Jižní Norsko - část 3, ledovec Bricksdalsbreen.

Preikelstolen a Bergen jsou za námi a čeká nás další část cesty. Doufejme!  Nejprve musíme vyřešit poruchu motoru a nebude to snadné.

Pondělí 1.7. – Flam a odtah karavanu

Moc jsem toho na dnešek nespal, vstávám v půl šesté a vyhlížím z okna, kdy se v dílně rozsvítí.  V okamžiku, kdy vidím za okny nějaký pohyb, vyrážím. Trochu komplikovaně vysvětluji závadu, ale daří se. Zprvu se zdálo, že to chlapi vyřeší, ale po dvou hodinách se ukazuje krutá pravda. Diagnostika ukazuje, že máme špatný tlak paliva. Evidentně se jim nechce do opravy a odkazují nás na nějaký specializovaný servis. Na otázku, zda s tím mohu jet, mi mechanik jen neurčitě říká, že sám neví. Ochotně ještě obvolává servis Fiat a nabízí nám buď Bergen nebo Forde. Nakonec se přikláním k Forde, byť je to dál, než do Bergenu, ale po cestě na sever, tedy směrem, kam nás vede náš itinerář. S trochou obavy vyrážíme, kontrolka zhasla, ale jsem stále ostražitý a každý tunel mi pumpuje adrenalin do krve. Po cestě zastavujeme u vodopádu Tvindefosse, krátká zastávka a pokračujeme dál.

Ovšem moc dlouho ne!  Po dvaceti kilometrech auto opět zhasíná!  Tak to je konečná! Stojím u hlavní silnice, obklopen kopci a jedinou civilizací je malý kemp Taulen, na druhé straně říčky. Dál nejedu a začínám řešit odtah.
Situace se komplikuje, nic nefunguje jak má, nervy jsou na pochodu, zažívám turbulence, které nejdou popsat pár větami.  Zde je sled událostí, hodinu, po hodině:

11.50 hod:  Mnoho telefonátů s pojišťovnou, upřesnění, že opravdu musím do Forde, a komplikace s velikostí odtahového vozu. na karavan tu nejsou vybaveni.

13.45 hod: Kamarádi se ujímají zbytku mé rodiny a pokračují jejich autem do Flam, ještě že je s sebou máme. Já čekám v karavanu na telefonát a potvrzení odtahu. Syn by nejraději zůstal se mnou, je na něm vidět, jak je z toho smutný. Snad všechny rozptýlí výlet vlakem po tolik vychvalované železnici FLAMSBANA.

14.00 hod: Konečně se rozezvoní telefon a operátorka mi sděluje, že mě odtáhnou, ale za 2.500 EUR, polykám na sucho. Co mi zbývá, souhlasím.

14.25 hod: Další telefonát a dotaz, zda mám hotovost, bez toho se prý Norové nehnou. No vida, jak se to komplikuje. Ještě vytahuji variantu Bergenu s tím, že mám 1000 EUR a 3000 NOK v hotovosti. Čekám na zpětný telefonát.

16.20 hod: Všechno jinak. Ti pitomci nechtějí vzít hotovost, ani platbu kartou, akceptují pouze garanci Uniqua, chtějí v přepočtu 37.000 Kč. Sháním tedy kolegu z firmy,  který jede do  banky složit ten "drobný poplatek". Až vstoupí Norsko do EU, zařídíme si tu firmu na odtahy aut, zcela jistě dobrý job!

16.50 hod: Peníze jsou složeny na účtu Uniqua.

17.21 hod: Už mi začínají téct nervy. Nikdo nevolá.

17.34 hod: Volám do Uniqua, dáma, která to se mnou doposud řeší, je doma, její  kolega, který ji vystřídal, mi s klidem v hlase říká, že čeká na zprávu z finančního oddělení, zda jim přišly peníze na účet. Prý má informace, že to trvá den. Den? Vždyť jsem to složí on- line na účet! Slíbil, že zavolá znovu na oddělení a dá mi vědět.

17.48 hod: FO zatím platbu neobdrželo, tudíž se odtah dnes neřeší. Zítra ráno 8.30 hod bude pokračování.

17.58 hod: Ověřuji, kdy byly peníze připsány na účet Uniqua - 17.02 min. Volám tedy na asistenční službu znovu. Pantůček - to je ten vůl, co mě má teď na starosti, stále omílá tu samou mantru: nejsou - zavolám kolegyni na FO  - ta bude taky až ráno . . .

Pro dnešek je tedy "hotovo". Ale co teď?  Řešení se nabízí, zajet do kempu a vyčkat tam do příštího dne. Po návratu ostatních z výletu startuji karavan a opatrně přejíždíme mostek přes řeku do kempu.

Kemp je podmáčený od dešťů, proto nás správce nechá zaparkovat  na štěrkové cestě, ale lepší, než u silnice. Při vybalování mě ostatní vypráví o jízdě vlakem do Flamu a shodují se na tom,  že to nebyla až taková bomba, jak píší v průvodcích. I přes hororový den si jeho závěr chceme užít, posedět venku a ogrilovat nějaké ryby.  Ale ouha, venku se nedá prakticky sedět. Všude okolo nás poletují hejna malých mušek a nejraději by nás uštípaly. Vaříme tedy společnou večeři v karavanu a před spaním ještě vypijeme lahvičku vína. Snad se zítra obrátí vše v dobré.

Úterý 2.7. – oprava karavanu a pokračování cesty

7.30 hod:  Volá asistence, že mají peníze na účtu, což  jsem věděl již včera v pět večer, a že pro mě posílají auto.

8.00 hod:  Další telefonát a vrací se nám téma peněz. Cena je bez daně, takže ještě 200 EUR navíc. Co to tedy znamená, ptám se do telefonu. Opět kolečko s bankou a čekání na připsání peněz na účet? Ne, laskavě svolí s doplatkem v hotovosti. Dnes to jde a včera to nešlo? Ještě diktuji asistenci čísla závad, které mám z předešlého servisu, a žádám je o to, aby to předali do Fiat servisu v Bergenu.

9.38 hod: Ozývá se nám řidič odtahovky a ptá se  na velikost auta a kol. Je tu za 40 minut, protože jede z nedalekého Voss. Tak to kdybych věděl, asi bych tam nějak karavan dotlačil. Rodina  se stěhuje do druhého karavanu a oba Honzové jdou chytat do řeky ryby.

10.35 hod: Přijíždí odtah a začínáme nakládat

11.45 hod: Ukazuje se, že můj přední nárazník je příliš nízko, tím se nakládání komplikuje. Nicméně se nakonec vše daří a odjíždíme do servisu.

12.10 hod: Stavíme nedaleko Voss. Řidič si přivolal kolegu se špalky a motorovou pilou, aby mu uřízl správné klíny, asi proto, aby mě u servisu mohl jednodušeji složit.

14.35 hod: Konečně jsme zde. Bergen - Bilsalg Kokstad. Velký servis na Iveco a Fiaty. Stojí tu několik karavanů, takže bych mohl být v dobrých rukou. Mechanik si bere auto a jde dělat diagnostiku. S trochou obav si jdu sednout do čekárny, vyčkat na ortel.

15.50 hod: Karavan vyjíždí z dílny a já spěchám do kanceláře autoservisu. Čeká mě dobrá zpráva, vše je hotovo a mechanik mi ukazuje příčinu poruchy- snímač tlaku paliva. Zprvu nechápu, protože na to moje angličtina nestačí, ale posléze je vše jasné. V čidle  byly zoxidované kontakty! Za to platím příšerných  4.800 NOK.  Zároveň zjišťuji, že mám od odtahu trochu polámaný přední nárazník, ale mávám nad tím rukou, už nemám sílu to řešit.

Při zpáteční cestě do Voss, kde na mě ostatní čekají, si říkám, že by  na takovou závadu měl přijít i mechanik v tom prvním servisu. Kdyby tomu tak bylo, ušetřil bych hromadu peněz a času. Ale to jsou jen kdyby. Mimochodem, hlavní důvod, proč jsem se obával jízdy do Bergenu po ose, bylo to, že karavan mohl vypovědět službu v tunelu, kterých je tu po cestě nespočet a mohlo být postaráno o drama.  A co jsem neviděl při zpáteční cestě ?  Porouchaný autobus v tunelu a policii, která řídila provoz. V tu chvíli jsem měl husí kůži.

Ve Voss nakládám rodinu a míříme dál na sever, k ledovci  Bricksdalsbreen.  Jedeme po silnici č. 13,  směrem na Vik. Za městem Armot začínáme stoupat a dostáváme se pod náhorní planinu. Před námi jsou krásné serpentiny zařízlé do úbočí kopce a to nejde nefotit. Stavíme, spouště cvakají a v tom samém okamžiku se k nám hrnou ovce a žebrají něco k snědku. Nevíme, co fotit dřív, jestli okolní přírodu nebo drzé ovce. Asi obojí.

Šplháme dál na vrchol a ocitáme se  uprostřed lyžařského střediska, ale nejsou tu žádné obří komplexy hotelů, jen tu a tam malá chata. Krásné místo. Projíždíme dlouhým tunelem, klesáme k městu Vík a  míjíme úchvatnou vyhlídkou na údolí a okolní kopce. Mít více času hned bych tu přespal a vychutnal si tu nádheru.

Nás však čeká trajekt ve Vangsnes , kterým se chceme dostat do Hella. Klesání je to pekelné, a protože navigace píše příjezd do Vangnes v 19.55 hod, valíme to s kopce co to jen jde, abychom stihli odjezd trajektu v celou.

Ovšem více než je zdrávo a je to znát na brzdách. Natolik jsme je uvařili, že se z  nich dokonce i kouří.
K trajektu přijíždíme sice včas, ale loď je v trapu. Naštěstí jede za půl hodiny další, máme tedy alespoň chvíli na malou večeři. Po vylodění v Hella pokračujeme ještě dvě hodiny na parkoviště pod jižním cípem ledovce, je deset večer.

Poprvé oceňujeme " noční světlo" a jdeme si prohlédnout ledovce  Bricksdalsbreen z té "nekomerční strany".  Je to taková malá předehra zítřejší hlavní části výletu. Po návratu ke karavanům vidíme, že máme návštěvu. Přímo za našimi karavany se nám usadily čtyři krávy.

Zejména manželky jsou ostražité a s trochou paniky čekají, až odejdou, aby se k nám připojily a mohli jsme společně zapít zdárný konec útrapám.
 

První díl, Cesta na sever: http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=526604

Druhý díl, Preikelstolen, Bergen: http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=527154