Víte to vy?

Je výborné, že slavný válečný román o osudech dobrého vojáka Švejka se mi někde ztratil. Alespoň nemusím hledat, na které stránce a ve kterém díle románu se o tom psalo: ušetřím tedy mnoho času.

Hašek píše, jak jeden z pacientů psychiatrické kliniky tvrdil, že pod naší zeměkoulí existuje ještě druhá zeměkoule, která je větší než ta, co je nahoře. Nechci polemizovat s tímto názorem. Potřebuji jenom použít ten příměr do mého fejetonu. Mám totiž dojem, že uvnitř našeho jazyka existuje ještě jedna mateřština, která je starší, obsáhlejší a krásnější než ta obyčejná, kterou mluvíme. Je ale skrytá. Prostě: je to jako s těmi zeměkoulemi.

Na stopu té druhé mateřštiny mne přivádí můj každodenní poslech naší rozhlasové stanice, kterou uvedu pod změněným názvem jako „Rádio Podnět“. „Podnět“ je znám svými slogany „Zlatá česká klasika a dobrá česká muzika“ nebo též „Hrajeme vám rádi česky, Fanda a jeho česká banda“.

Jen co dozní sdělení, že od šesté večer vám hrajeme jen česky a jen česky, spustí se tam píseň zpívaná zmiňovanou tajnou češtinou. „Keď sa slnko skloní na Horehroní, chce sa mi spievať, zomrieť aj žiť.“ Zpívá zvonivý dívčí hlas. A je to radost, poslechnout si tuhle krásnou řeč. Následuje pár písní v „obyčejné“ češtině, po nich se rádio rozhovoří v předehře k další písni opět  „staročeštinou“ : „Básnik by povedal, že máš oči ako súmrak nad milovaným mestom! A pusu - keď vystúpiš z autobusu celá, celučičká ulica otočí hlavu…Si kočka, si kočka, si kočka!!!“

Ano, tahle stará řeč je skutečně „kočka“, zahřeje nás u srdce, zasníme se do dávné minulosti… Na rozhlasové stanici „Podnět“ se zpívaná „staročeština“ vynoří jak ponorná řeka každou chvíli. A je to jistě staročeština. Byl to přece Petr Chelčický (1390-1460), kdo v té řeči psal knihy (například „Sieť viery pravé“). Mistr Jakoubek ze Stříbra píše tímtéž jazykem svá kázání z roku 1460: “Druhý čtvrtek v pôstě:  Prorok Malachiáš má ponúkati lidi, aby vstali ze sna hriešného… atd. (Mistr Jakoubek ze Stříbra: Betlémská kázání, s.46, vydal Blahoslav, 1951)

Vy namítnete, že „Čo bolí, to prebolí“ není staročesky, ale slovensky. Ale proč to teda neřeknou: hrajeme vám česky a slovensky? Anebo československy? Abych jim v tom rádiu nekřivdil: jednou v životě tam někdo nesměle pípl něco o slovenské písni, ale to se stalo jednou za uherský rok.

Primitivní domorodci mají na ostrovech stromy, které jsou „tabu“. Jsme my nějaký primitivní ostrovní kmen? Nač je dobré tohle tabu? Proč ho zmiňovaná stanice tak striktně dodržuje?

Na tuhle otázku vám odpovím přímo a bez vytáček: nevím. Víte to vy?