Putování Thajskem IV. - cesta na jih, finále.

Máme za sebou dvě třetiny naší cesty a střelka kompasu se obrací na jih. Míříme přes vnitrozemí Sukhothai - Aytthaya na ostrov Ko-Samet.

Úterý 23.2. - Chaing Mai-Sukhothai-Aytthaya

Dnes máme maratonskou etapu, přesun ze severu na jih, téměř 700 km, se zastávkou v Sukhothai.Po cestě vzpomínám na předešlé dny a zde je pár útržků, které se mi zapsaly do paměti. Uniformy. Thajci je milují a je jedno, jaké jsou a komu patří, vedle policie a vojska, jsou tu uniformovaní i hlídači, a to čehokoli. Na parkovišti nás píšťalou diriguje nějaký generál a je mu jedno, že jsme tu sami. Při odjezdu od hotelu nám zase jiný salutuje. Zkrátka pořádek musí být.Rozvody elektrického proudu. Jsou tu zásadně vrchem, po sloupech a změť drátů, visících na sloupech, je nevídaná, jsou jich tu desítky, jeden přes druhý, bez jakéhokoli řádu. O nějakém jištění ani nemluvě.

Vesnické domy v horách. Jsou povětšinou stavěny na kůlech, plocha pod domem se využívá  jako odkladiště všeho možného a zároveň je překážkou pro hady a jiné potvory dostat se do domu.Thajština. V každé zemi se snažím naučit nějaké základní fráze či slovíčka, abych tak dal najevo úctu k zemi, kde pobývám. Zde je to kvůli složitosti řeči téměř nemožné. V thajštině může být význam jednotlivých slabik změněn prostřednictvím různých tónů, kterých jich pět: nízký tón, střední tón, klesající tón, vysoký tón a stoupavý tón. Například v závislosti na tónu, slabika maj, může znamenat "nový", "hořet", "dřevo", "ne" nebo "tázací částici". "Máj maj maj maj maj" správně přeloženo znamená "nové dřevo není spáleno?". A potom se v tom vyznej!  Jediné, co zvládáme, je poděkování - Kob khun, doprovázené sepnutými dlaněmi u obličeje. Jsou tři výšky, u brady, rtů a u nosu, čím vyšší úcta, tím vyšší poloha dlaní.

Vedle mnichů v oranžových rouchách, čas od času vidíme i bílé barvy oblečení, které patří ženám, mniškám, těm se říká Mé čí, žijí v oddělených částech klášterů.  Ovšem nepožívají ani zlomek úcty, které se zde dostává mužům.

Po čtyřech hodinách jízdy jsme v Sukhothai " Úsvit štěstí" , jež bylo hlavním městem Thajska 120 let a prvním thajským královstvím na tomto území.

 Největším lákadlem je historický park se zříceninami sídelního města Sukhothaiské říše, který je zařazen mezi památky UNESCO. Na čtyřicet čedí, chrámů a pránglů, se nachází v parku o rozloze 40.000m2, takže chcete-li vidět tyto stavby a nestrávit v areálu celý den, udělejte to jako my. Zajděte do jedné z mnoha půjčoven kol v okolí  a vyrazte.

Ideálně ráno, dokud je snesitelná teplota, což není náš případ, je totiž téměř poledne a tím pádem strašné vedro.

Při každé zastávce vyhledáváme byť jen náznak stínu a ukrýváme se před spalujícím sluncem. Celá prohlídka nám trvá více než dvě hodiny, a to jsme ani zdaleka neviděli všechno.

Jdeme do druhé půlky cesty, pět hodin do starobylého města Ayutthaya , jež je hlavním městem provincie Ayutthaya. Město bylo založeno roku 1350 králem U Thong. Ayutthaya se stala v pořadí druhým hlavním městem Siamu (dřívější název pro Thajsko) po městě Sukhothai. V 17. století obývalo město více než 1 000 000 obyvatel a stalo se tak jedním z největších na světě. Roku 1767 byla Ayutthaya po četných barmských nájezdech srovnána se zemí. Po těchto útocích se hlavní město přesunulo přibližně 75km na jih, kde vznikl Bangkok. Do současnosti se z města dochovaly rozsáhlé rozvaliny, jsou zapsány na seznamu dědictví UNESCO. Dnes město obývá 59 000 obyvatel, živí je převážně cestovní ruch.

Asi nejznámějším lákadlem v celé Ayutthaya je Wat Phra Si Sanphet, sem většinou vedou první kroky každého návštěvníka. Jedná se o ruinu královské kaple, podle níž byl později vybudován chrám Wat Phra Kaeo (chrám smaragdového Buddhy) v Bangkoku. To je program na zítřejší dopoledne.

Středa 24.2. - Ayutthaya - ostrov Ko Samet

Ráno odjíždíme k první ze čtyř rozvalin, které chceme navštívit, ke královské kapli Wat Phra Si Sanphet. Na pozůstatcích staveb je vidět zub času, zdi se hroutí, je porušená statika a bohužel nikde ani náznak snahy o opravu. Mám takový pocit, že když brzo nepřijde nějaký zásadní obrat, za pár desítek let tu budou jen rozvaliny.

O tom, že se nějaké peníze na milodarech přeci jen vyberou, svědčí i částka 2mio THB, vybraná za dva měsíce v jednom z mnoha zdejších chrámů. Procházíme další pozůstatky starobylého města, stupy, chedi a prangy  jsou monumentální a historie na nás dýchá z každého koutu.

Díky tomu, že v předešlých dnech byl buddhistický svátek, jsou některé sochy Buddhy zahaleny do zlatých hávů, což přidává tomu celému na mystice.

U jedné chedi nacházíme zvláštnost: do kořenů stromu vrostlá hlava Buddhy, možná pozůstatek barmské agrese. Při focení Buddhy se musí zachovávat pravidlo, že hlava fotografujícího, musí být vždy níž než hlava Buddhy, takže zde si musíme fotografii pořídit z podřepu.

Ale aby to vše nebylo jen růžové, setkáváme se s thajskou realitou - korupcí. Už jsem se zmiňoval, že zde každá skupina musí mít svého

místního průvodce, což je v našem případě Chai, který nás doprovází na každém kroku, ale výklad nechává pochopitelně na českém průvodci. A to může být záminka k šikaně, která se zde projevuje naplno. Skupinka hlídačů v uniformách si nás vytipovala na předešlém místě, pečlivě nás sleduje a fotí, aniž bychom něco tušili. A když usuzují, že nastal čas, jdou k Chai, ukazují mu důkazy o porušení předpisu a dávají mu na výběr. Buď 3.000 THB jim  do kapsy, nebo půjde celá skupina na policii a navíc zaplatí ne 3.000 THB, ale hned 20.000 THB. Je jasné, jak to dopadlo, i to je Thajsko.

Nasedáme do aut, které s námi urazí dalších 300 km do přístavu Ban Phe , odkud poplujeme na ostrov Ko Samet, budeme pár dní relaxovat u východního pobřeží na Tubtim Beach. V přístavu si najímáme rychlou loď, protože linková staví v hlavním přístavu a od něj bychom museli na naši pláž taxíkem. A také je to pohodlnější.V našem zálivu není molo, proto musí člun zacouvat na mělčinu a kufry si lidským řetězem dostáváme na pláž. Ostrov je národním parkem, takže zde nenajdete žádné rozsáhlé resorty, ale jen malé bungalovy, posazené do okolí pláží. Tak trochu mi to připomíná bývalou základnu hippies, styl, způsob života některých turistů i samotné chatky, prosté všeho luxusu, upřednostňující účel před přepychem. V takové jedné nacházíme svoje útočiště na následující tři dny.

Čtvrtek 25. - sobota 27.2. - Ko Samet

Hned na druhý den si přivstáváme na východ slunce a jdeme na malý trek po pobřeží. Po cestě se mi potvrzuje můj první dojem z ostrova: v každém zálivu, kam se dostáváme, jsou chatky na kůlech, rozličných velikostí, tvarů i barev, vše prosté a jednoduché.

Člověk by čekal, že na nejbližším ostrově od pevniny to bude jinak, ale je to fajn a sympatické, že vláda udržela život ostrova v tomto stylu.

S čím si ale Thajci nedělají starost, je neskutečný nepořádek, odpadky jsou rozeseté prakticky všude a místo, aby je sbírali, raději se drží koštěte a s rozvahou metou spadlé listí ze stromů. Mentalita, s kterou nikdo nic nenadělá. A to si nedělám iluze o odkanalizování splašků. Sem čističky asi nedorazily.

Ostrov nemá svůj zdroj vody, takže každé ráno přijíždí do zálivu loď, z které čerpají potrubím vodu do nádrží, a to se děje s železnou pravidelností.S postupem času si zde nacházíme svoje hospůdky, krámky a přizpůsobujeme se zdejšímu pomalému tempu života. Při večeřích se obrňujeme trpělivostí, protože Barmánci, kteří zde obsluhují, pracují jen na první rychlostní stupeň. Zároveň je normální, že ti donesou zcela jiné jídlo, než sis objednal.

Čas plyne, sobota vpodvečer je tím posledním dnem na ostrově, nakládáme zavazadla a míříme na letiště do Bangkoku. Mimochodem: z tohoto letiště startuje 74 letů za minutu, takže si lze jednoduše představit ten mumraj a shon, co tu vládne.

Nedělám si iluze, že jsem poznal Thajsko a jeho opravdový život, ale záclonku se mi snad podařilo poodkrýt. Ten opravdový život se odehrává na severu, v místech, kam klimatizované autobusy Korejců a Číňanů nejezdí a kde žijí horské kmeny svůj autentický život v mnoha svých podobách. Věřme, že to tak zůstane co nejdéle. Přání asi příliš sobecké.

Video: 

Díl 1: http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=498725

Díl 2: http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=498968

Díl 3: http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=499767