Prášily

Podzim je za námi, zima se zatím tváří, že se jí to netýká a sychravé dny nejsou zrovna tím, co by nás motivovalo k výletům. Ale my se vydali do obce Prášily a vyšlápli si na Poledník 1.315 m. 

V pátek odpoledne jsme nabalili karavan a mohla začít pánská jízda. Po cestě do Prášil, jsme se zastavili na večeři v naší oblíbené hospodě nad Dobrou Vodou - Na Rovině. Musím říct, že nás opět nezklamali, svíčková a jehněčí koleno, byly vskutku pohádkou pro naše chuťové buňky. Do Prášil je to odtud, co by kamenem dohodil, takže na parkoviště jsme přijeli za chvíli, zaparkovali, zavrtali se pod deku a pomalu usnuli. V sobotu jsme si mohli trochu přispat, nebylo totiž kam spěchat. Okruh, který jsem naplánoval, tedy na Poledník a zpět přes Prášilské jezero, měří něco okolo 18 km a to se dá pohodlně zvládnout za pár hodin. 

Okolo desáté hodiny, jsme se tedy vydali po červené značce vzhůru. Bylo krásně, často jsme stavěli a blbli s foťákem. Ovšem čím výše jsme byli, tím častěji jsme kličkovali mezi plotnami sněhu až do chvíle, než cesta úplně zmizela a my kráčeli souvislou pokrývkou sněhu.

 V tom okamžiku se synovi nízké trekové boty jevily, jako špatná volba, ale kdo mohl tušit, že nás čeká na cestě tolik sněhu? Nebyli jsme v tom však sami, u Poledníku jsme dokonce potkali chlápka na kole. Myslím, že byl z toho sněhu vyplašenější než my. Na hřebeni jsme si prošli stezkou v polomech, který tam zanechal orkán Kyril, porozhlédli se okolo rozhledny a vyrazili zpět z kopce dolů.

Cestu jsme si krátili slovním fotbalem s cílem, vydržet až k Prášilskému jezeru. No byla to fuška, některá slovní spojení byla ke konci cesty opravdu prapodivná. Při krátké zastávce u jezera, jsem si všiml toho velkého rozdílu v okolním porostu. Při mojí poslední návštěvě, před třemi roky, bylo jezero obklopeno zdravými lesy v plné kondici. Teď je to o poznání horší podívaná, kůrovec úřaduje už i tady. Stejně smutná podívaná byla i na okolní kopce z Polední hory.

Věřím, že SNP ví,co dělá. Nerad bych se dočkal toho, že za další tři roky bude okolo jezera samá holina. Pro cestu ke karavanu, jsme zvolili červeně značenou stezku, i když výstražná cedule říkala, že je zavřená. Důvod jsme poznali posléze, ale to už bylo pozdě. Dřevaři se pustili do těžby a cestu totálně rozjezdili, proto jsme se museli občas prodírat křovím okolo cesty a brodit bahnem. Nicméně jsme i poslední úsek zvládli a v dálce už viděli prášilské střechy. Odměnou nám mělo být posezení v nějaké z místních hospod, ale nebylo nám přáno. Vše zavřeno. Nezbylo, než si uvařit kafe a čaj v karavanu a odpočinout po dlouhém výšlapu. Na podvečer nás čekal návrat domů, tentokrát jsme podnikli jen krátký výlet, ale o to víc jsme si ho užili.