Ze zápisníku zmizelého

Nemám teď na mysli dílo Leoše Janáčka Zápisník zmizelého – pro tenor, alt, tři ženské hlasy a klavír, o kterém píše Wikipedie pouze anglicky ( česká verze byla asi vymazána, neboť se tam nevhodně citovalo o menšinách )

Nemám teď na mysli dílo Leoše Janáčka Zápisník zmizelého – pro tenor, alt, tři ženské hlasy a klavír, které je tak světové, že o něm píše Wikipedie pouze anglicky ( česká verze byla asi vymazána, neboť se tam nevhodně citovalo z Janáčkova dopisu Kamile Stösslové, anglická verze intimní Janáčkovo vyznání zveřejnila: ( „...And the black gipsy girl in my Diary of One Who Disappeared – that was you.“) Nicméně toto slavné dílo, které v orchestrální úpravě nahrál v roce 1989 s Brigitte Baleysovou a Philipem Landgridgem s Berlínskými filharmoniky slavný Claudio Abbado, toto dílo dnes ponechám stranou.

Našel jsem jiný zápisník. Ve starém domě se najde ledacos. Někdo z přátel mého otce, jemuž  by napřesrok bylo už sto let, mu kdysi daroval svůj zápisník. Zmizelý ( na štítku není jméno a jeho už jistě také kryje náhrobní kámen) tam zveřejňuje sbírku svých literárních parodií.

Literární parodie, to je zvláštní žánr, který, jak jsem někde četl, byl velmi oblíben v Sovětském svazu (zřejmě to byla jediná povolená forma intelektuální zábavy - ovšem pozor, ne každý slavný se tam mohl  parodovat ).  Vtip spočívá v tom, že se napíše text – próza nebo báseň – tak, jak by to napsal třeba (zůstaňme v tom Sovětském svazu) Alexandr Sergejevič Puškin, Anton Pavlovič Čechov, Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin, Ilja Ilf a Jevgenij Petrov a tak dále a podobně. Čtenář čte a je přesvědčen, že humoristickou povídku napsali veselí kamarádi z Oděsy (Ilf a Petrov), řeže sebou smíchy  – a on je to zatím někdo úplně jiný ( humorista, specializující se na parodie). Je to vlastně blízké imitování známých osobností, viz náš Václav Faltus. Jenže v psané podobě.

Imitovat či parodovat se dá i mnoha dalšími způsoby, třeba hudbou. Takový Jiří Šlitr dokázal kdysi v divadle Semafor zahrát píseň „Šla Nanynka do zelí“ tak, jak by to zahrál: Mozart, Bach, Aram Chačaturjan a dokonce i jak by to zahrál Jiří Suchý (ten ovšem  z předváděné parodie moc radosti neměl).

Ale zpět k mému neznámému zmizelému. Jakoby to představení v Semaforu viděl a nechal se inspirovat: napsal literární parodie právě na téma „Šla Nanynka do zelí“. Dovolím si otisknout tři ukázky:

Ukázka 1

Francois Villon:

Balada o ucourané Nandě

Lisetko, Žando, Marceli,

Fenetko, Káčo - uličnice,

páteři, žáčci nesmělí,

namalované krasavice,

stírejte slzy, palte svíce,

zní poslední má serenáda.

Zcourané Nandy není více -

vzpomeňte na ni - na neřáda.

Ty její horké pocely.

Ten žár, když vklouzla do světnice

a vyváděla v posteli,

že zapomněla na štěnice.

To byla, k sakru, milostnice.

A měla vám mne, holka, ráda!

Byla jak burský ořech v mlíce -

vzpomeňte na ni - na neřáda.

Zrovna minulou neděli

vyšla, jak byly tyhle hice,

pytlačit někam do zelí.

Přišel tam Pepík, zblejsk ji v trice

a dal jí košem do palice.

Chudinka byla ještě mladá.

Zhasla hned jako malá mšice.

Vzpomeňte na ni - na neřáda.

Poslání:

Nožičky měla gazelí,

široké boky, rovná záda.

A teď je, chudák, s anděli -

vzpomeňte na ni - na neřáda.

Tuhle Villonovskou baladu vystřihl můj zmizelý samizdatový autor parádně. Všechna čest předúnorovým gymnáziím, jejichž literární výchova musela mít vysokou úroveň. Neznámý zvládl totiž parodovat i Erbena, Hálka, Sovu (Antonína), Bezruče, Pujmanovou, Nezvala, Seiferta, Majakovského... A všecko dle mustru "Šla Nanynka do zelí". Ta Villonovská parodie byla z nich nejlepší, proto jsem ji vybral.

Poslední dvě ukázky umožňují lokalizovat můj nález časově (je tam datum)  i  druhově – patří skutečně mezi samizdaty, neboť parodovat  schůzi závodní organizace nebo nařízení školského odboru krajského národního výboru, to už, v letech padesátých,  zavánělo kriminálem, nebo přinejmenším předvoláním před výbor strany v daném podniku.

Ukázka 2

Ze zápisu členské schůze:

……..na ukončení slavnostní schůze, které se zúčastnilo skoro všecko členstvo, nanesl soudruh předseda aktuálnost o Nanynce.  Naše organisace k tomu zaujala své rázné stanovisko.

      Při plodné diskusi podotkl soudruh Václavek, že u nás v závodě byl také nedbalostí někoho z členstva rozšlápnut košíček, avšak při zvýšené ostražitosti a bdělosti nejen závodní milice, ale i nás všech, se podobný případ nebude opakovati.

       Závěrem členové naší závodní organisace se jednomyslně rozhodli poděkovat straně a vládě, že rozoráním mezí a dostatkem zelí v JZD úspěšně se bojuje proti reakci a za upevňování světového míru.

Ukázka 3

KNV-ŠOT IV/3                                                                       8.X.1955

Věc: Šla Nanynka do zelí.

Všem správám škol národních, středních, odborných a zvláštních.

     K uvedenému textu zjistí všichni ředitelé pod osobní zodpovědností a nejpozději do 1.XI. 1955 v trojím vyhotovení zašlou:

1/ Data uvedené Nanynky, jméno a bydliště, kdy začala chodit do školy, zda byla očkována proti neštovicím, zaměstnání otce (dřívější i nynější), jaké je národnosti i náboženství.

2/ Správa školy provede důvěrný průzkum, zda se jedná o zelí z Mičurinského políčka neb ze scelených lánů místního JZD nebo zda je z polí ještě soukromě hospodařících rolníků.

3/ Je zapotřebí zjistit, zda jmenovaný Pepíček je pionýrem či v ČSM nebo je-li v obědové družině mládeže.  Nařizuji, aby správy škol o podobnou mimoškolní činnost  mládeže jevily náležitý zájem a sledovaly i tuto otázku v denních pracovních plánech jednotlivých učitelů.

4/ Zvlášť důrazně upozorňuji, že úhrada náhrady poškozeného košíčku, byl-li řádně invertován, nemůže být hrazena z režijního fondu té které školy. Opravu nechť zařídí vedoucí učitel polytechnické výchovy nebo kroužku dovedných rukou a potřebný finanční náklad snad po dohodě s rodiči by mohlo zapravit SRPŠ.    

                                                                                     Za: Podpis /nečitelný/

Tolik z mého "Zápisníku zmizelého". Zda jím byl inženýr, učitel, lékař, právník či nějaký jiný absolvent gymnázia, který maturoval snad ještě v první polovině minulého století, to už se nedovíme. Nebo má někdo doma také takový zápisník a podá mi informaci?