Na Kavčích horách straší

O vedoucích i řadových pracovnících České televize se na jejím webu dočtete leccos. Jen údaje o příslušnosti k duchařské lobby scházejí. Spiritisté přitom zjevně ovládají Kavčí hory, alespoň pokud jde o seriálovou tvorbu.

Z dětství si pamatuji na mimořádně populární britský seriál Randall a Hopkirk. Zvěčnělý detektiv v něm stál věrně po boku přeživšímu kolegovi, a zdatně posouval vpřed jak kriminalistickou práci, tak děj. To vše navzdory skutečnosti, že nebyl vidět a smrtelníci skrz něj mohli procházet, jak se jim zlíbilo, aniž narazili na odpor.

K převládajícímu socialistickému realismu zbytku dramatické tvorby tehdejší Československé televize to vytvářelo milý kontrapunkt. Ve snu by mě ale nenapadlo, že až jednou přestanou být hlavními tvůrčími požadavky angažovanost a věrné zobrazení radostného života pracujícího lidu, upadne tápající dramaturgie ČT do chaosu, z nějž jí dokáže pomoci zase jen nadpřirozeno.

Televizní pondělky posledních pět týdnů nabízejí mimo jiné jazykový koutek, v němž se řeší, zda se české lidové označení penisu správně vyslovuje s krátkým nebo dlouhým U. Bouřlivě se kvůli tomu diskutuje o přijatelnosti vulgarismů před 22. hodinou a o tom, jak na Kavkách zneužívají naše koncesionářské poplatky.

Podstatnější mi ale připadá, že se předmětný satirický seriál neobejde bez trpaslíka vykopaného na školním záhumenku a obdařeného kouzelným tlačítkem mocným plnit lidem roztodivná přání. Včetně výměny nosu mezi očima za pinďoura tamtéž.

Ojedinělé vybočení z pravidla, že pohádkové bytosti patří do pohádek, by ještě bylo pochopitelné. Jenže Trpaslík následuje hned po retro kriminálce, která dosahuje neotřelosti přenesením ústřední postavy o několik desetiletí zpět v čase.

Z dalších veřejnoprávních počinů, které ještě za časů Arabely bývalo zvykem zařazovat na sobotní podvečer, si můžeme připomenout třeba Neviditelné, tedy volné pokračování Konce vodníků v Čechách.

Krimiseriál Vraždy v kruhu si vypomáhal alespoň astrologií, když ne přímo nadpřirozenem. Na české poměry veleúspěšný Labyrint musel být ve vlastním zájmu alespoň „mysteriózní“, aby se odlišil od „banalit“ typu Případů 1. oddělení, které si musely vystačit s realistickým popisem policejní práce a reálných případů. O Černé sanitce ani nemluvím.

Když se ještě vrátím k předlistopadové televizní produkci: pokračování Sanitky i Nemocnice na kraji města už Česká televize natočila a odvysílala. Duchařská lobby do nich nijak viditelně nezasáhla.  Úspěch nic moc.

Teď se trochu děsím, jestli někoho nenapadne vrátit se třeba k Majoru Zemanovi, nebo Ženě za pultem…