Agatha Christie: Deset původních obyvatel menšího vzrůstu

Čtenáři detektivek Agathy Christie jsou pohoršeni pasážemi jejích knih, které se hemží nekorektními výrazy spojenými zejména s rasou a etnicitou. Britský vydavatel proto texty vstřícně zprznil, jako se to stalo i Roaldu Dahlovi.

Jeho košatý jazyk vykastrovalo britské nakladatelství Puffin Books, které se rozhodlo změnit pasáže z jeho dětských knih. Zmizeli z nich tlusťoši, černá a bílá barva a cokoli naznačujícího, že existují pouze dvě pohlaví.

Dahlův český nakladatel Euromedia Group v jeho textech naštěstí žádné úpravy neplánuje.

Změny textu detektivek Aghaty Christie se týkají příběhů se slečnou Marplovou a Herculem Poirotem napsaných v letech 1920 až 1976.

Nakladatel HarperCollins vymýtil výrazy jako „negr“, který se dříve běžně používal jako označení černocha, ale také adjektivum „orientální“ nebo odkazy na etnicitu postav či stereotypy ohledně fyziognomie. Nově se tam neobjevují označení Žid, cikán nebo černoch. Slovo „domorodci“ bylo nahrazeno slovem „místní“.

Vyjádření českého vydavatele není k dispozici. Autor tohoto blogu nicméně veřejně deklaruje, že titulek je volně k dispozici pro eventuální budoucí přejmenování jednoho z nejslavnějších děl legendární autorky (původně nekorektně „Deset malých černoušků“).

Ono to vypadá, že české jazykové prostředí je vůči těmto „progresivistickým“ snahám odolné. Ale nenechme se mýlit. Četli jste někdy Robinsona Crusoe? Pokud ano, prošlo vám nejspíš rukama některé z vydání verze, pod níž je podepsán spisovatel Josef Věromír Pleva (mimo jiné i autor Malého Bobše).

Poprvé vyšla v roce 1956. Autor se vlastně vůbec nepokoušel o doslovný překlad textu z roku 1719. On ho převyprávěl, a to tak, aby byl bližší dětskému čtenáři v zemi patřící do „tábora míru a socialismu“.  

Například dobu Robinsonova pobytu na ostrově zkrátil z dvaceti osmi na deset let, podobně, jako bylo v Cimrmanově hře Dlouhý, Široký a Krátkozraký nutno snížit na polovinu sklerózu děda Vševěda. Robinson také v původní verzi obchodoval s otroky, což Pleva cudně zamlčel, protože podle jeho překladu byl Robinson velmi civilizovaným a humánním moderním člověkem, který neuznával otroctví a věřil v rovnost mezi lidmi. V této adaptaci se také nesetkáme s tím, jak Robinson podniká v Brazílii pěstováním tabáku. A už vůbec se v ní neobjevují Robinsonovy dlouhé vnitřní monology o Bohu a Štěstěně.

Dahl a Christie jsou na tom vlastně ještě dobře.