Česká lékařská komora odsouhlasila umírajícím po roční diskuzi právo na přirozenou smrt. A jde prý o průlomový krok ve zdravotnictví! Komora doslova konstatovala, že zbytečná intenzivní léčba může pacienta poškodit a že život člověka je vždy konečný! Vskutku dva velké objevy. Objevili čeští lékaři Ameriku? Bojí se odpovědnosti za smrt umírajících? Nebo už nemají na jejich „léčbu“ peníze?
Hippokrates je nadšen rozhodnutím komory
„Léčení“ umírajících je především velký byznys. Můj 82letý strýc umíral v nemocnici U svaté Anny třikrát. A dvakrát byl z předsmrtné agonie vyveden elektrickými výboji. Měsíc před smrtí tak ztratil paměť, nepoznával svoje nejbližší a trpěl. Několik dní před smrtí mu byl ještě voperován bypass. Náklady na útrpnou a zbytečnou léčbu se vyšplhaly na statisíce.
Na druhé straně se nebezpečně chovají někteří rodinní příslušníci zemřelých. Někdy požadují od nemocnic odškodnění za smrt osmdesátiletých dědečků a babiček nebo za neodvratitelnou smrt nevyléčitelně nemocných. Lékaři jsou pak nuceni se alibisticky zabezpečovat vůči těmto taktikám.
V pozadí všech snah o prodlužování přirozeně vyhasínajícího života nalezneme neadekvátní postoj ke smrti. Přirozená smrt už nebude považována za nehodu, které bude možné zabránit. I proto byly slibovány zázračné léky, nové léčebné metody a prodloužení života až k nekonečnu. A neadekvátní strach nemocných z přirozené smrti prokazuje, že život prožili zbytečně nebo nedělali to, kvůli čemu se narodili.
Hrozné je, že škodlivost „léčby“ přirozené smrti byla vyjevena až nyní. Ještě hroznější je, že další kostlivci ve skříních české medicíny dosud spočívají. Jedním z nich je chybná strategie léčení – v převaze jsou potlačovány příznaky nemocí a bývají opomíjeny příčiny, které vyjevení příznaků podnítily. Příznak nemoci a nemoc jsou totiž dva nezávislé fenomény. A ani jeden nelze při léčení bez fatálních následků pominout.
