Kladenské sdružení HALDA má na svém kontě vedle řady kulturních akcí již několik vydaných knižních titulů, které svým obsahem i zpracováním leckdy přesahují oblast tzv. regionální literatury – mimo jiné fotografickou publikaci Jiřího Hankeho Kladnu pod kůží nebo biografii sládka a spisovatele Otakara Zachara Mezi alembikem a spilkou od Jiřího Miky. Letos na podzim zde vyšla kniha ZDEŇKA POSPÍŠILA nazvaná SENSAČNÍ PODÍVANÁ! a věnovaná dějinám kladenských biografů. Titul stojící na pomezí monografie a sborníku – editorem knihy je Roman Hájek – je zároveň 1. svazkem nové edice s názvem Kladenské zajímavosti.
Vzniku samotné knihy předcházely dva starší projekty – historie kladenských biografů byla jedním z témat podzimního čísla kulturní revue Kladno Záporno z roku 2009 a později vznikly z iniciativy Dagmar Šubrtové podklady pro (nakonec nerealizovanou) výstavu o kladenských biografech. Dotyčné materiály byly pro knižní vydání výrazně rozšířeny a doplněny a zrodila se osmdesátistránková publikace, jejímž hlavním tvůrcem je znalec kladenské historie Zdeněk Pospíšil. Autorův medailonek v knize sice chybí, ale zájemci se o něm mohou dozvědět více třeba na webových stránkách Haldy (www.haldaknih.cz).
Mnohé čtenáře jistě udiví, jak dlouhé a bohaté jsou dějiny biografu v kdysi dělnickém městě, odkud je dnes zvykem dojíždět za kulturou do Prahy. V Čechách se film objevil poprvé na konci 90. let 19. století a již nedlouho poté zavítal první kočovný kinematograf i do Kladna – pravděpodobně 1. října 1899 se v kladenském hotelu U Bílého beránka konala dvě představení, během nichž mohli zájemci za pár desítek krejcarů zhlédnout například krátké filmy "příjezd a odjezd pařížského vlaku", "kulování sněhem" či "výstřední malíř a modelka v atelieru".
Právě kočovné kinematografy – označované ovšem nejrůznějšími přízvisky (kosmograf, elektrické divadlo, divadlo živých fotografií aj.) – byly po několik let jedinou možností, jak se kladenští obdivovatelé nového filmového umění mohli nechat opájet pohyblivými obrázky. Naštěstí do Kladna přijížděly poměrně často a leckdy i opakovaně, aby ve vlastních stanech či pronajatých sálech promítly nadšeným divákům snímky nesoucí poutavé názvy jako Hostina u Satanáše, Cesta kolem světa, Rytíř Modrovous, Cesta do měsíce nebo Obrovské zápasy s býky v Barceloně.
Poslední kočovný kinematograf zavítal podle dostupných informací na Kladno roku 1915, v té době se však už ve městě rodily první stálé biografy. Vznik nejstaršího z nich byl spjat se jménem Václava Šípka, který po získání kinematografické licence promítal – zhruba od roku 1911 – nejprve v pronajatých prostorech, aby nakonec se svým biografem Elektra zakotvil v divadelním sále v hostinci U Jágrů, kde se promítalo ještě několik let po Šípkově smrti v roce 1919. Jen pro srovnání – v Praze otevřel první stálé kino roku 1907 proslulý Viktor Ponrepo, který předtím se svým kočovným kinematografem zavítal dvakrát i na Kladno (v letech 1903 a 1905).
Další stálá kina na sebe nenechala dlouho čekat a na počátku 20. let minulého století se již Kladno (potažmo přilehlé obce, jež jsou dnes jeho součástí) mohlo pochlubit několika biografy, provozovanými mnohdy poněkud překvapivě spolky typu Sokola, Masarykovy ligy proti tuberkulóze nebo Československého Červeného kříže. Výmluvný doklad proměn společenských poměrů u nás v průběhu 20. století představují měnící se názvy jednotlivých kin – třeba již zmíněné kino Elektra bylo postupně přejmenováno na Stalingrad, Sevastopol a Centrum.
Ani dějiny kladenských kin nepostrádají své tragické a slavné okamžiky. Skandál zavinil roku 1930 pokladník Výstavního biografu, který stejnou funkci zastával v Pražské železářské společnosti a defraudoval přes 200 000 Kč (!) z peněz této společnosti a Masarykovy ligy proti tuberkulóze, jež zmíněné kino provozovala. Naopak kino Sevastopol se po rekonstrukci v roce 1966 stalo na určitou dobu jediným biografem v tehdejším Československu, které bylo schopno promítat 70mm filmy, a hned na první snímek – Kleopatru s Elizabeth Taylorovou – se do Kladna sjížděly zájezdy diváků z celé republiky.
Obecný přesah knize dodávají vedle vybraných podkapitol (např. Jak se žádalo o licenci) rovněž příspěvky dalších autorů, ať už nabízející cenná osobní svědectví (vzpomínkový text Biograf snů od spisovatele Luďka Švorce), nebo přibližující různé profese i technologie spjaté s provozem biografu – kupříkladu tvorbu filmových poutačů či práci promítače. Kladenští čtenáři pak jistě ocení seznamy hraných i dokumentárních snímků natáčených v jejich městě a blízkém okolí, stejně jako bohatý obrazový materiál přinášející ukázky z dobového tisku a reprodukce plakátů, stavebních nákresů, starých pohlednic, fotografií aj.
Sensační podívaná! je zkrátka i zajímavou četbou, kterou by neměl přes její místopisný charakter pohrdnout žádný milovník magického světa starých biografů. Kladenským čtenářům toho samozřejmě tato kniha nabídne ještě více – množství neznámých a mnohdy překvapivých informací o kulturní historii jejich města. Biografy odjakživa byly centry společenského života, stejně jako místy nevšedních uměleckých zážitků (filmových i jiných – divadelních, hudebních apod.) a leckdy též významnými architektonickými památkami. O to smutnější dojmy si však z četby této zdařilé publikace odnášejí právě Kladeňáci, současní obyvatelé města s jediným dodnes fungujícím kinem.
(in Půlnoční expres X/MMXIV)
Zdeněk Pospíšil – Roman Hájek (ed.): Sensační podívaná! Dějiny kladenských biografů. Halda, Kladno, 2014, 1. vydání, 88 stran.
