Cesta Thajskem II.- horské kmeny

Rušná metropole Bangkok je za námi, nočním vlakem jsme se přesunuli do oblasti Chiang Mai,  odkud chceme vyrazit mezi horské kmeny.

Středa 17.2. -  trek k horským kmenům

Ráno si přivstáváme, před hotelem na nás čekají dva otevřené pikapy, které nás budou doprovázet po celou dobu našeho treku k horským kmenům.  Jedeme na sever k oblasti Chiang Dao ,ale než se dostaneme k výchozímu místu treku, stavíme ve sloním Campu Measa. Jsem trochu v rozpacích, je jasné, že nás čeká show se slony, a to není zrovna ta věc, kvůli které jsem do Thajska přijel.

Krmení, focení, nacvičená čísla a malování obrazů, cirkus pod širým nebem. Ale je tu i druhý pohled na věc, šance pro slony na přežití, ono sehnat půl tuny žrádla pro slona na den, není nic snadného a levného. Ať si každý zváží svůj pohled na věc. Před trekem je zapotřebí ještě nakoupit potraviny, k tomu nám skvěle poslouží tržnice v Mea Teang.

Mezi tím, než Chai nakoupí suroviny, procházíme se mezi stánky, vybíráme ovoce a něco malého na oběd. Vše společně jíme před tržnicí a opět objevujeme nové chuťové kombinace.

Třeba pomelo posypané solí s chilli.Pikap nás dováží ještě několik kilometrů na východ a ocitáme se na konci vesnice, odkud začíná několikadenní trek. Pochopitelně naše návštěva nenechává chladnými místní ženy, které nás během chvilky obsypávají a nabízí ručně vyráběné drobnosti. Abychom se vymanili z jejich ataku, musíme sáhnout pro pár báthů a koupit si nějaké maličkosti.

Vybaveni náramky, korálky a taškami na vodu, se konečně dává naše minivýprava do pohybu. Dnes před sebou máme jen krátkou trasu přes dva kopce, na jejímž konci je vesnice kmene Plaong Pang Deng. I přes to, že je odpoledne a teplota klesá k přijatelným stupňům, pot nám stéká po těle a stáváme se tak snadnou kořistí komárů. Terén je jednoduchý, šlapeme teakovým lesem, jehož suché listy spadané na zem nám připomínají podzimní atmosféru lesa, ale nedivme se, zde v Thajsku je vlastně zimní období.

Cestu nám ukazuje místní průvodce, který nás doprovází a ohleduplně přizpůsobuje svoje tempo chůze té naší. My vybaveni trekovým oblečením a obuví, on v triku, šortkách a žabkách. Po třech hodinách chůze lesem se dostáváme na planinu a v dálce už vidíme náš cíl.

Na to, že se k němu zdárně blížíme, nás upozornila ještě jedna věc. A to potrubí, kterým do vsi vede pitná voda, jde o jeden z mnoha projektů současného krále, kterým se snaží místním komunitám usnadnit život. Naše základna je asi kilometr před vesnicí, dvě jednoduché lodgie, přístřešek s velkým stolem a opravdu jednoduché zázemí.

Dřevěná bouda se „záchodem“ a sudem vody na umytí. Náš příchod se neutajil místním dětem, které se sem ihned stahují, dovádějí na prašném plácku a jezdí okolo nás na kolech. Jeden z chlapců má kolo zcela nové a je to poznat na první pohled, protože si ponechal rám i sedlo zabalené v přepravních kartonech. Snad aby mu déle vydrželo jako nové.

Večeři vaří Chai a to tak, že luxusní curry s rýží a dýní. Když jsem se zmiňoval o královských projektech, tak mezi ně patří i veřejný rozhlas, který ve vsi byl zprovozněn teprve nedávno a tomu odpovídá i četnost jeho používání. Je to v tomto prostředí trochu bizarní, ale je to realita. Večer společně ochutnáváme místní rum a o to lépe se nám usíná.

Ale všeho do času, poměrně záhy nás budí chrápání nesoucí se od místa, kde spí Chai, k tomu se přidává i část naší výpravy a vše podkresluje štěkání psů, číhajících za našimi lodgiemi. A do toho ruší stálé bouchání ohňostroje, nesoucího se ze sousední vesnice za kopcem, kde právě slaví příchod Nového roku. A když jsme u tohoto tématu, je tu ještě jedna zajímavost: thajský letopočet. Buddhistická éra začala o 543 let dříve než ta křesťanská a počátek je dnem prozření Buddhy (úmrtí nebo vstupu do Nirvány). Proto se nyní nenacházíme v roce 2016, nýbrž v roce 2559.Únava mě přemáhá a já konečně zabírám, a když se do mě pouští zima, rychle se zahrabávám do spacáku a doufám, že je to poslední vyrušení z už tak slabého spánku.

Čtvrtek 18.2. - trek k horským kmenům

Brzo ráno nás budí kohouti, kterým nejde nijak uniknout, takže vzhůru z postele. Vedle kokrhání slyším venku i štěbetání, to jsou hlasy vesnických žen, které využívají naší přítomnosti a rozkládají v našem sousedství všechny svoje výrobky. Jsou na nás čtyři a hned, jak vykročíme z lodgie, krojované ženy zastaví tok svých slov a hned nás směřují ke svým výrobkům.

Po snídani vyrážíme do vsi, kterou obývají potomci Barmánců. Sem přišli před staletími za lepším živobytím. Dodnes nemají thajské občanství a žijí v nouzi, ale mají se lépe než v jejich rodné zemi. I zde jsou k vidění převážně nuzná obydlí, u nichž posedávají ženy, v jejich tváři vidíme přívětivý úsměv a ústa plná betelu. Pochopitelně zde nesmí chybět i podobizna krále s chotí, nedaleko místa, kde denně uctívají svého Buddhu drobnými dary.

Dnes před sebou máme celodenní trek, půjdeme k malému vodopádu a spát budeme u kmene Lahu ve vsi Pang Hong. Balíme do batohů lahve s vodou, do oběda jsou to tři hodiny a bude vedro. Dnes je to více kopcovité, ale nic náročného, tu a tam se nám naskytne výhled na údolí, ale vesměs jdeme stále teakovým lesem po úzké pěšině.

Ta nás po poledni zavádí k velké chatrči, kde si dáváme skvělé nudle, připravované v kotli na ohni. Další úsek treku, k vodopádu, je již více adrenalinový, pár žebříků, cesta hustým lesem korytem potoka a jedno „malé“ překvapení. U pěšiny narážíme na čerstvou zdechlinu hada, který má na délku lehce přes dva metry.

Vědomím, že „TO“ leze někde okolo nás, vyvolává u holek lehkou nejistotu.Po hodině jsme pod malým vodopádem, kde krátce odpočineme, a je tu poslední úsek treku.

Vycházíme z lesa a jsme na okraji obdělávaných luk a polí. Půdu pro zemědělství tu získávají vypalováním lesů, následným zúrodněním a osazením plodin. Zde to jsou stromy longan – dračí oko.Dnes spíme přímo ve vsi a na rozdíl od včerejška si ustýláme venku na terase lodgie, pod moskytiérou. Na přivítanou dostáváme pražený hmyz, který naštěstí pro nás za krátký čas nahrazuje Chai svojí kuchyní.

Večer trávíme u ohně, k němu se postupem času schází i skupinka dětí v krojích a předvádí kmenové tance se zpěvy.

Pátek 19.2. - trek a odjezd do Chiang Mai

Ráno se nás chytají děti a postupně s námi sami procházejí vsí, kde žijí následovníci přistěhovalých Tibeťanů. Vesnice mi přijde více autentická než ta včerejší, ale možná je to jen subjektivní pocit. V čem jsou obě vsi shodné, je chudoba a těžký život obyvatel. Přesvědčujeme se, že ne vždy může dobře míněná pomoc fungovat. Jako příklad může sloužit škola, která zde ve vsi byla postavena z vládních prostředků, ale pravděpodobně není vůbec využívána.

Návštěvou vesnice končí další kapitola naší návštěvy Thajska. Vracíme se zpět do Chiang Mai, ale když už jsme Thajsku, musíme přeci vyzkoušet jízdu na slonech. Pikapy s námi míří na konec údolí řeky Mea Taeng, kde je malý sloní kemp, a my okoušíme na vlastní kůži, jaké to je jet na tak majestátném zvířeti, jako je slon. Řeknu vám, že žádné pohodlí ani komfort to není, a když s námi začíná chobotnatec brodit řekou, v duchu jsem si hledal místo, kam případně seskočím, když se mu smekne tlapa po kameni.

A protože jsme u řeky a je tu možnost splout její část na raftu, neváháme ani okamžik. Vlastě ano, je tu trocha pochyb. Celému Thajsku vládne sucho a i tady je stav vody v řece kritický, koukají z pod hladiny obrovské balvany, ale vyčítal bych si to, kdybychom to nezkusili. Bereme raft, pádla a podle pokynů vodáckého průvodce se pomalu proplétáme korytem řeky. Nakonec jsme náramně spokojeni a jízdu jsme si vyloženě užili.

Do města přijíždíme v podvečer řádně unaveni a stejně jako naše těla i naše oblečení potřebuje projít očistou. My jdeme do sprchy a pytel špinavého prádla do prádelny přes ulici. Na večeři jdeme tentokrát sami s Honzou do jedné z hospod v okolí hotelu. A pozorujeme na sobě zásadní posun, hranice pálivosti se nám posunuje a už si dokonce sami chilli přisypáváme na jídlo, a když to někdy přeženeme, pomůže tlumič. Tak jsme tu začali říkat rýži.A ještě jedna příhoda doprovází dnešní večer. Obsluhuje nás transsexuálem a není to rozhodně první případ, kdy se s tímto thajským fenoménem potkáváme. Představa tří pohlaví má v Thajsku dlouhou tradici. V mýtech o stvoření ze severního Thajska se říká, že na počátku měli muž a žena tři děti: chlapce, dívku a dítě třetího pohlaví- katoey a důvodem toho je jeho karma. Buddhisté věří, že tito lidé měli v minulých životech mnoho milostných pletek se ženami. Předpokládá se přitom, že pokud se budou v současném životě chovat dobře, jejich další inkarnace bude již čistě ženská nebo mužská.Po večeři opět vyrážíme na další z trhů ve městě nasát atmosféru města. Do hotelu tentokrát jedeme song thaew – červeným taxíkem.

Díl první:

http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/c/498725/cesta-thajskem-i-bangkok-a-cesta-na-sever.html