Zdražujeme. No a co?

Jsem pamětník a podle toho vypadají asociace, které mi naskakují v různých životních situacích. Třeba když mne moje banka informuje o změnách v sazebníku služeb. 

Vzpomněl jsem si přitom na časy takzvaného „reálného socialismu“. Když tehdy strana a vláda rukou společnou a nerozdílnou oznamovaly „dílčí úpravy cenové hladiny spotřebního zboží“, vedlo to až ke vzniku zcela nové anekdoty.

„Bude se zdražovat, ale nemusíte se obávat. Týká se to jen věcí na ‚F‘. Nic vás nenapadá? No zdraží se fšechno!“

V ekonomické praxi to pak vypadalo následovně: Sice se zvedly ceny dětských i dámských punčocháčů a podobných zbytečností, ale pozor, soudruzi! Lokomotivy budou výrazně levnější.

Připraven touto historickou zkušeností na podobné kličkování úlisných bankéřů otevřel jsem sdělení v e-mailu. A nestačil se divit. V Monetě totiž nerezignovali na užívání jazykových prostředků adekvátních situaci.

V principu mi chtěla banka sdělit totéž, co kdysi strana a vláda: Všechno bude dražší. Ale vůbec se neostýchala říct to takzvaně na plnou hubu. Pardon, e-mail.

„Dotaz na zůstatek mimo naše a sdílené bankomaty Komerční Banky, Air bank a Unicredit Bank, stejně jako zadání platby přes bankomat naší banky zdražujeme na 50 Kč,“ naservírovali mi bez obalu.

Jen houšť: „Na 120 Kč zvyšujeme poplatek na pobočkách za tuzemské odchozí jednorázové platby.“ A ještě větší kapky: „Výběr hotovosti na pokladnách poboček bude stát 120 Kč. Zasílání SMS, včetně SMS s mobilním klíčem zpoplatňujeme částkou 5 Kč.“

Vždycky jsem si říkal, že slogan „I svou banku můžete mít rádi“ je pěkná volovina. Z dvojice „Hodný bankéř/zlý bankéř“ (Měcháček/Jeřábek) v reklamách AirBank jsem vždycky fandil tomu „zlému“. Na nic si totiž nehrál, kdežto „hodný“ podle mne jen blbnul obecenstvo.

Ale já svou banku vlastně začínám mít rád taky, i když se – vyjádřeno v biblických termínech – živí lichvou a jednou se její akcionáři setkají v pekle s celým managementem i statutárními orgány. Ta poctivá brutální upřímnost mne odzbrojila.