Právě probíhají prezidentské volby a já dodneška nevím odpověď na zcela zásadní otázku, kterou profesor Drahoš nikdy jasně nezodpověděl...
K závěrečné diskuzi finalistů prezidentských voleb padlo už mnoho slov a komentářů. Dovolím si přidat se k zástupu těch, kteří včerejší debatu na ČT chválí - byla ve velmi důstojném prostředí, co do témat prezidentsky pojatá a hlavně skvěle a férově odmoderovaná Světlanou Witowskou. Kdybych si měl rýpnout, tak řeknu, že poraženým včerejška byl Václav Moravec - politik, který nikdy nikam nekandidoval a troufnu si říct, že včerejškem éra jeho "všudypřítomnosti na ČT" snad naštěstí skončila.
Vraťme se však k hlavnímu tématu. Nacházíme se ve velmi komplikované politické situaci, kdy jednání o vládě je složité (jemně řečeno) a nalezení stabilního řešení se zdá téměř nemožné. Zatímco prezident Zeman jasně deklaroval svůj postoj ke jmenování premiéra již v začátku (deklaroval od začátku, že oba prezidentské pokusy budou náležet Andreji Babišovi, jako předsedovi vítězného hnutí ANO a vyloučil, že by inicioval předčasné volby v rámci prezidentské pravomoci), od druhého z prezidentských kandidátů jsem jasnou odpověď na otázku "koho byste pověřil jednáním o sestavení vlády a proč?" do dnešního dne nezaregistroval a navzdory mým očekáváním nepadla odpověď na tuto otázku ani včera v závěrečné debatě. Upřímně se pak lze jen těžko divit prezidentovu "jemnému kopanci", kdy v případě hypotetické prohry raději jmenuje Babiše na konci svého mandátu sám, než aby situaci přenechal "amatérovi", jehož postup fakticky nikdo nezná. Mimochodem - z rozhovoru s exprezidentem Klausem na DVTV jsem nabyl dojmu, že být v roli prezidenta dnes Václav Klaus, postupuje asi stejně, jako současný prezident Zeman. Proč? Ono se totiž příliš jinak postupovat nedá, pokud tedy nechcete vyvolat vážnou ústavně-politickou krizi.
Je třeba zmínit, že naše povolební situace po loňských volbách je unikátní a nová (co do počtu stran a co do rozložení sil jejich mandátů), neplatí proto pro ní "zvyklosti" z minula (v jednom z předchozích blogů jsem se vůči zvyklostem vymezil tím, že prezident musí jednat především na základě aktuální situace a nikoliv na základě dřívějších nalajnovaných postupů - to, že jednou domácí požár hasíte vodou neznamená, že je tím založena zvyklost a že tak budete hasit každý požár v budoucnu) - je třeba nový tvůrčí přístup. Prezident Zeman jej osvětlil v podrobnostech včera v prezidentské debatě, přičemž jeho postup vůbec není "nesrozumitelný", či nejasný - základem je pochopení toho, že diskutovaný požadavek na 101 hlasů není nátlakem na premiéra Babiše, ale nátlakem na ostatní politické strany ve Sněmovně, což mimochodem potvrdil prezident osobně - poselství velmi zjednodušeně zní: "dohodněte se na vládě s většinou - dokud se nedohodnete na vládě s většinou, bude tu vládnout Babišova vláda bez důvěry". Časový prostor, který prezident může tomuto postupu dát, je přímo závislý na výsledku prezidentských voleb.
Pokud volby prohraje, jeho časový prostor pro jmenování vlády se zkracuje nejpozději do začátku března - a protože "nováček" Drahoš nikdy neuvedl svůj jasný postup pro jmenování vlády (vždy prohlašoval pouze koho by v žádném případě nepověřil, či nejmenoval - což je neřešení, ale nikdy neřekl osobu nebo představitele strany, kterého by pověřil či jmenoval, což je řešení) v druhém pokusu (kdyby hypoteticky zůstal na něm), Zeman se rozhodl předejít hrozbě možné ústavní krize a rozhodl se jmenovat premiéra podruhé bez ohledu na většinu - kterou v daném časovém prostoru bude téměř nemožné získat, a proto je nesmysl jí požadovat. Pokud volby vyhraje, časový prostor pro jednání o vládě je omezený v podstatě pouze prezidentovou vůlí a trpělivostí - jednat o nové vládě s důvěrou se může jednat klidně do léta, či do podzimu v závislosti na tom, kdy se strany dohodnou, což je mimochodem jejich povinnost... Když prezident v onom krátkém rozhovoru, kdy fakt nebyl prostor rozebírat dopodrobna různé alternativy a vysvětlovat je, při odchodu z televizní debaty zjednodušeně poznamenal, že chce stranám utvořit časový prostor pro jednání tak, aby se dokázaly dohodnout na vládě s důvěrou a v tom případě bude žádat o záruku 101 hlasů, a následně v televizní diskuzi poznamenal, že při tomto výroku vycházel z optimistického předpokladu volební výhry, všechno do sebe logicky zapadá - ten větší časový prostor pro jednání jinak, než jako nově zvolený prezident utvořit nemůže.
A teď se podívejme na to, proč se nedá postupovat příliš jinak, než jak prezident jedná. Rozdělme to do několika bodů:
1.) Do sněmovny bylo zvoleno 9 politických uskupení, přičemž hnutí ANO má 78 mandátů. Vláda bez hnutí ANO v níž by nebyla KSČM, či SPD, nelze sestavit, což je doložitelné prostým matematickým součtem - ANO 78 hlasů, SPD 22 mandátů, KSČM 15 mandátů - součet těchto stran dává dohromady 115 hlasů, tzn. vláda bez participace hnutí ANO, která by se NEopírala o hlasy KSČM, či SPD (kterých se ostatní parlamentní strany "štítí") není možná.
2.) Rozdíl v mandátech mezi prvním a druhým na pásce je obrovský - 78 vs. 25 a do 101čky se dopočítáte snadněji se 78 než s 25 mandáty - potřebujete k tomu přesvědčit méně partnerů, takže i případná vláda by mohla být stabilnější, k tomu si připočtěte předchozí bod.
3.) Argument s trestně stíhaným premiérem je zcela na místě a já jej beru na vědomí, dokonce s ním souhlasím... je tu ovšem zásadní háček. Kandidát na premiéra je a vždycky byla vnitrostranická otázka - mělo by jít o lídra, či předsedu strany. V této souvislosti připomenu lánskou schůzku - tehdy někteří členové vedení ČSSD chtěli "svrhnout" předsedu Sobotku po neočekávaně slabém výsledku ve volbách - důležité je, že zájem na tomto "puči" vzešel zevnitř tehdejšího vedení.... Nedokážu si představit scénář, kdy by prezident ignoroval nominaci vítěze voleb na premiéra a svévolně proti vůli vítěze hnutí jmenoval někoho jiného podle vůle svojí a podle vůle ostatních stran. Tento postup je prostě neakceptovatelný, nemožný a vedl by k obrovské politické a ústavní krizi - pokud lánská schůzka (iniciovaná zevnitř ČSSD!) byla "puč", tak nevím, jak nazývat tohle... Prezident tedy v nynější situaci nemůže jmenovat nikoho jiného než Babiše, dokud hnutí ANO samo nenavrhne na premiéra někoho jiného.
Možnosti k vládě z důvěrou jsou tedy dnes jen a pouze 2 - ustoupit ze strany hypotetických koaličních či tolerujících partnerů, akceptovat trestně stíhaného premiéra a snažit se o politické záruky garantující nezávislost vyšetřování (tzn. vnitro a spravedlnost za žádnou cenu nesmějí být pod správou hnutí ANO a fakt, že v dnešní vládě tam jejich ministři jsou, není zrovna žádoucím stavem); nebo hnutí ANO přijme porážku a místo Babiše navrhne na premiéra někoho jiného (přičemž upřímně řečeno si myslím, že pravděpodobnost tohoto scénáře je téměř nulová, protože vítěz voleb by ustoupil v jedné z nejdůležitějších věcí, proč byl vůbec volen - byla by to sebevražda ANO a vedení hnutí to moc dobře ví...). Souhlasím s názorem, že trestně stíhaný premiér je velký problém, ale domnívám se, že otázka by měla znít jinak, totiž jestli snaha o obejití tohoto nominanta na premiéra nemůže vést z hlediska politického a ústavního systému (ve vztahu vláda - prezident - parlament a vztahu prezident - politické strany) k ještě nebezpečnějším důsledkům do budoucna, neboť by tím byla otevřena cesta prezidentovi v tom, aby získal právo svévole jmenovat premiérem zevnitř strany koho chce, a to i proti vůli strany samotné. Závěrečné poselství tedy zní - být stranický politik, byl bych zatraceně opatrný v nápadech na obcházení nominace lídrů politických stran prezidentem (tyhle nápady jsem registroval ve smyslu jmenovat premiérem Stropnického či Brabce bez ohledu na postoj vedení ANO), může se to totiž obrátit proti nim.
