Malování trávy na zeleno

Návštěva íránského prezidenta v Itálii mi dala zavzpomínat na časy mého vojákování, kdy jsme před návštěvou generála Václavíka malovali trávu na zeleno. Stejně tak činili Italové při návštěvě íránského prezidenta.

Tedy ne, že by malovali trávu na zeleno. Oni ,,jenom,, pozakrývali sochy, které zobrazovaly nahé postavy. Z ohledu na muslimskou víru vzácného návštěvníka. 

Tak a je to. Ještě nedávno nepřítel na život a na smrt, dnes se na jeho počest  zahalují sochy.

Chování Italů připomíná nám dobře známý vlezdoprdelismus, hojně rozšířený v našich zeměpisných šířkách zejména v době, o níž je zminka v úvodu článku. Italové to však nedělají jen tak, ono se to vyplatí, byly podepsány smlouvy hospodářské spolupráce za, bratru, miliardy eur! A to už stojí za to ohnout malinko svůj hřbet.

Chování Italů jen dokresluje bezskrupolóznost současných evropských politiků. Když jde o peníze, neznají, či naopak znají, každého bratra. Penize nesmrdí a účel světí prostředky. Vždyť podobně vlezle se chovají k Číně. Lidská práva, nelidská práva, Čína je jedním z předních hráčů světové ekonomiky, tak na co ji dráždit poukazováním na dodržování nějakých lidských práv. Nebo Saudská Arábie, země, kde ženy nemají rovnoprávné postavení. Ani Saudská Arábie se nějak nezdržuje dodržováním lidských práv. Přesto právě ona je důležitým partnerem evropských politiků.

Říká se, že politika je uměním kompromisu. V podání současných evropských politických elit, však toto úsloví nabývá úplně jiného významu. Spíše než umění kompromisu, se jedná o bohapusté pokrytectví.