Zhroucení mýtů české medicíny

Veteráni české onkologie právě organizují Týden proti rakovině spojený s finančními sbírkami a osvětou. Hotovostí samozřejmě přispěji, avšak před osvětou typu: Každý třetí Čech onemocní rakovinou a každý čtvrtý na ni zemře! varuji.

Prevence na mamografu?

Jen necelá třetina Čechů ve věku nad 15 let je zdráva, zbylých 72% Čechů starších 15.let trpí některou z vážných chronických chorob. Potvrdil to Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Tím se zhroutil nejstarší mýtus o tom, že v drtivé převaze jsou nemocní staří lidé a že až se stářím přicházejí nejtěžší nemocí.

Druhý mýtus vzešlý z hippokratovské ideje léčení padl už dávno. Z medicíny se stal prvoplánovitý byznys, v němž se daří korupci, podstandardní i nadstandardní péči, ziskům, masmediím a dokonce i podvodům. Téměř polovina německých lékařů zkresluje účty zdravotním pojišťovnám. U nás se obdobné údaje zatím nezveřejňují. Od roku 1995 stouply náklady na české zdravotnictví více než dvakrát, a i kdyby vzrostly desetkrát, beztak by peníze nestačily. Způsob léčby neurčuje totiž už lékař v zájmu konkrétního nemocného. Dirigují jej farmakoncerny, v jejichž pojetí jsou masy nemocných léčeny identicky draze, složitě a dlouho. Farmakoncerny vědí, že na individuálním vyléčení pacientů nelze vydělat, zatímco doživotní masové opečovávání chronických pacientů přináší pohádkové zisky.

Třetí mýtus o vědeckosti medicíny utrpěl už nezcelitelné trhliny. I dnešní česká zdravověda stváří sebevědomě omyly zítřka. V převaze jen potlačuje nebo vykořeňuje příznaky nemocí a okázale se nezajímá o příčiny, které je vyjevily. Také tím se nemoci chronifikují. Potlačování či odstraňování nebezpečných příznaků nemocí probíhá nejčastěji tzv. pokusem a omylem, takže například chemoterapie zabíjí nemocné ve stejném počtu jako je zabíjí rakovina. Také rakovinou prsu onemocní nejčastěji ty ženy, které absolvovaly nejvíce vyšetření na mamografu. Důsledné vyhrožování onkologů, že brzy už každý čtvrtý Čech na rakovinu zemře, je velmi nebezpečné, protože úzkost a strach vedou k tzv. nocebu, tedy k onemocnění a smrti z rezignace. Také opakované podávání antibiotik dětem v ranném věku přispělo k děsivé expanzi více jak milionu českých alergiků.

Čtvrtý mýtus o brzkém vyléčení všech závažných nemocí a o prodlužování plnohodnotného života je i s přihlédnutím k hrůzné zdravotnické statistice (www.uzis.cz) pouhým blábolem. Nemoci nelze porazit, protože jsou nástrojem fylogeneze (vývoje druhu), která si i před českou medicínou udrží navždy zničující náskok a převahu. Neustávající věrolomné slibování „zázračných“ léků a „převratných“ léčebných postupů pak ovšem demoralizuje zdravé i nemocné, takže nepřebírají spoluodpovědnost za svoje zdraví, svou nemoc a svoje vyléčení.

Pátý mýtus zvaný prevence skolil už dávno sám sebe. Když medicína neví, nechce vědět nebo nedokáže zjistit, proč velmi často dochází k nevysvětlitelnému selhávání imunity, fukčnosti a odolnosti orgánů nebo k předčasné smrti osob se vzornou životosprávou, pak jsou její výzvy k preventivním prohlídkám a zásahům, ke změně životosprávy či k dýchání čistého vzduchu spíše bezradnými a tudíž škodlivými legráckami. Za prevenci nelze ani přibližně označovat „včasné“ objevení příznaku nebezpečné nemoci. Pojem prevence označuje totiž soubor opatření zabraňujících onemocnění. A pojem preventivní vyjadřuje konkrétní způsob předcházení chorobě nebo zdravotnímu poškození. K prevenci a preventivnímu má česká medicína už hodně daleko.