Splutí řek Salza a Steyer.

O řece Salze, jsem toho od svých známých a kamarádů slyšel tolik zajímavého , že když jsem dostal pozvání od přátel, jet s nimi tuto řeku, neváhal jsem ani minutu a začal shánět potřebné vybavení.

Na cestu se vydáváme ve čtvrtek v podvečer, v garáži karavanu neopreny, vesty, přilby a v mysli velká očekávání. Na parkoviště nedaleko Palfau , kde se chystáme přenocovat, přijíždíme přesně o půlnoci, dáváme si pivo na dobrou noc a uléháme. Okolo čtvrté ranní ještě přijela druhá partička vodáků a byli jsme kompletní.  Na druhý den brzo ráno, trochu rozespalí,  pokračujeme dál až cíli cesty, do kempu ve Wildalpenu,  který byl pro následující dva dny , naší základnou

                                                     K našemu překvapení je kemp nacvaknutý k prasknutí a s velkým štěstím zabíráme poslední místa. Rychle se zabydlujeme, organizujeme  přesuny lodí, aut a konečně vyrážíme na řeku. Salza je horská řeka a tomu odpovídá nejen její průzračná čistota, ale i teplota, takže se silné neopreny náramně hodí. Prvních pár kilometrů , až k soutoku u Fachwerku, se řeka jen tak procvičuje a opravdové zážitky nás teprve čekají.

 Loď s námi chvílemi slušně hází a Jan, můj syn, je u vytržení, za což jsem  opravdu rád, protože jsem chtěl, aby si odvezl pořádný zážitek. Ten si umocňuje i tím, že na jedné skákačce  se vrhá z výšky 6 m do proudu vody. Navíc se po zbytek cesty stal háčkem, takže si celou plavbu náramně užívá.

Máme štěstí na počasí, slunce je v plné síle a krásně nám ohřívá naše neopreny, zima je ta tam. Dokonce se na jedné z písečných lavic musíme malinko ochladit a zároveň oddychnout, před posledním úsekem řeky, který vede vysokým kaňonem. Až se nám místy svírá hrdlo z pohledu na okolní skály.

Krásný den a mnoho zážitků, které večer podtrhujeme dobrou večeří, sladkostmi a zeleným veltlínem.

V sobotu bohužel spadla nepatrně hladina vody, takže vynecháváme klidnější část řeky a sjíždíme auty k soutoku Fachwerku . Já usedám na zadáka, na háčka syn Jan a frčíme dolů. Na to, že jsme jeli Salzu v tomto složení poprvé, tak mám pocit, že jsme jí zdolali se ctí a užili si to.

Po příjezdu ke karavanům  rychle vaříme, sušíme všechno mokré a přesouváme se přes kopce do Hinterstoderu, kde bychom rádi sjeli řeku Steyer. Cestou jsme se mohli opravdu kochat nádhernou krajinou a pro mě to bylo o to zajímavější, že jsem si okolí Hinterstoderu mohl prohlédnout i v létě, protože  kopce znám jen ze zimní sezóny.

Na parkoviště pod lanovkou přijíždíme po šesté večerní, bereme kola a ještě se stihneme dojet podívat na nedaleké vodopády. Druhá skupinka mezitím prověřuje stav vody a nepřiváží moc dobré zprávy. Voda je dost pod normálem a vyhlídky nejsou dobré. No uvidíme ráno, teď je čas grilování, popíjení a klábosení. My jsme na rozdíl od ostatních, měli o neděli jasno. Syna Honzu pobolívá v krku, takže na vodu nemůže jet a tím pádem přichází na řadu kolo.

V neděli se bohužel vyplnila předpověď a řeka se stala téměř nesjízdnou, došlo na rozdělení do dvou partiček -  na chodící vodáky, jenž se vydali pěšky na kopce a na jezdící vodáky, kteří jeli tamtéž, ale místo lanovkou, na kole. Nejprve popojíždíme k jezeru Schiederweiher  a potom míříme vzhůru po 11 km dlouhém stoupáku k mezistanici lanovky. Čeká nás 400 výškových metrů.

Po hodině a půl jsme v mezistanici lanovky a protože nám vyschlo v krku, spěcháme do jediné otevřené hospody. Musíme se předci odměnit.  Po chvíli odpočinku opět nasedáme na kola a pokračujeme dál, směrem k horní stanici lanovky. Ovšem náš výšlap nemá dlouhého trvání, hned na prvním kopci nás dojíždí černé Audi, vystupuje z ní mladá dvojice a se vší vervou se do nás pouští. Prý jsme porušili  zákaz vjezdu, nacházíme se na soukromém pozemku, kde je kolům vjezd zakázán a nemine nás pokuta. Naše počáteční zaraženost lehce přerůstá  v bojovnost, ale dříve než nastává konflikt, dochází na klidná slova a my se spouštíme dolů z kopce v zádech s hlídkujícím vozem.

Náladu na další zkoušku bdělosti místních hlídačů nemáme, spokojíme se tedy sjezdem do údolí ke karavanům.  Škoda, okolní kopce jsou nádherné a trochu nechápu důvod zákazu vjezdu kol, když jsou lesy i stráně doslova prošpikované šotolinovými cestami.

Po příjezdu ke karavanům si trochu oddychneme, uklidíme kola a je čas odjezdu.
Salza je opravdu zážitek a budeli příležitost, vyrážíme znovu. A nebo rovnou na Soču ?