Nechce se mi být generálem po bitvě, napíšu to už teď. Ne, ani tentokrát se hokejová reprezentace nevrátí z olympiády s medailí. A možná to tak nemuselo být. Stačilo trochu jinak vybírat...
Že českému hokeji dávno ujel vlak, víme všichni, hráči a funkcionáři počínaje, fanoušky konče. Poslední pochybovači nechť se podívají na sestavy týmů víkendového Utkání hvězd NHL. Kanaďané, Američani, Švédi, Rusové, Finové. Nikdo z našich, ani z těch nejlepších (Hertl, Pastrňák nebo Palát) se nevešli.
Na olympiádě to nebude lepší. Argument, že bez hráčů NHL jsou naše šance větší, je sice relevantní, ale ani tak to stačit nebude. Budeme mít problémy už s Dány a Švýcary, o Rusech nemluvě. Velmi pravděpodobně skončíme ve čtvrtfinále, pokud by snad klíčový zápas vyšel, skončíme čtvrtí.
Proč ta skepse? Protože sázíme na špatné typy hráčů. Od konce éry Hadamczik/Růžička strávili u reprezentace nejvíc času Josef Jandač a Filip Pešán. Trenéři moderního střihu, nabití informacemi, čerpající metody ze severských a zámořských zemí. Oba propagují aktivní, bruslivý, útočný, celoplošný hokej. Jenže přitom zapomínají, že hráči, které vedou, s několika málo výjimkami v individuálních dovednostech dávno nepatří mezi světovou špičku. Což pak vede k tomu, že sice hrajeme poměrně líbivý hokej, míváme střeleckou i optickou herní převahu, ale v koncovce hoříme. Disciplinovaným soupeřům pak stačí hrát chytře a v pravou chvíli udeřit.
Tajemství poslední zlaté medaile z roku 2010 spočívalo (vedle Jágrovy aury) právě ve výběru hráčů. Růžička neměl v týmu tolik šikovných ofenzivních hráčů (některé nevzal, jiní odmítli přijet), ale o to větší roli hráli při vítězném tažení srdcaři, bojovníci. Borci typu Hubáček, který si pro gól v oslabení dojel v totálním laktátu v rozpoložení, ve kterém by 99% jiných vyhodilo a šlo střídat, nebo Rolinek, který by pro tým vypustil duši a protože nikdy nebyl vytříbený technik, chodil do brány s absolutním důrazem a snahou dostat puk do brány jakoukoli (legální) cestou. Viz jeho veledůležitý gól bruslí ve finále.
Když se podívám na Pešánovou (pardon, Nedvědovu) olympijskou nominaci, tyhle typy hráčů mi v ní chybí. Sobotka, Červenka, Řepík, Krejčí, Hyka, Kovář, Stránský, Špaček nebo Zohornové, to nejsou borci, kteří dotlačí puk do brány třeba v zubech. Podobně vyznívají obranné řady. I tady jsou v nominaci hlavně ofenzivní typy, bourák typu Davida Musila byl dopsán až dodatečně a nikdo podobný v obraně není.
Na obranu nominace musím uznat, že ono není moc kde jinde brát. Třeba Blumela radši uvidím bruslit ve čtvrté lajně než sedět na tribuně. Uměl bych si v týmu představit pardubického Poulíčka, třineckého Nestrašila, karlovarského Fleka nebo klidně i vítkovického Lakatoše. Hráče, kteří se dokáží dostat druhým pod kůži a umí dát týmu 100%. Ale moc dalších mě nenapadá...
Samozřejmě, budu fandit a moc rád bych se pro tentokrát spletl. Jenom jsem chtěl říct, že za případným neúspěchem můžeme zkusit hledat i jiné důvody než Pešánův poker face...
