Náchodsko a okolí.

Východní Čechy jsou mým oblíbeným krajem ještě z dob studií,proto mě každá návštěva těchto míst znovu potěší a vyvolá vzpomínky na oblíbenou Dobrušku a Orlické hory.Tentokrát nás nalákaly skalní útvary na Náchodsku a v jeho okolí.

Na cestu se vydáváme nezvykle pozdě, proto nad obec Dobrošov, kde máme společný sraz s ostatními, přijíždíme pozdě večer. Komplikuje se nám tak prohlídka dělostřelecké tvrze Dobrošov, kterou ostatní stihli navštívit odpoledne a zcela jistě na nás nebudou chtít ráno čekat. Nezbývá, než si na druhý den přivstat. Nesetkává se to s přílišným pochopením rodiny, zejména ze strany dětí, ale uvidíme ráno.

Ráno je stejné jako večer, děti z postele nedostanu! Na prohlídku se tedy vydáváme sami a procházíme jak pěchotní srub Můstek, tak i srub Zelený. Dobrošov je nejznámější dělostřeleckou tvrzí československého pohraničního opevnění, která nebyla vlastě nikdy dokončena. Její dostavbu zastavila Mnichovská dohoda v roce 1938 a z velkolepého plánu zbyly jen tři sruby.

Do karavanu se vracím právě včas, voní káva, rodinka se vyspala do růžova, den může začít. Dnes míříme do Machova, ale naší první zastávkou je  Hronov.  Při příjezdu do města, budí kolona sedmi obytných aut trochu rozruchu, zvlášť, když se chceme všichni vejít na jedno parkoviště v samotném centru. Prohlídka města je opravdu krátká, protože Hronov toho pro turisty příliš nenabízí. Kromě rodného domku spisovatele A.Jiráska a jeho sochy, tu nebylo nic k vidění. I když vlastě ano. V parku vyvěrá minerální pramen Hronovka, kterému ovšem místní neřeknou jinak, než Prdlavka. A to díky charakteristickému zápachu síry. Prý má léčivé účinky, my to raději nezkoušíme, vždyť před sebou máme ještě celý den.

A ten začínáme nad obcí Machov, kde rozbíjíme tábor pod skokanskými můstky, vyndáváme kola s úmyslem dojet do NP Gor Stolowych - Stolové hory. Je deset hodin, před námi sedm kilometrů, ale s převýšením 450m. Jak se později ukázalo, pro některé to byl "boj o holý život". Přes přechod Machova Lhota to ještě jde, ale stačil jeden špatný pohled do mapy a do osady Karlow  jedeme rozbahněnými lesními stezkami, místo pohodlné asfaltky.

Některé ženy to nenesou příliš statečně, takže věříme ve vykoupení v nedaleké hospodě. Ale běda. V Karlowě je jen jedna hospoda a obsluha si je toho vědoma. Jejich ochota zamrzla v osmdesátých letech, stejně, jako kvalita jídla. Tak tady jsme situaci nezachránili, snad nám pomůže samotná příroda národního parku. Stolové hory nám  nabídly úžasnou podívanou. Téměř dvě hodiny toulání se, mezi roztodivnými skalnatými sloupy s plochými vrcholy i krásný výhled z nejvyššího bodu parku po širém okolí.

Zpět jedeme ve dvou skupinkách, první, co má rozum a jede rovnou z kopce do Machova a druhá, které nebylo málo ranního adrenalinu a vrací se zpět lesní stezkou. A jak se říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. V našem případě to není utržené ucho, ale drsně vypadající pád nejmladšího cyklisty. Naštěstí bez následků, nepočítám-li roztrženou bundu a nějakou tu modřinu.

Ke karavanům  jsme se vrátili dříve, než jsme počítali, proto měníme plán a ještě dnes přejíždíme do obce Slavný u Police nad Metují, odkud se chceme zítra vydat do Broumovských stěn. Po dnešním vydatném dnu, si zasloužíme i my chlapy odměnu a tou nám je pár piv, vypitých ve společnosti místních hasičů u nich "doma",  v hasičské zbrojnici.

Ráno nás čekaly Broumovské stěny , které na ploše 638 ha nabízí úchvatné tvary pískovcových skal, původní porosty borovic na vrcholcích a možnost návštěvy mnoha cílů buď pěšky či na kole. U obce Slavný, je asi největší množství vyhlídek a kamenných útvarů, které postupně obcházíme - Zaječí rokle, Čertova tchýně, Kamenné hřiby a mnoho dalších. Ale každý výlet má mít nějaký cíl a tím je pro nás dnes Hvězda (671 m n. m. ). Místo s krásnými výhledy do Broumovské kotliny, barokní kaplí a dřevěnou chatou z 19. st. postavenou ve švýcarském slohu, kde je dnes restaurace. Takže o motivaci je postaráno.

U chaty se křižují téměř všechny turistické stezky, máme tedy obavu o to, abychom zde v tak velkém počtu vůbec našli místa na sezení. Ale obavy se naštěstí nenaplnily, příjemná a vstřícná obsluha, nás usazuje a my můžeme v klidu vybírat z menu. Bohužel nás i zde neopouští gastro smůla, několik z nás dostává zapáchající maso a dobré počáteční pocity jsou ty tam. Na zpáteční cestě vtipkujeme, že to maso pravděpodobně macerovali v hronovském prameni a je naší chybou, že nechápeme kuchařovu invenci.

Máme za sebou Stolové hory, Broumovské stěny a míříme do Adršpašsko-teplických skal.  Po cestě ještě stihneme prohlídku kláštera v Broumově a krátce na to, jsme u cíle. Večer klesá teplota pod nulu a vyhání nás brzo do vyhřátých karavanů.

Ve zdejších skalách jsme byli již několikrát, proto chceme vyměnit pohory za kola a trochu se projet po okolí. Ráno je ale taková zima, že musíme změnit plány a přidáváme se k ostatním, kteří míří do skal. V duchu si říkám, že se z těch kamenů už asi zblázním a to co já si jen myslím, děti říkají nahlas. Stojí nás to dost sil je motivovat, ale daří se i díky slibu koupě nějakých sladkostí. Díky tomu, že jsme si přivstali, nezažíváme obvyklý nával turistů a je to pěkná ranní procházka.

Poslední zastávkou naší cesty po Východních Čechách je vodní nádrž Rozkoš a Babiččino údolí. Díky počasí, které konečně ukazuje i svoji vlídnější tvář, si můžeme chvíli posedět u karavanů a odpočinout na sluníčku. Do Babiččina údolí jedeme na kolech a do pozdního odpoledne se proplétáme po jeho okolí. A to je konec našeho putování, na druhá den ráno odjíždíme domů. Už se mi rodí v hlavě další plány, na řadě jsou Orlické hory.