Novohradské hory

Novohradské hory patří k mým nejoblíbenějším místům, kam se každoročně rád vracím a je jedno, zda zvolím pěší výlet po okolí nebo nasednu na kolo a dojedu až do Pohoří na Šumavě. Je tam zkrátka krásně.

V pátek odpoledne jsem naložil kola a na podvečer jsme mohli vyjet. Bohužel jsem při nakládání špatně našlápl a ozvalo se mi zraněné koleno, bylo jasné, že následující víkendové dny, budu muset být hodně opatrný. Ale nevadí, stejně jsme měli v plánu jen pohodový výšlap, žádné hltání kilometrů. Před sedmou večerní, jsme už parkovali v Hojné Vodě, která je vždy naší základnou. Naše první kroky vedli hned do hospody u parkoviště na výpečky a pivo.

V noci poměrně silně pršelo a měl jsem obavy o sobotní počasí, ale jak se ukázalo ráno, zbytečně. Vstávali jsme do slunného dne. Po snídani následovala pečlivá příprava trasy a plánovaných kilometrů, protože zabloudit nebo přidat nějaký ten kilometr navíc, by byla moje smrt. Parťáka mi totiž tentokrát dělala manželka a bylo jasné, že musím jet na jistotu. Chlapy mi rozumí ....

První zastávkou na trase, byla lesovna na Žofíně a protože bylo poledne, dali jsme si i malý oběd a užívali si pohody. Jenže všeho do času, když jsme se chystali zaplatit, zjistil jsem, že moje peněženka zůstala v karavanu. Marné bylo moje šacování všech svršků a batohu! Trochu nás zamrazilo a vzpomněli jsme si na obdobnou situaci, kterou jsme prožili před mnoha lety na Třeboňsku. A stejně jako tam, i tady, nás zachránila zmuchlaná dvou stovka, kterou jsem si zapomněl v dresu z minulého výjezdu.
Po zaplacení útraty nám zbylo přesně 35 Kč, takže se vlastně nic nestalo.

 Naše další cesta vedla do Pohoří na Šumavě(Buchers)  a následně na Baronův Most. Tam jsme si koupili štrůdl za 30 Kč, ale na kofolu jsme museli zapomenout, na tu nám již nezbylo.

Večer jsme poseděli před karavanem, popíjeli prosecco a užívali si  pohody. Neděle byla dnem pěšáků. Kola zůstala v garáži a na řadu přišly pohorky. Vyšlápli jsme si na Kraví, potom na Kuní horu a krásným okruhem se vrátili zpět.
Oběd mohl být v Hojné Vodě, což by ovšem znamenalo opět výpečky nebo v Nových Hradech s nadějí alternativy.

Zvolili jsme přejezd do Nových Hradů a chutně poobědvali pizzu a pastu v místní pizzerii.  Jako tečku jsme zvolili kafe a dortíky ve vyhlášené  kavárně, hned vedle hradu. A protože nejsme žádní "hradomilové" , stačila nám jen prohlídka nádvoří, přilehlé zahrady a zamířili jsme zpět ke karavanu. Novohradsko mě nikdy nezklamalo, je to zapomenutý klenot Čech a vím jistě, že to nebyl můj poslední výlet do těchto končin.