Charita a sport? Ano!

Spojení charity a extrémně náročné cyklistiky, nás letos nalákalo na druhý ročník Bohemia Grand Fondo, do Českého Krumlova.

Závod svým výškovým profilem, patří k těm nejnáročnějším ve střední Evropě, na účastníky čeká 186 km s výškovým převýšením 4.216m. Výtěžek ze startovného jde na podporu klinického onkologického výzkumného programu Projekt 35 zabývajícího se komplexně problematikou léčby karcinomu prsu u žen mladších 35 let.

Do Českého Krumlova, místa startu,  jsme přijeli v pátek odpoledne a započali se stavbou zázemí týmu Čistý sport, v jehož barvách jsme se já i syn Jan, na druhý den vydali na trasu.

Sobotní ráno nám sice připravilo modrou oblohu, ale i poměrně nízkou teplotu 3° C. Bylo proto důležité, zvolit vhodné oblečení a přihlédnout k tomu, že nás čeká mnoho hodin v sedle. Sám pan Jiří Hlach, zakladatel závodu říká: " Rozhodně to není nějaká odpolední vyjížďka. Závod je specifický nejen délkou a profilem, ale závodníci musí dojet v daném časovém limitu". Start závodu byl v 8 hod, kdy se do pohybu dal celý peloton, čítající 105 účastníků.

První třetina trasy nás zavedla na jih od města a po 68 km vrátila zpět do prostoru startu, k první občerstvovací stanici. K mému překvapení, to bylo téměř "bezbolestné", ale to hlavní nás ještě čekalo. Trať se obrátila na severozápad, postupně jsme zdolávali strmá i táhlá stoupání a odpočívali ve sjezdech, projeli vojenským újezdem Boletice a po 130 km dorazili do Horní Plané, k druhé občerstvovací stanici. Po doplnění vody a zahnání hladu, jsme se pustili do poslední části tratě. Už bylo znát, že závod začíná pořádně bolet a na řadu přichází vůle a bojovnost.

Každé šlápnutí do pedálů bolelo a hlava začala pomalu stávkovat. Naštěstí jsme jeli s Honzou ve dvojici, takže se bylo navzájem o koho opřít. Ta pravá zkouška vůle ovšem přišla asi 20 km před cílem, kdy nás pořadatelé otočili směrem ke Kleti. Mylně jsem se domníval, že utrpení končí na parkovišti, šipky ukazovaly dál a stále do kopce. Téměř bez přestání jsme trpělivě a pomalu kroutili pedály a očima hledali horizont, kde by se kopec mohl zlomit. Na tu chvíli jsme si museli ještě dlouhé desítky minut počkat, ale ten pocit, kdy jsme projeli cílem se nedá popsat. Je ho třeba zažít.

Po 9 hodinách a 10 minutách s průměrnou rychlostí 23 Km/hod tu byl konec našeho závodu. Nejen testu fyzické síly, ale i mentální odolnosti a zkoušky sama sebe. Parádní zážitek!