Šumava - Pláně a okolí

Šumava je jedno z mých nejoblíbenějších míst, kam se rád vracím a stále mám co objevovat. Tyto moje vzpomínky sahají na podzim, roku 2011.

Babí léto je v plném proudu, slunce se nechce podvolit nastupujícímu podzimu a před námi jsou krásné dny. Neváháme a odjíždíme si je užít na Šumavu. Zkusíme kombinaci kola a turistiky v okolí Plání.  Páteční podvečer již trávíme na místě, slunce se schovalo za les a my se synem míříme do nedalekého penzionu na něco dobrého. Zítra nás čeká šlapání po kopcích, takže je potřeba zvýšit motivaci. Vlastně ani nevíme, kam pojedeme, trasu tentokrát připravuje kamarád Míra, jenž je na cestě za námi. Jsme tedy plně v jeho rukách. Ale nemyslím si, že by nás čekalo něco zásadně těžkého, pojedeme s dětmi a manželkami. Syti se vracíme do karavanu a než si stačíme trochu přitopit, je tu Míra s rodinou.

Konečně se dozvíme, co nás čeká. Míra připravil lehčí trasu do 20 km - Pláně - Churáňov- H.Kvilda - B.Lada - Hutě - Pláně  a podle té, ráno vyrážíme. Čeká nás den, jako ze žurnálu, modrá obloha a slunce nad hlavou. Vyrážíme směrem na Churáňov a pod stadionem se nám do cesty plete cukrárna. Nejde nezastavit.

 Ale po kávě a větrníku už vážně šlapeme, cesta pohodlně ubíhá pod koly, míjíme Zlatou Studnu a jsme na Horské Kvildě.  Právě včas, je poledne. U jídla plánujeme co dál, zda pokračovat podle plánu či změnit trasu a výlet si trochu protáhnout. Když jsme kopli pivo i do druhé nohy, vzedmula se v nás další síla a rozhodujeme se pro cestu dál. Jen slaboši by se vraceli.  Moc variant na výběr není, volíme trasu na Březovou Horu -  Filipovu Huť a sjezd na Modravu. Původně jsme se chtěli na Modravě najíst, ale nakonec usuzujeme, že je lepší ještě popojet a uvidíme. To jsem už tušil průšvih, čeká nás opravdu tvrdé stoupání a možnost najíst se, je  jen na Bučině nebo na Kvildě.  Raději s Mírou mlčíme, udržujeme dobrou náladu mančaftu a necháváme je v nevědomosti o věcech budoucích.

Okolo Modravského potoka to ještě jde, ale pak to začíná, silnice se zvedá a je tu krpál na Černou Horu. Nahoře dostáváme od dětí a Romany co proto, ani příslib sladké odměny v pekárně na Kvildě nepomáhá.

Až do vsi je to už prakticky kousek a z kopce, leháme na řídítka a svištíme dolů. Ale není ještě vyhráno, na dětech je vidět únava a nás čeká poslední kopec za Svinnou Lhotou na Pláně. Asi nemusím popisovat, že původních dvacet kilometrů s malým převýšením, jsme lehce překročili. Na druhou stranu jsme si užili krásný den. Tedy já a Míra.

Ráno nás ani nenapadlo zmínit se o kole, nazouváme pohory a klidnou procházkou na Přilbu do Hutí a zpět zakončujeme kouzelný, téměř podzimní, víkend.