"Cesi si jiz po dvacet let svobodne voli do cela zeme subalterni vrstvu spolecnosti, lhare, nesofistikovane polovzdelance, chamtivce a zlodeje. Jsou narodem, ktery na jedne strane nepokryte pohrda svymi malo pocetnymi hrdiny, na druhe strane povysil na nejvyssi stupen kultury oblibu v duchovnich miniaturach..." napsal mi univerzitní prof. Jan Svoboda, jenž žije už 35 let v Johannesburgu.
Odysseus a Sirény
Doma jsme si už zvykli na likvidování hrdinů a jejich následný nedostatek. A je to i praktické, protože s hrdiny bez kazu se už nemusíme srovnávat. A tak akceptujeme, že ani hra na četníky a zloděje neběží už podle pravidel. Rozumíme motivům, které učiní zloděje z četníků a ze zlodějů četníky. Smířili jsme se s antihrdiny v politice, energetice, státní správě, policii, soudnictví, bankovnictví atp., protože tímpádem lze i dole bez obav švindlovat. Například se sociálními dávkami, nemocenskou a invalidními důchody, s granty, pojistkami a evropskými penězi, se vzděláním, tituly, daněmi, státními zakázkami, řidičáky atp.
Čím je antihrdina vzdělanější, inteligentnější a výkonnější, tím šikovněji se zamaskuje. Nejraději ve státní službě, odkud se distribuují peníze a moc. Ale i úplně dole se představuje buranstvím, agresivitou, povýšeností a egoismem. I tam zaútočí na každého, před kterým selže. Neomluví se, neodstoupí, neprokáže laskavost, ohleduplnost, skromnost nebo vstřícnost. Selhávání velkého množství antihrdinů v bezvýznamnostech předznamenává selhávání společnosti v zásadních jevech.
Bezcenný je vždycky donucen zpochybňovat hrdiny, protože jej zahanbují a usvědčují. Vždyť hrdina obětuje postavení, svobodu nebo i život, kdežto antihrdina nedokáže oželet ani týdenní plat. A tak s vervou ničí i rodící se osobnosti, aby odvedl pozornost od svých hendikepů. Dosvědčuje to prosperita nactiutrhačných periodik i volební kampaně založené na špinění oponentů. Ostouzení je základním prostředkem antihrdinova vzestupu. Vskutku nadprůměrní čeští podnikatelé, vědci, sportovci a umělci pobývají proto nejraději v cizině.
"Stále citim loajalitu ke svym korenum," píše dále prof. Jan Svoboda, "neni mi lhostejne, kam se ceska spolecnost ubira a kym je vedena. Opet se chystam na leto do Ceska a tesim se na ceskou prirodu kolem me, na svoji chalupu na samote, na lesy kolem, na toulky na kole a i pesky, abych si mohl beztrestne dat tocene pivo. Na druhe strane se jiz predem snazim obrnit odolnosti proti nevrlosti a neochote cisniku, pokladnich, policajtu, proti indiferentnim lidem na ulici ci v supermarketu, proti spatne mire cepovaneho piva a proti agresivnim ridicum. Stale vsak verim, ze snad nova generace, ta vzdelanejsi, sofistikovanejsi, tolerantnejsi a cestnejsi dokaze jeste v dobe meho zivota pozvednout onu dnes posmutnelou zemi."
I starověcí Řekové uctívali hrdiny. A když se právě nezrodili, neváhali si je vymyslet. Věděli proč. Hrdinský vzor zakořeňuje v myslích chlapců první mužské hodnoty. Pak aspoň vědí, jakému vábení by měli odolat. Vždyť ani Odysseus nebyl svatoušek. Proto svým druhům zalil uši včelím voskem a sebe nechal připoutat k lodnímu stožáru. Věděl, že bez pout by neodolal svůdnému zpěvu Sirén. A i proto zůstal nesmrtelným hrdinou, kterého žádný z dnešních Řeků nedokáže zneuctít.
