKOVá, Renáta – ŠMATLÁK, Martin: Filmové profily. Slovenskí režiséri hraných filmov (2005), s. 392–401.
(3) VODIČKOVÁ, Marie: Novely Leopolda Laholy, (doslov) in L. Lahola: Poslední věc (1969), s. 249–252.
ODKAZY:
L. Lahola na webu Literárneho informačného centra
