Žďár nad Sázavou a okolí

O Žďárských Vrších a Žďársku jsme slyšeli mnoho pěkného a doposud jsme tento kraj objížděli oklikou. Je čas to napravit.

Najít nějaké pěkné místo pro volné stání, by asi nebyl v tomto kraji problém, ale my dáváme tentokrát přednost kempu Pilák u stejnojmenné vodní nádrže, který je nedaleko centra města a navíc u vody. Což se může o víkendu hodit. Při prohlídce kempu na Google mapách se mi zdálo, že nebude nouze o místo, ale teď když stojíme před bránou a vidíme před sebou tu spoustu chatek a na pevno zakotvených karavanů, měním názor. Doslova hlava na hlavě. Od recepční dostáváme zelenou, což automaticky neznamená jistotu místa, respektive rovného místa, kam bychom mohli karavany zaparkovat a přitom se nebát, že večer spadneme z postele. Stojí to sice trochu nervů, ale nakonec se nám daří naše miláčky postavit přímo skvěle a téměř u vody. Mohlo by to mít svoji výhodu, ale to by se vodní nádrž nesměla podobat svojí barvou fotbalovému hřišti. Je jasné, že z koupání nic nebude. O to víc se na zítra můžeme soustředit na stavby Jana Blažeje Santiniho.
Sobota je pod velením Míry, který nám naplánoval sportovně vzdělávací den. Nejprve historie, stavby a potom trocha té cyklistiky. Nemůžeme začít jinde, než nejslavnější stavbou Jana Blažeje Santiniho, kostelem sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Památkou zapsanou na Seznamu světového dědictví UNESCO.

My staří dílo obdivujeme, děti zívají nudou. To znamená, že musíme nepatrně změnit program a další prohlídku staveb slavného stavitele, nechat až na závěr dne. Kdybychom tak neučinili, hrozí dětská vzpoura a vidět jejich otrávené obličeje po zbytek dne, není dobrá taktika. Nuže, vyrážíme prozkoumat Žďárské vrchy.

Motivační cílem je Salon Expres Vagon v obci Polnička, uprostřed luk, nedaleko Stříbrného rybníka. Zde parta nadšenců vybudovala malou železnici s dětským vláčkem a další spoustou atrakcí. To byla sázka na jistotu, která vyšla.

Při cestě zpět zkoušíme s Mírou ostatním nadhodit možnost dokončení ranního plánu, ale podle očekávání jsme narazili. Zanecháváme holky s dětmi v kempu a do areálu cisterciáckého kláštera, vyrážíme sami. Člověk si ani neuvědomuje, jak moc zasáhlo barokní stavitelství do podoby naší krajiny.

V neděli ráno přejíždíme na malé lesní parkoviště u Herálce a naše kroky vedou k nejvyššímu vrcholu Žďárských vrchů, skalnímu útvaru Devět skal. Jde o poměrně malý útvar s devíti věžemi, přičemž na jedné z nich je vyhlídka, z které jsou vidět i vrcholky Krkonoš. Tím končí náš výlet na Ždársko a my si slibujeme, že se do těchto míst v budoucnu jistě vrátíme.