Třeboňsko a Paříž

Nedává Vám smysl spojení Třeboně a Paříže? Jihočeského města a francouzské metropole? Věřte, že to jde.

Uprostřed CHKO Třeboň je soustava mnoha pískoven a u jedné z nich se nachází i osada Paříž, a bývalý statek, jehož součástí je i stejnojmenný kemp. A kde se vzal uprostřed luhů a hájů tento název? Před 150 lety se místní obyvatelé vydali za prací do světových měst a jedním z nich byla i Paříž. Po návratu do své rodné země, pak obyvatelé pojmenovali vesnici právě po této metropoli.
Vhledem k tomu, že Třeboň máme téměř za humny, nečeká nás příliš dlouhá cesta, stejně, jako další dvě posádky, s kterými budeme v těchto končinách trávit víkend, Míra a Láďa s rodinami.

S trochou obezřetnosti parkujeme naše obytné vozy pod vysokými borovicemi, které přes den tvoří příjemný stín a teď večer při západu slunce, romantickou atmosféru. Děti dovádí po okolí s čelovkami na hlavách a my pozorujeme naše  "světlušky" od ohně, zkrátka pohoda.

Odpočati a natěšeni na výlet do Chlumu u Třeboně, vyndáváme ráno kola a pohodovými lesními cestami vyrážíme k cíli. Tím není jen městečko, ale hlavně proslavená rybí hospoda U Sumečka. Ta nás opět nezklamala a po pečených pstruzích, amurech, cínech a kaprech, se jen zaprášilo.

Zpět jedeme tou nejkratší možnou cestou, protože děti se neúnavně dožadují koupání v pískovně a nejde jim nevyhovět. Konec, konců, i nám přijde osvěžení v chladné vodě vhod.

Nevím, jak se to mohlo přihodit, ale večer se strhává doslova grilovací uragán. Grily jedou na plný výkon a stůl se pomalu plní tak, že už teď je jasné, že výsledkem bude totální přejedení se. A bylo…
Nedělní ráno nám přichystalo překvapení v podobě mizerného počasí. Místo slunného dne je chladno, zamračeno a to není zrovna ideální počasí pro koupání. Balíme a přesouváme se do nedaleké Třeboně. Já navrhuji nenáročný výjezd na kolech, ale jsem přehlasován a volíme "důchodcovskou" procházku ke Schwarzenberské hrobce.

A co po prohlídce? Oběd v hospodě na náměstí. Ta taktika mi byla jasná již od prvopočátku a procházka k hrobce, byla od ostatních jen zastírací manévr. Nacházíme si útulnou zahrádku v koutě náměstí a objednáváme jídla. Krátce po tom se u Míry ozval šestý smysl a nechává se slyšet, že tuší velký průšvih. A má pravdu. Na hotovky čekáme téměř hodinu, abychom je hned vzápětí vrátili do kuchyně. Nevím, co bylo více odpudivé, zda vzhled anebo chuť, ale to není podstatné. Třeboň opouštíme hladoví.