Buddhismus

V tomto článku bych rád shrnul několik zkušeností s pro mnohé neprobádaným mořem, ve kterém se lze plavit všemi směry a občas i narazit na ostrov s pokladem. To moře má krycí jméno buddhismus.

Buddhismus se řadí k náboženstvím, ale v podstatě náboženstvím není, protože postrádá jakákoli božstva, která by bylo možno oslovit. Dal by se snad nazvat filozofií, ale spíš je něčím víc – je jiným pohledem na svět. Na vše, co se kolem nás děje i na nás samotné.

Jeho ústřední otázkou je, jak zbavit sebe i svět utrpení. To je rozumný cíl pro každého, kdo před starostmi a strachem preferuje vyrovnanost a klid. Netýká se budoucnosti, ale přítomnosti. Není tajemný a nepochopitelný, ale jasný a určitý. Není spojený se strachem, ale s nadějí. Kdo ničím netrpí, tomu v konečném důsledku nic nechybí.

K tomuto stavu vede cesta. To je další aspekt buddhismu – neustálá vnitřní proměna, nikoli statičnost nebo cykličnost. Díky cestě si uvědomíme, že dnes jsme dál, než jsme byli třeba před půl rokem. Je trochu smutné vidět staré lidi, kteří se za celý život nenaučili poznat a řešit své problémy. Počátkem této cesty je mravní chování, které vychází z poznání následků vlastního jednání. Uvědomění příčin a následků je samo o sobě důležitým krokem na cestě k pochopení sebe i okolí. Náš nepřátelský postoj k nějakému člověku může zmírnit uvědomění hlubších příčin našeho hněvu – podrážděnost, závist, strach, přenášení vlastních chyb na druhé – a naše jednání je pozitivně ovlivňováno včasným promyšlením následků. Místo toho, abychom někoho kritizovali, si uvědomíme skutečné příčiny jeho jednání a zároveň sami jednáme tak, abychom se předem vyhnuli nepříjemným pocitům a situacím. Při dostatečné bdělosti může vědomí příčiny a následku zcela změnit náhled na život. Cokoli špatného se stalo nebo děje, není žádná zvůle osudu, ale má nějakou příčinu. Skrz vhled do situací je možno získat klid a vyrovnanost. Je to nicméně předmět dlouhodobého snažení. Bdělost a pozornost je další krok na této cestě. Míra pozornosti je pro pochopení věcí klíčová. Bez ní může to podstatné uniknout. Zatímco sníme, uniká nám skutečný život. Kromě pozornosti k dění kolem nás je míněna pozornost k vlastnímu tělu, myšlenkám a pocitům. To, že zdravotní stav, napětí a vůbec pozice těla souvisí s blahem a spokojeností, je známá a ověřitelná zkušenost. Soustředění na tělo a jeho rytmus nás přivádí k uklidnění mysli a vnímání přítomnosti. Sledování myšlenek a neutíkání před pocity nám pomůže se od nich distancovat a zbavit se jejich rušivého vlivu. Tím se mírní stres při každodenní práci. Poslední fází cesty je zdokonalování ctností jako soucit nebo přejícnost.

Je třeba dodat, že v buddhismu se v principu nepředkládá nic k věření. Buddha nechtěl, aby mu lidé věřili, ale aby sami poznali pravdu. Tento přístup dává každému svobodu.

Nelze psát o buddhismu a nezmínit se o meditaci. Meditace je vědomé a dlouhodobé setrvávání bez rozvíjení jakýchkoli myšlenek. Jejím cílem je pozornost a soustředění v každodenním životě. Toto úsilí je náročné, protože na mysl neustále přichází nové starosti, vzpomínky a fantazie. Uvědomit si jejich zbytečnost (přinejmenším v danou chvíli) a zastavit je vyžaduje neustálou bdělost. I přes počáteční potíže to ale je po nějaké době možné. Stává se, že se při meditaci vynoří nevyřešené konflikty a problémy z minulosti, často spojené s emocemi. Takové pocity se vrací, dokud nejsou plně vzaty na vědomí a prožity. Jindy se při meditaci objevují nové nápady a inspirace. Vidíme věci v souvislostech, z většího nadhledu. Jak bylo řečeno, snaha o takové prosté vnímání bývá obtížná, proto se často pozornost soustředí na jednu věc. Nejčastěji je to vlastní dech – je stálý a přirozeně vždy dostupný. Existuje však mnoho jiných meditačních předmětů. Takový objekt se pak má při meditaci přímo vnímat, aniž by byl předmětem myšlenek. Technika ale není všechno. Důležitým aspektem, stejně jako při jakémkoli jiném úsilí, je důvěra – ve smysluplnost snažení, v to, že práce přinese pozitivní výsledky.

O věcech vyložených výše by se dalo napsat a také se napsalo množství knih. Cesta pozornosti, hledání a kladení správných otázek je dlouhá a snadno se ztrácí. Sama je ale cílem a odměnou pro toho, kdo po ní jde.