Proč (ne)číst zprávy?

Nadpis tohoto článku není jen prvoplánově provokativní, ale zároveň je ve skutečnosti míněn zcela vážně.

Mnohokrát už jsem slyšel nebo četl, že žijeme v informačním věku a denně se na nás valí mnoho informací. Je to ale opravdu tak? Rád bych vám zde nabídl myšlenku, že svůj věk a co necháme se na nás valit určujeme ve skutečnosti my.

Právě sedím ve vlaku, a protože nejsem v Česku, ale kousek vedle v Indii, a nekoupil jsem si indickou SIM, nemám připojení k internetu a nemá se na mě co valit. Lidé kolem se vesměs věnují svým blízkým nebo prostě koukají před sebe či z okna. Indická babička vedle mě má sice mobil, ale hloupý, takže si v něm taky moc nepočte. Kolik informací se na tyto lidi asi tak valí?

Podobně tomu bylo v minulosti i u nás. Přístup k "záplavě informací", kterou bychom na sebe mohli valit, prostě nebyl, a tak se lidé museli rozptylovat jinak. (Třeba psaním článků :-) ) Nebyly sociální sítě, takže když jste chtěli vědět, co někdo dělá, museli jste se jít zeptat.

Někdo by si mohl myslet, že je to dobře, že máme tolik zdrojů, protože jsme více "informovaní", více "v obraze". Že by nám snad něco důležitého mohlo utéct. Uznávám, že při zjišťování nějaké konkrétní informace je internet výhodný. Když hledám v e-shopech zboží, mohu rychle najít optimální nabídku. To ale nemá s denním čtením zpráv vůbec nic společného. Když pozorujeme svou mysl, můžeme si všimnout, že dotyčná sdělení k ničemu nepotřebujeme - kromě toho, aby se mysl tady a teď rozptýlila. Je užitečné to chápat - to, co si čteme ve zprávách, si za týden nebudeme pamatovat, protože to prostě k ničemu nepotřebujeme. To ale není všechno. Zprávy v nás vyvolávají  pocity, utváří naší náladu. A protože jsou většinou negativní (koho by bavilo číst pozitivní zprávy, že), tak i naše nálada je nakonec negativní. Prostě si z množiny negativních věci, které se právě udály, aniž bychom měli srovnání s množinou pozitivních věci, vybereme některé a ty pak omýláme v mysli. Pomáhá to něčemu? Spíš škodí, ale zvyk je železná košile.

A potom si myslíme, že žijeme v takovém a takovém světě. Čteme zprávy, které někdo, byť i v nejlepší víře, vytvořil v první řadě s ohledem na to, aby se "prodaly". Ono ke zjištění "informací" by stačilo pravidelně navštěvovat stránky České tiskové kanceláře, ale tam to holt není tak zajímavě podané. Čili někdo z toho, co se stalo, vybere, co bude v novinách a jak to tam bude prezentované. Samozřejmě v krátkém článku nikdy nemůže být celý kontext, nutný pro úplně pochopení problematiky. Ve skutečnosti si čtenáři novin spíš jen myslí, že ví, protože to, co mají navíc, je kupa dojmů, nepřesná a nedostatečná k utvoření kompetentního názoru. Následně potkávám lidí žijící v různých světech: Ve světě kde bude brzy válka, kde brzy něco špatně dopadne, kde jsou všichni muži/ženy špatní/špatné a podobně.

To neznamená, že zprávy jsou nějak nesprávné. Pokud chápeme, že jde pouze o rozptýlení, je vše celkem v pořádku. Taky nás zprávy mohou inspirovat k tomu, abychom si o něčem zjistili více informací. Pokud ale nehodlám dané informace přímo využít, stejně v tom nevidím příliš smyslu. Sám si zprávy již několik měsíců nečtu, aniž bych došel újmy. Koho budu volit se rozhoduji podle dlouhodobých trendů (čtu názorové články) a též to diskutují s přáteli. Že budou volby se dozvím podle letáčku na domovní nástěnce. A to nejzajímavější se ke mně vždycky nějak dostane. Výjimkou z tohoto přístupu jsou zprávy o Ukrajině, kde naopak sledují více zdrojů a kde hlavně finančně podporuji ukrajinskou armádu, takže se nejedná jen o pasivní čtení, ale i aktivní jednání. A i tam čtu nakonec víc, než bych potřeboval, spíš se pokaždé těším na novinky z bojiště.  

Můžete zkusit malý test a třeba týden zprávy vynechat. Jaké to bude? Co přesně budete postrádat, jestli vůbec něco? Nabízím, nenutím :-)