Senátoři jsou velmi natěšení na aktivaci článku 66 a po obdržení zprávy z ÚVN mají zbavení pravomocí prezidenta za "jasnou věc". Co když se mýlí?
Pokud zpráva ÚVN obsahovala pouze to, co předseda senátu Vystrčil citoval na tiskové konferenci, jde o dokument krajně nedostačující pro iniciaci článku 66. Pokusím se vysvětlit proč.
Důležité je pochopit tři aspekty problému: 1.) pracovní neschopnost z důvodu nemoci není totéž, co nesvéprávnost; 2.) výkon ústavních pravomocí prezidenta nelze omezit rozhodnutím lékaře; 3.) senát i sněmovna by v daném případě měly jednat velmi uměřeně a citlivě.
1.) Každý z nás byl někdy uznán práce neschopným ze strany lékaře či nemocnice. Důvodem k takovému uznání může být v podstatě cokoliv v rozsahu od zraněné nohy, přes stav těžké nemoci, až ke stavu kómatu. Vše spadá pod jednu "škatulku" práce neschopný.... Jenže jsou lidé, kteří své doktory poslouchají (a pak jsou jako nemocní doma či se zodpovědně léčí v nemocnici) a jsou pacienti - potížisté (například když telefonem z nemocnice na dálku řídíte firmu). Jistě máte z dřívější před-covidové doby zkušenost s nějakým kolegou/kolegyní, která do práce chodil(a) s chřipkou, nachlazením či horečkou, protože nutně potřeboval(a) něco dodělat, či vyřídit. A teď jsme v situaci, kdy máme (nepochybně) vážně nemocného prezidenta, který leží v nemocnici na jednotce intenzivní péče (s dosud oficiálně neoznámenou diagnózou). Pokud použiji příklad ředitele firmy instruujícího zaměstnance z nemocnice - myslíte si, že jeho instrukce jsou neplatné na základě toho, že má ten "papír" od doktora, že je na neschopence a tedy úkoly jím zadané neplatí, nebo smlouva jím z nemocnice podepsaná (vyřízená třeba přes datovou schránku online) je neplatná? Ani omylem. Z toho samého důvodu nelze brát aktivity prezidenta v době hospitalizace automaticky za "pochybné či neplatné" - zkrátka tomu tak není a vyjádření nemocnice na tom nic nemění. Rozhodující je totiž svéprávnost (které se dříve říkalo způsobilost k právním úkonům). Stanovisko ÚVN v žádném případě neobsahuje tvrzení, z něhož by šlo vyvodit, že je prezident nesvéprávný (a tedy nemůže právně jednat). O omezení svéprávnosti lze rozhodnout jedině na návrh a rozhoduje soud.... Co to znamená, si vyložte sami.
Stručně řečeno: - můžete mít prezidenta se zlomenou nohou, ale můžete mít prezidenta v terminálním stádiu rakoviny v nemocnici.... dokud koná a není omezen na svéprávnosti či není lékařsky prokazatelně mimo (protože třeba kvůli silným lékům blouzní apod.), nelze článek 66 použít. Tzn. ani hypotetická fatální diagnóza nepostačuje k aktivaci toho článku - musí být uplatněn na základě objektivní neschopnosti prezidenta jednat (tzn. například pokročilý Alzheimer, těžké následky mrtvice, stav kómatu, či nesvéprávnost (například z důvodu rozvoje duševní choroby)). Jsem si vědom, že nemoc, o které se mediálně spekuluje, má vážný dopad na duševní schopnosti člověka - v takovém případě je však potřebný úplně jiný "druh" dokumentace pro Parlament, než to, co bylo předsedou Vystrčilem citováno, a bohužel zde narážíme na povinnost dodržování lékařského tajemství. Domnívám se, že bez posouzení psychického zdraví resp. způsobilosti vědomě právně jednat (svéprávnost), by článek 66 aktivován být neměl - a jít na to metodou pokus/omyl ("vždyť se může prezident z druhé strany bránit") je velmi riskantní do budoucna.... a já bych velmi nechtěl zažíti situaci, kdy se uplatní (zneužije) článek 66 a parlament to "neustojí" u ústavního soudu.
2.) prof. Zavoral jedná jako špičkový lékař a já absolutně nepochybuji o tom, že dělá maximum ve prospěch zdraví svých pacientů, stejně jako celá nemocnice. Problém však spočívá v tom, že prezidentovi ani jeho ošetřující lékař nemůže bránit ve výkonu ÚSTAVNÍCH kompetencí, i kdyby k tomu měl lékař zmocnění ze zákona. Ústava je zkrátka "výš" než zákon. Pokud se tedy prezident rozhodne neuposlechnout "omezení" nařízená lékařským personálem, nikdo mu ve výkonu pravomocí dle ústavy zabránit nemůže. Pokus o skandalizaci toho, že Zeman něco rozhodl z lůžka JIP v nemocnici a přizval si k tomu svědky, je sice zajímavý, plní už pár dnů stránky médií a vyjadřuje se k nim, kde kdo, ale obecným závěrem je pouze to, že prezident se zdá být "problémovým pacientem" (nejedná dle doporučení ošetřujících lékařů).... pokud se však prezident rozhodl "nějak" ústavně konat - neexistuje způsob, jak mu v tom bránit. Lékařský zákaz má formu "tvrdého doporučení", nic více, nic méně. Osobně mám pochybnost i oprávněnosti "selekce návštěv" - pokud chce prezident ústavně konat (třeba pozváním jiného ústavního činitele), má jeho rozhodnutí mnohem vyšší váhu, než zákaz ošetřujícího lékaře a ředitele nemocnice.
3.) být senátem, tak se snažím otevřeně jednat tak, abych minimalizoval možný pocit "jde nám o zbavení se nepohodlného prezidenta".... Nikdo z iniciativních senátorů dosud nepřišel například s myšlenkou, že jakékoliv hypotetické uplatnění článku 66 by mělo být dopředu velmi krátce časově limitováno (třeba na 2 týdny, max. měsíc - něco ala "nouzový stav" vládě) s případnou možností obnovení stavu.
Chválím ty zodpovědné a opatrné zákonodárce, kteří přišli s myšlenkou, že pro zvažování aktivace článku 66 původní zpráva ÚVN pro senát nepostačuje, bude potřeba aktualizovaná - a ideálně i mnohem širšího rozsahu (například přezkoumaná jiným nemocničním zařízením apod.). Toto nemůže být "hurá akce" založená na jednom (v době rozhodování měsíc starém) papíře o 12 řádcích.
Mimochodem, po dnešním zveřejněném videu by mě zajímalo, jestli někteří političtí představitelé přijdou s korektní omluvou, protože tvrzení typu "podpis je až nápadně podobný první dámě" tu bylo spoustu.... Pokud chceme ve společnosti zasypávat příkopy, nepohneme se bez soudnosti a klidného rozvažování - to, že někoho nesnášíme (a že současná hlavu státu si proti sobě poštvala spoustu lidí, to nelze popřít....) neznamená, že je ospravedlnitelné všechno...
