Vstávám se smělostí sobě vlastní, opásán vychechtaností, že to tady dnes není tak špatné, tak snad vstanu do toho nového rána. Sice je 9 ráno, ale ranní ptáče, dál doskáče, prej…...
Tolik se mi nechce, ale za oknem mne šimrají zlatoskvoucí paprsky a modré nebe. Ani jsem to nečekal, vždyť předpověd´ hlásila nekonečnou konývku kapek deště. Tak si tedy dojdu na tu ranní hygienu, drbající se v rozkroku a se zalepeným okem opět ucítím tu bodavou bolest na chodidle. Zase to lego! mlátit hlavou o zeď nářků v Jeruzalémě by snad bylo příjemnější!
Usednu na ten náš chlapský trůn, otevřu si ranní Internetový tisk a s článkem v nadpisu o mizivém promile procentu ze zneužívání chlapců řeholníky přijdou první větry. Ohlédnu se o uvidím kyblík, ještě že tam je. Zvědavost mi nedá a dál pokračuji v čtení celého článku, a najednou fotka nedej bože pan Duka. Odhlédnu od článku jestli tam ten kyblík stále je, a děkuji že je.
Spolu s panem Dukou, na displeji mého telefonu, vykonám zadní očistu, vstanu a zakopnu o ten kyblík, do kterého se mi chtělo zvracet. Ježíš promine, ale kleju jak poslední dlaždič z té nejhorší cenové skupiny ranních občerstvení.
Scházím schodiště ze svého bytu, zastavím se na přechodu, kde mi zastaví až pátý držitel řidičského oprávnění, kterému s radostí pokynu, že mi umožnil přejít na druhý břeh ke svému Fujtabl naftovému korábu (zelení nechť ironicky prominou, nestačil jsem dobít baterky u Tuk Tuka).
Tlačítkem nakopnu lidový vůz VW a vyrazím vstříc každodenním zážitkům v práci. Omylem projedu jednu z stovky děr na silnici a zbytek rybníčku chrstnu na chodník. Ve zpětném zrcátku jen vidím mizející milou holí mávající paní, to bude zase den.
Na dlouhé cestě za jednáním, my v hlavě neustále pulsuje ten článek a jak se sama Církev, jejími představiteli zapouzdřila. Nechci věřit, že jsou jim podobní, jako co stály se Strážní věží (Jehovy). Mám tedy Církev brát stejně fanantickou, když je slepá a přehlíží své vlastní vnitřní zlo!
Nemyslím si, že ji v tomto případě ochrání Krucifix, několik otčenášů a svěcená voda.
Společnost je vzdělaná a umí odpouštět. V tomto případě, kdy vnímá tu povrchnost a opovrhování skutečnostmi, bude účtovat!
