Jižní Norsko - část 7, Oslo, konec naší cesty.

Cesta Norskem je téměř u konce, poslední zastávkou před návratem domů je Oslo, hlavní město země. Bude to pomyslná tečka za vším, co jsme mohli v této krásné zemi vidět a prožít.

Pondělí 8.7. - Oslo

Dnes bude nudný den, hltání kilometrů po dálnici do Osla, žádná vyhlídková trasa, jako v předešlých dnech. Když jsem u těch silnic, tak několik poznámek k nim. Norové neskutečně investují do infrastruktury, nebyl den, kdy bychom neprojížděli nějakým úsekem, který by se neopravoval nebo nerozšiřoval, klobouk dolů. Je dobré si také při plánování cesty uvědomit, že ne vždy je dobré věřit mapě, respektive označení silnic v ní. Červeně značené cesty u nás všeobecně vnímáme jako pohodlné, ale zde v Norsku to tak doslova neplatí. Ty, které vedou kolem fjordů, mají mnoho kilometrů, na kterých se sotva vejde jedno auto. Je zapotřebí rozvahy, na druhou stranu jsou na těchto úzkých cestách standardem zálivy, kde se auta pohodlně vyhnou. Za celou dobu naší cesty jsme s tímto neměli žádný problém. A poslední poznámka je o úrovni servisu okolo karavanů. Norové jsou velcí cestovatelé, proto je zde o karavanisty vzorně postaráno. Doslova na každém kroku jsou možnosti servisu (WC, voda) a na  parkovištích funkční a čisté toalety.

Do Osla pod můstky v Holmenkollenu  přijíždíme okolo druhé hodiny, poobědváme a jdeme se podívat na můstek. Stojíme dole na tribunách u  doskočiště a je to tak sevřený prostor, že závodníci při doskoku doslova letí mezi lidi. Musí to tu být slušný kotel.

V průvodci píší, že je zde i skokanský trenažér. Jde o dlouhé lano, natažené od horního okna můstku až po doskočiště. Odvážlivci se po něm spouští dolů a je to slušný hukot. Chvíli sledujeme, jak to funguje a váháme, zda do toho také půjdeme. Ten poslední blázen na laně nás však definitivně odrazuje. Zdá se, že nebrzdí nebo brzdí málo, velkou rychlostí letí do zarážky na konci lana, udělá téměř kotoul ve vzduchu a konečně stojí. Později zjišťujeme, že nebrzdí jezdec na laně, ale chlápek na věži. Nemá ani dalekohled, takže jen odhaduje, kdy brzdit. Asi nemusím psát, že nikdo z nás nejel. Rozhled z věže je parádní a stojí za to si zaplatit vstupné.

Pokračujeme dál k nedalekému muzeu  Fram a muzeu T. Hayerdala, projíždíme okolo parkoviště, kde je označení pro karavany, ale zdá se mi plné, proto auta dáváme hned k muzeu, na místo pro autobusy. Trochu se porozhlížíme po okolí a jdeme do muzea T. Hayerdala. Po návratu ke karavanům nás čeká malé překvapeni, za stěračem máme pokutu na 500 NOK. Paráda. Trochu rozhozeni  pokračujeme na STLP, který jsem našel jako jediné oficiální stání v Oslo.

Souřadnice nás navádí do maríny a již vidíme i karavany, seřazené u vody, moc pěkné stání. Je krásné počasí a nás dohnala žízeň. Jdeme tedy do námořnické hospůdky v maríně a objednáváme si pivo. Majitel hospody je Rumun a doporučuje nám k ochutnání rumunské víno, které na jeho radu i objednáváme. Nezůstane u jedné lahve a mě to slušně skolilo. Sečetl se spánkový  deficit, konec obav, aby vše na cestě klaplo, jak mělo a pochopitelně se na  mě podepsala i síla rumunského vína. Ke karavanu jsem sice došel, ale hned se kácím do postele a hodinu si dávám spravedlivý spánek. Sice nejsem úplně ready, ale vstávám, dělám si kafe a jdu si ještě chvíli posedět s ostatními. Musíme na zítra naplánovat prohlídku centra Osla, takže ještě ladíme drobnosti.

Úterý 9.7. - Oslo

Ráno se budím s bolestí břicha. Zpočátku to připisuji kocovině, ale asi  to není ten důvod. Důvodem je pravděpodobně mastnota ze včerejších hranolek. Nebo chleba se sádlem? Ne, možná to mohou být halušky s uzeným. To vše jsem totiž včera v uvolněném stavu spořádal. Hrůza, to pochopitelně můj žaludek nemohl vydržet a teď mi to vrací. Nicméně vyrážím s ostatními do města. Hned za branou mariny je zastávka autobusu, z které chceme jet do centra. Zjišťujeme, že jeden lístek zakoupený u řidiče by nás vyšel na 50 NOK ( 160 Kč ), trochu se z toho opotíme a jdeme raději pěšky. Asi po půl hodině jsme konečně v centru a začínáme prohlídku města u radnice.

Další na řadě nejsou památky, ale pěkná, útulná hospoda. Necháváme odpočinout nohám a trochu se posilňujeme. Já se zkouším léčit herinkem, ale pochopitelně to je marný pokus. Při objednávání také zjišťujeme, že zde v Norsku je příjemný zvyk dávat na stůl zdarma vodu. A to všude, od hospody po pekárnu. Dobrá inspirace i pro naše restauratéry.

Po malém odpočinku se již definitivně vydáváme do víru velkoměsta. Ale stačilo narazit na hlavní nákupní třídu Bogstadvaien  a už se naše malá skupinka drobí.  Jedni jdou do levého obchodu, druzí do pravého a ostatní, tedy já a Jenda, bezradně a poté i nervózně přešlapujeme uprostřed rušné třídy. Tak takhle to nepůjde, to bych přišel o nervy, říkám si a navrhuji se rozdělit. Bereme si od našich přátel mapu a vydáváme se dál sami. Nechci zde popisovat historii a fakta o Oslu, na to jsou cestovatelské bedekry, takže se zmíním jen krátce o tom, co jsme zde viděli a jaký jsme z toho měli pocit. Je to možné popsat jedním slovem – smůla . V rekonstrukci je budova parlamentu, část univerzity a celá vstupní prostora před královským palácem. Královský palác si chceme prohlédnout i zevnitř, ale vstupenky se pravděpodobně prodávají jinak než u kasy, jak jsme na to zvyklí, takže jen pozorujeme návštěvníky vstupující do brány paláce. Zároveň nám neunikne, že u vstupu doplňují skupinu prohlížejících o ty, kteří postávají venku a nemají vstupenky. Rychle si tedy stoupáme do krátké fronty a doufáme v zázrak. Marně. Jsme první, kteří se nevešli, možná za hodinu.
Tak na to už nemáme trpělivost a z památek se na chvíli chceme přeorientovat na poznání místního obyčejného života. To mám popravdě raději než obcházení památek. Jdeme hledat vyhlášenou pekárnu a kavárnu zároveň - Apent Bakeri - Inkognito Terrasse 1.

A jsme tady, příjemné prostředí, čerstvé dobroty a káva.Když je zmínka o kávě, tak o Norech je známo, že jsou přeborníci v jejím pití. Téměř na každém kroku se tu prodává, a to i na místech, kde by to člověk nečekal. Místní ji popíjejí z papírových kelímků za chůze, v autě, zkrátka všude. Ale pozor, nehledejte v kávě žádné mistrovství. Je to jen taková lehce zašedlá kapalina bez chuti. Zkrátka rozpustná káva ve velice řídkém provedení. Nic pro mě, já si v pekárně pochutnávám na dobrém pressu. Poslední zastávkou naší prohlídky Osla je Frognerparken nebo také Gustav Vigelands park.

Bohužel se kazí po dlouhých dnech pěkné počasí a trochu mokneme. Nicméně z parku jsme nadšeni. Postupně jím procházíme, fotíme a prohlížíme sochy od norského sochaře Gustava Vigelanda. Pochopitelně největší úspěch má Monolit, asi 16 metrů vysoký sloup vytesaný z jednoho kamene, jenž zobrazuje postavy lidí snažících se vyšplhat nahoru.

Je před pátou odpolední a vracíme se zpět ke karavanům. Asi hodinu po nás docházejí i Horovi a je čas na výměnu zážitků. Všichni se shodujeme na tom, že Oslo je jistě krásné město, ale Praze z pohledu památek nesahá ani po kolena. Ale je to náš názor, který nikomu nevnucujeme. Kdybych měl Oslo navštívit ještě jednou, zcela jistě bych se zaměřil na nekomerční věci, na zapadlé čtvrti Damstredet, Grünerlokka. Mimochodem tato čtvrť plná kaváren, restaurací a pěkných obchůdků se stala oblíbenou pro své osobité kouzlo a autentičnost. Pro nás je dnešek prakticky posledním dnem naší dovolené. Zítra míříme na trajekt do Tellenborgu a z Rostocku domů.

Středa 10.7. , čtvrtek 11.7.

Ráno v devět hodin opouštíme Oslo a vydáváme se na osmihodinovou jízdu k trajektu. Jak se dalo předpokládat, cesta je úmorná a dlouhá. Jediné vzrušení prožíváme, když stojíme u okénka pokladny TT Line a čekáme, zda nám palubní jízdenky opravdu přebukovali správně a vezmou nás na palubu.

Vše klape a my dvě hodiny před odjezdem čekáme poslušně v řadě. A čekáme dlouho, trajekt má zpoždění a místo ve 23.00 hod odplouvá o hodinu déle. Nás, k naší smůle, nakládají mezi posledními, takže je jasné, že lepší sedačky na palubě budou obsazené a nám nezbude, než spát na podlaze.
A tak se také stalo. Horní a jediná paluba je plná lidí, ti rychlejší leží na polstrovaných lavicích, ti pomalejší na lepších místech na zemi a na nás zbyl jeden z posledních stolů, vedle kterého a po nímž, si ustýláme ke spánku. Holky mezitím zkoušejí, zda by pro mě a Honzu, jakož to řidiče, kteří zítra budou osm hodin řídit karavan a musí se vyspat,  neměli neobsazenou kajutu. A máme štěstí, dostáváme klíčky od kajuty. Jde s námi ještě Jenda, na kterého zbyla jen podlaha, ale za to v klidu a tmě.
Je jedna ráno a konečně uléháme ke spánku, do přistání zbývá pět hodin, takže rychle usnout, ať jsme na cestu vyspalí.Ale to se řekne, když spoluspící, tedy velký Honza, chrápe jako dřevorubec! Tím pádem je z těch pěti hodin spánku, sotva polovina. Mezitím pravidelné bouchání polštářem do jeho hlavy a snaha o to, aby se pohnul na bok a alespoň na chvíli nechrápal. Už vím, co je to Don Quijotská práce.
Ráno v pět nás budí hlas z reproduktoru a my vstáváme do posledního dne naší cesty. Ještě snídaně na palubě a hurá domů. Mě cesty domů obvykle ubíhají, ale tentokrát je to náročné. Chybějící spánek dělá svoje a únava je znát. Proto párkrát stavíme na krátké přestávky a silnou kávu. Po nekonečně dlouhé cestě jsme doma!

Tachoměr mi ukazuje najetých 5.650 km, z toho po Norsku okolo 3.000 km. Byla to dřina, ale krásná. Máme mnoho vzpomínek, ať těch horších ( s poruchou auta ), ale i těch lepších a nezapomenutelných. Jižní a střední Norsko je plné míst, která stojí za to vidět. Našich čtrnáct dní na to nemohlo stačit . Nicméně jsme si i za tuto krátkou dobu dokázali o této daleké zemi udělat svůj obrázek a dát za pravdu těm, kteří o Norsku říkají, že je to jedna z nejhezčích zemí Evropy. A příště? Po cestě jsme již spřádali plány na další návštěvu této země, hlavně severu, ale na to je zapotřebí podstatně víc času, než našich obvyklých čtrnáct dní.

První díl, Cesta na sever: http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=526604

Druhý díl, Preikelstolen, Bergen: http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=527154

Třetí díl, ledovec Bricksdalsbreen: http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=527428

Čtvrtý díl, ledovec, Alesund a Atlantická cesta:http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=527492

Pátý díl, Trollstigen a Geirangerfjord:http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=527569

Šestý díl, NP Rondane: http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=528496