Portrét českého básníka a prozaika (vlastním jménem Jan Nebeský), samozvaného léčitele, který byl v důsledku těžké nemoci trvale upoután na lůžko.
obálka 3. (přepracovaného) vydání Wojkowiczova románu Gerda (vyd. Jos. R. Vilímek, 1944)
Narodil se 18. května 1880 v Nymburce do zámožné měšťanské rodiny – jeho otec Jan Baptist Nebeský byl majitelem uhelných skladů, poslancem zemského sněmu a také autorem vzpomínek Z mého života (1912). Poté, co roku 1899 úspěšně odmaturoval na kolínském gymnáziu, nastoupil coby mimořádný posluchač na pražskou filozofickou fakultu, studium filozofie a dějiny literatur ovšem vinou zákeřné nemoci (slabosti organismu) nedokončil a od roku 1907 byl dokonce trvale upoután na lůžko. Větší část svého života tak prožil v rodném Nymburce v samotářské izolaci – až v roce 1937 se odstěhoval do Satalic – a také v nemalých finančních obtížích, způsobených absencí jakéhokoliv stálého příjmu. Přesto se roku 1915 oženil a se svou manželkou zplodil dvě děti. Studium okultních věd přivedlo Jana z Wojkowicz k přesvědčení o vlastních psychotronických schopnostech a k léčitelským pokusům, jejichž prostřednictvím se také chtěl sám přičinit o obživu své rodiny, odkázané jinak převážně na finanční pomoc druhých. Zemřel 6. prosince 1944 a pohřben je v Nymburce vedle hrobu básníka Otakara Theera, s nímž navázal přátelství v době svých pražských studií.
Co se týče jeho spisovatelské dráhy, zprvu se věnoval hlavně próze, v níž sledoval podněty impresionismu, symbolismu a dekadence. Jeho prózy vynikají zachycením prchavých okamžiků, situovaných do přírodních scenérií a stavů lidského nitra. Coby prozaik rozbíjel tradiční epickou strukturu, upřednostňoval impresionistickou mozaikovitost, nad dějem převládají útržky pocitů, dojmů a nálad. Roku 1898 vydává prózu Mizení, mapující pocity umírajícího souchotináře, a o rok později povídkový soubor Mysteria amorosa (1899), věnovaný vesměs citovým zmatkům dospívajících. V roce 1901 pak vychází jeho jediný a poměrně rozsáhlý román Gerda, jehož děj se odehrává v Dánsku a líčí na příběhu pubertálního jinocha a jeho vztahů k typově rozmanitým ženám nesplnitelnost touhy po absolutní lásce. Postupně však v jeho tvorbě převážila poezie. Těžištěm jeho raných veršů je snaha o zachycení subtilních pocitů a nálad, často melancholického zabarvení (například ve sbírceMeditace, 1906). Poté ale začal v jeho poezii nabývat na významu zřetel reflexivní, narušující básnickou bezprostřednost, a ve svých pozdních sbírkách – mj. Tmy a světla (1918), Básník a věčnost (1925), Království snu (1932) – již dává Jan z Wojkowicz prostor metafyzickým spekulacím o věčnosti a časnosti, o absolutních hodnotách, o kosmických dimenzích lidského bytí. Své sbírky s oblibou doprovázel rozvleklými a vysvětlujícími předmluvami a seskupoval je do velkoryse koncipovaných cyklů (Elegie a nostalgie, Chaos a kosmos, Příroda a duše aj.), z nichž se mu však podařilo realizovat pouze torza. Publikoval hojně také na stránkách nejrůznějších periodik (Lidové noviny, Lumír, Máj, Srdce, Zlatá Praha, Ženský svět aj.) a přispěl rovněž do Almanachu na rok MCM (1899) a Almanachu na rok 1914 (1913).
(viz Půlnoční profily)
LITERATURA:
(1) KARÁSEK ZE LVOVIC, Jiří: Vzpomínka na Jana z Wojkowicz, in J. K. ze Lvovic: Vzpomínky (1994), s. 216–218.
(2) MOCNÁ, Dagmar: "Jan z Wojkowicz", (heslo) in Slovník českých spisovatelů (2000), s. 725.
(3) MOCNÁ, Dagmar: "Jan z Wojkowicz", (heslo) in Lexikon české literatury 4/II (2008), s. 1636–1637.
