Čeho by se měli lidé při investování vyvarovat - 2. část

Článek pojednává o různých aspektech investování na kapitálových trzích

V předchozím článku z neděle 14. prosince jsem otevřel problematiku fundamentální analýzy. Mimo jiné jsem konstatoval, že lidé by se měli vyhnout radám fundamentálních analytiků  různých poradenských nebo brokerských firem. Chtěl bych nyní tuto informaci doplnit. Na skutečnosti, že poradenské firmy se systematicky konzistentně mýlí, založil server Investorsintelligence svůj indikátor nazvaný Advisory Sentiment Index , který investoři používají pro načasování trhů. V době kdy je většina poradenských společností velmi optimistických a hodnoty indikátoru dosahují svých historických maxim, je nejlepší doba na prodej akcií. Opačně je tomu  v okamžiku, kdy většina poradenských firem je pesimistických.  Tento indikátor má svůj počátek v roce 1963  a ukázal schopnost predikovat hlavní body obratu vývoje kapitálových trhů. Následující obrázek to dokládá. V jeho horní části  je znázorněná cena akciového indexu S&P 500, v dolní části sentiment indikátor vyjadřující rozdíl  mezi počtem optimistických poradců  a pesimistických poradců (z hlediska budoucího růstu trhů).  Je vidět, že cenová dna trhů nastávají pravidelně systematicky v okamžiku, kdy většina poradců předpokládá další poklesy a naopak – cenový vrchol nastává v okamžiku, kdy je optimismus na maximech.

Zdroj: www.investorsintelligence.com

Podobně server tradenavigator.com nabízí MBH Commodity Advisor Sentiment Index, který mapuje optimismus resp. pesimismus mezi poradci specializovanými na komodity.  Oba indikátory nevyznívají pro poradce příliš dobře. Tito lidé (nebo firmy) jsou nejvíc optimističtí v nejhorší možný okamžik – tehdy, když daný trh začíná klesat dolů. Jako druhý obrázek jsem vybral jednu z komodit – cenu kávy. Opět platí to stejné – aby mohl být spekulant úspěšný, bylo by třeba postupovat přesně naopak, než radí většina poradců. Když je optimismus na maximech, tak prodávat.

Zdroj: www.elliotwave.com

Poradenský průmysl je velmi vlivný a názory poradců dostávají velký prostor ve sdělovacích prostředcích. Tito lidé jsou bráni jako experti a novináři se na ně obracejí s žádostmi o komentář vývoje kapitálových trhů. Díky tomu pak tyto názory přebírá i široká investorská veřejnost a díky tomu také 90% lidí při investování na kapitálových trzích prodělává svoje peníze. Lidé jsou optimističtí v době, kdy by dávno měli prodávat a naopak. Existuje jeden geniální investor, který v minulosti dokázal svých znalostí ohledně této stránky trhu několikrát dokonale využít – Sir John Templeton. Templetona vyhlásil časopis Money Magazine v roce 1999 nejlepším investorem dvacátého století, dle mého názoru zcela zaslouženě. Byl skvělým psychologem, studoval cenové bubliny minulosti a dokázal se z nich poučit.  Investiční styl tohoto člověka by měl být příkladem i pro drobné investory a proto se mu budu více věnovat – neztratím přitom souvislost se špatnými nákupními doporučeními poradců, protože známek absolutního optimismu nebo pesimismu mezi lidmi Templeton skvěle využíval ke svým investičním rozhodnutím.  

 John Templeton byl během jeho investiční kariéry ten, kdo je dnes označován jako „bargain hunter“, tedy investor vyhledávající velmi silně podhodnocené společnosti, jejichž cena je sražena extrémně nízko a akcie, které nikdo nechce.Jedním z jeho základních principů bylo investovat v okamžiku maximálního pesimismu, kdy i ten poslední možný investor to vzdá. To je dle něj přesně ten okamžik, kdy již nezbývá nikdo, kdo by ještě mohl prodávat, protože všichni to již udělali. Pokud chce někdo sehnat akcie tak říkajíc „za babku“, je to možné právě v takových dobách absolutního pesimismu, protože za jiných okolností to nejde. Tento filosofický postoj je na první pohled naprosto logický, avšak pro většinu lidí v praxi nerealizovatelný. Málokdo totiž dokáže odhadnout přesný okamžik, kdy je trh již u dna a následně se musí vyrovnávat se ztrátami, i když možná dočasnými. Proto jde většina investorů raději s davem.

Uvedu nyní citát Johna Templetona, kterým uvedl knihu Templeton Way:“ Býčí trhy jsou zrozeny z pesimismu, rostou se skepsí, zrají s optimismem a umírají v euforii. Doba maximálního pesimismu je nejlepší dobou k nákupu a doba maximálního optimismu nejlepší dobou k prodeji“.  

Templeton patřil k nejlepším portfolio manažerům všech dob. Pokud by investor investoval 10 000 USD do Templeton Growth Fund v roce 1954 (kdy byl založen), jeho investice by měla v roce 1992, kdy tento fond převzala společnost Franklin Resources,  hodnotu 2 mil USD  . To je v kontrastu s tím, že při investici do indexu S&P 500 by investor získal pouhých 100 935 USD.

Z dnešního hlediska je jeho přístup trochu neobvyklý. Nezajímalo jej totiž, který trh je nyní nejlepší, ale naopak který je nejhorší. Tím zároveň plnil jednu ze svých zásad, totiž nenásledovat dav. Šel vždycky tam, odkud všichni ostatní odcházeli. Hledal instinktovně takové příležitosti, kdy vyhlídky vypadaly beznadějně, ale u kterých objevil vnitřní potenciál ke zlepšení. Díky beznaději lidí byly právě tyto investiční příležitosti k mání  za zlomek jejich skutečné hodnoty. Psychickou odolnost nakupovat aktiva, která nikdo nechce a jejichž cena může eventuelně ještě klesnout, získal částečně díky hrani pokeru, kterým si přivydělával na svá studia na universite v Yale. John Templeton postupně upevňoval svoji investiční filosofii. Zdrojem se mu staly knihy prvního „value“ investora Benjamina Grahama a také studium chování akciových trhů v letech následujících velkou depresi v roce 1929.  Z Grahamových knih pro něj vyplynul první důležitý postulát, totiž že každá akcie má svoji vnitřní hodnotu. Ze studia vývoje kapitálových trhů zjistil, že cena akcií je po většinu času odtržena od vnitřní hodnoty akcií, a to někdy velmi výrazně. Jinak podle něj nebylo možné vysvětlit některá období vývoje trhů. Například od roku 1929 do roku 1932 nejprve akciový index DJIA klesl o 89% , aby během následujících pěti let vzrostl o 372% a po tomto růstu během jednoho roku opět klesl o 49%. Proto je velmi důležité pochopit, že cena akcie a hodnota společnosti jsou dvě úplně rozdílné věci, které mnohdy lidé zaměňují.

Důležitou zásadou, kterou Templeton dodržoval bylo, že se vyhýbal akciím, které jsou široce propagovány a diskutovány. Pro firmy z Wall Street byl vždy důležitý příběh, který vymysleli analytici, aby se jim akcie lépe prodávala. Díky příběhům, že nějaká akcie má produkt, se kterým udělá díru do světa, se mohli naivní investoři s takovou firmou lépe ztotožnit a snít o svém velkém úspěchu na investičním poli.  Většinou tyto pohádky vedou k tomu, že akcie se stane rychle žádanou a přeceněnou a to je přesně to, o co brokerským firmám a investičním bankám jde, pokud mají tyto akcie ve velkém nakoupeny. Nicméně vina není jen na straně brokerů.  Pohádky a příběhy je přesně to, po čem je v investorském světě poptávka. 

Při snaze koupit akcie v době největšího pesimismu se také zaměřoval na to, aby dokázal určit, kdy takový okamžik nastal. Vedle tradičních nástrojů jako je měření fundamentálních parametrů firem se zabýval také psychologií trhu, když vycházel z toho, že nejvhodnější okamžik nastane tehdy, kdy i poslední potenciální optimisté se stali pesimisty. Tímto spouštěčem ke správnému okamžiku nákupu se stali novináři. Uveďme si jako příklad rok 1980. Celá sedmdesátá léta byla pro investory spíše noční můrou. Trhy šly odnikud nikam již od roku 1966. Během celého období se vyskytlo několik  korekcí, z nichž ta největší  v letech 1973-1974 znamenala pád indexu S&P500 o 48%. Po patnácti letech absolutně nevýrazných akciových trhů se lidé začali obracet k trhům jiným. Investoři viděli, že zhodnocení přináší investice do komodit a nemovitostí. V tom začala většina spatřovat novou perspektivu, když akcie nevydělávaly. Začaly se ozývat hlasy o nové éře investování. Až konečně v srpnu 1979 se objevil na titulní straně časopisu Business Week titulek: „Smrt akcií“. Samotný článek se zabýval tím, že penzijní fondy by měly dostat povolení přestat investovat do akcií a bondů a namísto toho investovat do realit, komodit, futures, zlata a diamantů. To byl pro Templetona signál k tomu, že je třeba nakoupit akcie a prodat komodity.  Podobné články v novinách a časopisech a podobné reportáže objevující se v televizních stanicích  dokonaly absolutní pesimismus lidí a způsobily, že 99 investorů ze sta prodalo své poslední akcie. Poté již nebyl nikdo, kdo by prodal  a proto Templeton usoudil, že jediný směr, kam akcie mohou jít, je vzhůru. V březnu 1980 akciový index S&P 500 začal růst  a tento růst se prakticky nezastavil až do roku 2000. Naopak cena komodit vyvrcholila v listopadu 1980 a od té doby klesala až do roku 2000.

John Templeton také studoval všechny cenové bubliny, které se v historii lidstava objevily, počínaje tulipány v Holandsku v 16. století  přes South Sea  v Anglii  (fenomenální růst akcií přepravní společnosti South Sea), bublinou spojenou s bezdrátovým  rádiovým vysíláním na počátku 20. století v USA a rozmachem výrobců aut v témže období. Tyto bubliny mají mnoho společného. Pravidelně byli všichni lidé velmi optimističtí, noviny byly plné článků o tom, že začíná nová éra, lidé opouštěli svá zaměstnání, aby se plně věnovali spekulaci.  Proto Templeton rozpoznal všechny tyto příznaky vznikající internetové bubliny v roce 1999. V této době stačilo založit společnost, dát jí do názvu počáteční písmeno „e“ a investoři se jen hrnuli, přesto, že firma nic neprodukovala. V prosinci 1999 byla průměrná hodnota poměru P/E u firem v indexu Nasdaq 151.7 , nebylo neobvyklé, že hodnota P/E se pohybovala okolo hodnoty 400 (trvalo by 400 let, než by se investice vrátila prostřednictvím zisku firmy). Na podzim roku 1999 vyšel článek v časopise Wired s Georgem Gilderem, specialistou na technologické akcie a průmysl vůbec, který tvrdil, že tyto akcie nejsou vůbec přeceněné, protože internetový průmysl vzroste během deseti let až milionkrát svým rozsahem. Když potom v koncem prosince 1999 otiskl finanční magazín Barron´s článek s titulkem „What ´s Wrong, Warren?“ adresovaný jednomu z nejúspěšnějších investorů všech dob, Warrenu Buffetovi, Templeton opět zpozorněl, protože začal větřit blízký konec internetové mánie. Článek si dělal legraci z nízké výkonnosti Buffetovy investiční společnosti Berkshire Hathaway v průběhu roku 2000, protože Buffet se nezapojil do internetové mánie. Dokonce vyzývaly Buffeta, že by si měl vzít ze stylu těchto daytraderů příklad a převzít momentum strategie. Tento a jemu podobné články způsobily, že do obchodů s internetovými akciemi se zapojovali úplně všichni – prodavači, sekretářky, uklízečky. Objevily se články o tom, jak učitel ze střední školy opustil zaměstnání, aby se mohl živit day tradingem. Templeton dospěl k závěru, že když jsou všichni „long“ v akciích , již nezbývá mnoho dalších lidí, kteří by byli ochotni od těch posledních „bláznů“ jejich akcie koupit. Proto hledal vhodné kandidáty na prodeje SHORT.Jeho kritériem bylo, že cena akcie od IPO vzrostla minimálně třikrát a že dochází k prodeji akcií insidery ( IPO = Initial public offering – první veřejná nabídka nově emitovaných akcií). Takových akcií našel 84 a do každé z nich investoval 2.2 mil. USD. V březnu 2000 trh vyvrcholil a poté začal klesat. John Templeton v krátké době realizoval zisk z těchto obchodů ve výši 90 milionů USD.

Jaké poučení si z předchozího textu vzít?  Asi to, že aby mohl člověk být dlouhodobě úspěšným investorem na kapitálových trzích, musí být schopen nakupovat v době, kdy všichni ostatní prodávají a noviny jsou plné názorů, že trh půjde dlouhodobě stále dolů. Naopak prodávat je nutné tehdy, když je optimismus nejvyšší a i absolutní laici začínají investovat na burze, protože to podle nich představuje jistý zisk. K úspěchu je třeba však nakupovat ve vhodný okamžik, protože poklesové trhy mohou trvat dlouho a je třeba umět vystihnout ten správný okamžik. A k tomu nám může napomoci i analýza nálady trhu, například pomocí výše uvedených sentiment indikátorů.

Tento text má již mnoho stran a bohužel stále jsem ještě toto téma nevyčerpal. Chtěl jsem ještě ukázat jeden netradiční přístup k vyřešení otázky, jak dlouhý by mohl být sestupový trh a pak zjistit, zda-li by bylo možné najít nějakou skupinu akcií imunních vůči současným poklesům. Tato témata musím odložit někdy na příště.

Vývoj kapitálových trhů v uplynulých dnech: Trhy pokračují ve svém růstu, který začal 21.11.2008. Myslím si ale, že se nyní nacházíme v blízkosti krátkodobých maxim, alespoň na pár příštích dní. Akciové indexy potřebují oddychový čas.  Z čeho tak usuzuji? Podívejme se na dva klíčové ETF certifikáty pro výkonnost současného trhu jako celku – XLF a QQQQ.  Nejprve XLF.  Finanční sektor je dnes alfa a omega kapitálového trhu. Dokud bude tento sektor silný, bude silný i zbytek trhu. Pokud bude slabý, ostatní sektory budou v nesnázích také.

V dolní části obrázku je průběh objemového oscilátoru VVO zachycujícího, jak tradeři akumulovali resp. jak se zbavovali akcií. Když indikátor začne klesat pod nulovou úroveň, převažují prodeje. Pokud cena akcie roste, ale indikátor klesá, je to špatné znamení, většinou předzvěst korekce. Z obrázku je vidět, že VVO postupně slábne již od prvního vytvořeného cenového vrcholu. Navíc XLF vytváří zcela evidentní wedge jdoucí proti směru převládajícího trendu – implikace jsou jasné – pokles je pravděpodobný. Minimálně je nyní nevhodné provádět nákupy, je již pozdě. Nepříznivá situace se musí zlepšit, oscilátory jako je VVO opět musí ukazovat na akumulaci, ne distribuci. Myslím si, že cena ještě jednou poroste nahoru eventuelně vytvoří nové maximum předtím, než eventuelně začne korigovat.

Další obrázek ukazuje jednu z možností vývoje ETF certifikátu QQQQ, druhou možnost vývoje jsem již ukázal v předchozím článku.

Na předcházejícím obrázku  si všimněte, jak 50-ti denní klouzavý průměr ceny (MA50= 31.01) a horní hranice trianglu zapůsobily společně jako silná rezistence ceny. Cena nejprve dosáhla úrovně 30.83 a vzápětí zkorigovala až na závěrečných 30.01. Pokud by v příštích dnech byl QQQQ schopen překonat MA50, bylo  by to pro krátkodobé investory velmi povzbuzující a cena by mohla rychle růst.

Pro dlouhodobé investory platí dle mého názoru stále to stejné, co jsem již uváděl v předchozích článcích. Dlouhodobé dno trhu je stále ještě velmi daleko, navzdory tomu, že trhy nyní několik měsíců mohou korigovat předchozí propady.

Petr Fiala

[e-mail]