Opravdu chcete zhubnout?

Hamburský lékař K. Gutezeit tvrdí, že dítě je tlusté, protože je frustrované, a je tím frustrovanější, čím déle je tlusté. Jiný německý lékař rozzuřil tisíce obezních, když řekl, že za války byli v lágrech všichni stejně hubení, a to včetně těch, kteří měli k tlouštce genetické předpoklady. Některé poznatky dosvědčují, že obezita přichází spolehlivěji ve vyšším věku po ztrátě sexuchtivosti. Jiné výzkumy však dosvědčují pikantní opak: prostřednictvím obezity lze dosáhnout sexuální neatraktivnosti, a tím spolehlivě odradit sexuální partnery a vyhnout se sexu.

Slabiny drtivé většiny dietních strategií i podvodů spočívají v chybném kalkulu zhubnutí pouhým omezováním jídla. Jídlo je totiž nevinným prostředkem ke ztloustnutí, nikoli však jeho příčinou. Chceme-li zhubnout natrvalo, musíme zkoumat síly, které nás k nadměrnému jedení podněcují.

Fylogeneze nás pro život silně motivovala schopností okoušet štěstí. Vybavila nás softwarem k dosahování štěstí, jenž však spouští sankce, pokud povinnost zůstat šťastnými nevyužíváme. Nejsme-li šťastní už dlouho, býváme nemocní. Kdo je šťastný, ten je i zdravý, je poměrně známý a funkční slogan. K navození štěstí přispívá zejména okoušení rozličných slastí. Jsme-li šťastní z okoušení přirozených slastí, pak jsme ochotni plnit úkoly, kvůli kterým jsme se narodili. Například plodit a vychovávat potomstvo, přispívat ke stabilitě kmene, přijímat odpovědnost, vzdorovat nepřízni a zlu, soucítit s jinými atp.

Neokoušíme-li přirozené slasti, od jejichž zdrojů jsme byli tak či onak odstaveni, pak ztrácíme chuť plnit úkoly, kvůli kterým jsme se narodili. A trpíme depresemi a mnohočetnými nemocemi, jednáme agresivně, unikáme ze society, chceme více brát než dávat, činíme tunely na banky, cpeme se do politiky a přitom hledáme za každou cenu aspoň náhražkové slasti. Život bez okoušení slastí by totiž ztratil smysl a stal by se jen útrpnou poutí.

Přejídání je jednou z nejoblíbenějších náhražek přirozených slastí. Jídlo poslouží také jako sebeodměna, když cennější či zasloužené odměny odjinud nepřicházejí.

Z náhražkových slastí však štěstí nepovstává, navozují pouhé ukojení či uspokojení. Navíc mívají nebezpečné vedlejší účinky. A ty vytlačují tlusté do rozličných periferií a také je předčasně vyřazují ze života. Kameník by na jejich náhrobky mohl vytesat: Nestal jsem se tím, kým jsem se stát měl!

Obézní zhubne jednou provždy jen v případě, zbaví-li se natrvalo deficitu slastí, absence štěstí a stability v těch nejdůležitějších ohledech. Okouší-li slasti a štěstí v lásce, erotice a sexu, v důsledku seberealizace, tvořivosti, sociální prospěšnosti, pevného sebevědomí, vybudování hmotného a rodinného zabezpečení atp., pak teprve mimovolně zmírní přejídání a rychle ztrácí na váze i bez „zaručeně spolehlivých“ diet.

Když však ve vnějšku rychle mizejí či ubývají příležitosti k navozování přirozených slastných pocitů a štěstí, když se mnozí nadlouho ocitají v emocionálních, hodnotových a myšlenkových pastích, pak se zjevují doslova ve velkém lidé s nadváhou. Konkrétně následkem rozvodů a bitek o děti, nečekaných efektů emancipace, strachu ze stárnutí, zadlužování, vztahové, profesní, zdravotní, emoční, sociální či hmotné nejistoty, z neúměrných a dlouhodobých výkonnostních požadavků atp.

Co si však počít, když se odevšad vnucují škodlivé náhražkové slasti? Podle Buddhova konceptu se lze zbavit veškerého utrpení zřeknutím se žádostivosti a úprkem z vnějšku do vlastního nitra. Čeho se zřekneme ve vnějšku, to vám bude vráceno uvnitř! radí jiní zlomyslní chytráci. Abyste mohli všechno mít, musíte se naučit všeho se vzdát!

Osoby s nadváhou pocházejí často z rodin, v nichž většina sociálních a emočních procesů souvisela s vařením a jídlem a kde bylo vaření a hodování využíváno také jako náhradní ukojování a uspokojování. Jako náhražka láskyplných emocí či „světonázor“: co bychom ze života jinak měli? Mnohdy se tedy nedědí sklony k vyjevení nadváhy, ale spíše kuchařské recepty, rodinná solidarita obžerství a organizování kulinářských orgií. S tímto lze poměrně snadno skoncovat. A není ani nutné se kvůli tomu zamilovat do anorektičky.

Každé pozřené jídlo, vypitý nápoj i návyková látka odráží svou povahou aktuální naladění nebo trvalou psychickou podobu konzumenta. Milovník čaje je jinak emočně naladěn než návykový pivař. Jedlík tučného masa je odlišně psychicky zkoncipován než vegetarián. Konzument hory jídla patří do jiné člověčí kategorie než umírněný strávník či asketa. Změníme-li nebo vychýlíme-li svoje psychické naladění, začnou nám chutnat jiná jídla a spotřebujeme jich menší množství.

Tlusté osoby někdy už spolehlivě nerozlišují mezi pocity hladu, sytosti, přejedenosti a nevolnosti z přejedení. Tento problém lze odstranit spolehlivěji za pomoci odborníků.

Někdy bývá nadváha vítaným prostředkem žádoucí diskvalifikace. Tlouštkou postižený pak už něco konkrétního nemusí, nechce nebo už ani chtít nemůže. Zde je pak každá rada drahá. Němečtí lékaři na druhé straně ověřili značný a rychlý pokles váhy těch tlustých, kteří se zamilovali.

Některé psychické deficity obézních bývají někdy až tak naléhavé, že jejich kompenzace prostřednictvím jídla vykazuje znaky sebevražedného jednání – potřebu ujíst se až k smrti. Některým totiž připadá snadnější spáchat sebevraždu než zhubnout.

A co otylé děti? Matky otylých dětí často brzdí jejich emoční projevy, samostatnost, svobodu a nadměrně je ochraňují, což prokázaly hodnověrné výzkumy. Psychosomatik M. Boss považuje právě proto obezitu dětí i dospělých za následek marné touhy po vlastní cestě, citovém uplatnění a citové odezvě. Jiné studie dětí, které rychle přibývaly na váze, prokázaly jejich neklid, nejistotu, úzkost, strach, hysterii, impulzivitu, snížené sebevědomí nebo negativní sebepojetí.

Přemrštěná mlsavost a následná nadváha dětí jsou podle zkušeností německého psychoterapeuta T. Dethlefsena a populárního německého lékaře R. Dahlka zřetelným předznamenáním nedostatku lásky. Rodiče zahlcující své děti pamlsky prokazují, že nejsou připraveni nebo schopni poskytnout dětem dostatek lásky, takže jim dopřávají jen nebezpečnou náhražku.

Kompenzace vymizelé nebo vychladlé lásky hojným či vydatným jídlem bývá prostředkem i k vyjevení cukrovky druhého typu.

Zevrubnější informace najdete v publikaci Filozofie nemocí.

Někdy příště: Opravdu chcete zůstat jedním z milionu českých alergiků?