Jedním z nejvýstižnějších přísloví pro nynější dobu je zřejmě věta "cesta do pekel dlážděná dobrými úmysly..."
Hlavně světová média se dnes předhánějí v tom, kdo tragický příběh malého zemřelého chlapečka, který utonul ve Středozemním moři při pokusu dostat se do Evropy, popíše emotivněji, s větším apelem na morálku a vyvoláním falešného pocitu viny či zodpovědnosti na evropské straně. Už mě ani nepřekvapuje, že média kompletně ignorují skutečnou podstatu problému - totiž, že hlavním úkolem EU a evropských státníků je zajištění kontroly nad migrační vlnou - tedy převzetí iniciativy, vymáhání pravidel a respektování přístupu jednotlivých suverénních států - neděje se ani jedno, politici jsou situací spíše vláčeni, na pravidla se z vysoka kašle a pokud stát chce jednat samostatně (například naše země, Slováci, či Maďaři), pak je kritizován - a ironie osudu, obvykle těmi nejméně zodpovědnými v celé EU (například evidentně fatálně selhávající kancléřka Merkel, někteří ministři rakouské vlády).
Právní a morální odpovědnost
Tragédie z Rakouska, při níž zahynulo přes 70 běženců se měla stát pro Evropu definitivním budíčkem, jak je vidět, nestala - sám si v duchu říkám, kolik stovek lidí ještě bude muset zahynout, než představitelům evropských států dojde, na které straně je skutečná vina....
O morální i trestní odpovědnosti pašeráků samozřejmě není pochyb - přinejmenším podivné přitom je, že evropští státníci se kontraproduktivně nejprve snaží hlavně chránit oběti jejich zločinů (tzn. uprchlíky / migranty, v tuhle chvíli je úplně jedno, k jaké skupině daní lidé patří), místo toho aby došlo k skutečně razantnímu zásahu vůči pašeráckým zločineckým gangům. Dovídáme se tak absurdní zprávy, jako že lodě, které mají chránit námořní hranice EU ozbrojeným pašerákům vracejí zpět čluny používané k tomuto zločinu - a to prostě z toho důvodu, že pašeráci jsou ozbrojeni Kalašnikovy, zatímco posádky evropských lodí ozbrojeny (podle všeho) nejsou - je to asi obdobné, jako kdyby policie při zátahu na drogové dealery zabavila kila kokainu a heroinu a následně je dealerům vydala zpět, protože by si na zátah "zapomněla" vyžádat soudní příkaz. Do očí bijící nekompetentnost!
Zásadní díl odpovědnosti však leží i na druhé straně - a právě o této části problému se vůbec nediskutuje! V předchozím článku jsem zmínil, že zásadním principem azylového řízení je tzv. první bezpečná země (předpokládám, že jeho podstatou je nejen ochrana uprchlíků - tzn. aby měli právo z nebezpečného prostoru odejít, ale také zabránění zneužívání zástěrky uprchlictví k ekonomické migraci - tzn. uprchlík zkrátka nemá právo výběru cílové země!), na tento princip se zcela očividně kašle. Morální odpovědnost (minimálně) za část mrtvých tedy nese například německá vládní administrativa, která v podstatě nabádá skutečné uprchlíky k zbytečnému hazardu s vlastními životy i životy svých dětí, když prohlašuje (parafrázuji): "Německo žádného žadatele o azyl neodmítne, pojďte to k nám zkusit, třeba budete mít štěstí!" - a následně (v naprostém protikladu k tomuto přístupu) v EU tvrdě prosazuje nesmysl v podobě povinných kvót. Bohužel - za tuto do očí bijící neodpovědnost budou lidé platit cenu nejvyšší a umírat. Obdobnou odpovědnost sdílejí i "neziskové" organizace, část médií a také další propagátoři volně otevřených vnějších hranic EU. Tento lehkovážný přístup znamená rezignaci na jakýkoliv řád a vyvijí tlak na vzdání se jakýchkoliv pokusů stále platná pravidla dodržovat a vymáhat - velmi mě mrzí, že i naše Ministerstvo vnitra nakonec podlehlo a vzdalo plnění svých povinností - v podstatě s odůvodněním, že ostatní země na ně taky kašlou, nebo je nezvládají, tak proč by je oni plnit měli, stejně to nemá smysl....
Odpovědný přístup a "základní" lidská práva
Kritizuji část politických elit, organizace pro pomoc uprchlíkům a část médií, protože jejich přístup považuji za neodpovědný a přikládám jim morální spoluodpovědnost za tragédie, které se odehrávají ať už ve Středozemním moři nebo už na území EU samotné. Dobrou otázkou je, jaké by (dle mého názoru) mělo být alespoň dočasné řešení situace?
V první řadě musí přijít razantní změna rétoriky ze strany politických elit EU! Přístup "pokud máte ve své zemi problémy, zkuste útect do Evropy, pokud splníte kritéria uprchlíka, tak vám třeba pomůžeme" je nadále neudržitelný. Uprchlická krize je samozřejmě celoevropský problém - ale ne v duchu "spočtěme, kolik každá země může přijmout uprchlíků", ale ve smyslu "jakým způsobem zabezpečit ochranu vnějších hranic EU a jakým způsobem je možné efektivně pomoci uprchlíkům bez toho aniž by došlo k jejich masovému přesunu na území EU a rozpadu veškerých pravidel, na kterých EU stojí". Lpění na azylovém pravidle prvního bezpečného státu má samozřejmě svůj háček v tom, že v případě tak rozsáhlé krize, jako je ta současná, jej není možné uplatňovat všeobecně, protože by hrozilo zhroucení azylových systémů právě těch daných prvních bezpečných zemí (ať už jde o Turecko, Jordánsko, Itálii či Řecko) - ale systém musí fungovat na principu "uděláme výjimku" - nikoliv "vybodneme se na pravidla, protože se nám to momentálně nehodí" - co mám na mysli?
Státy východní Evropy jsou kritizovány za nedostatečný projev solidarity vůči zasaženým zemím, protože prý odmítají povinné kvóty. Tato argumentace není pravdivá. Solidarita východních států Evropy se projevuje například tím, že je to třeba právě ČR, která je ochotná řešit azylové řízení ilegálních migrantů zachycených na svém území. Proč je to solidarita? Proč je to právě zmiňovaná "výjimka z obecného pravidla"? Protože jsme to MY, kdo rozhodnul o ochotě převzít odpovědnost a povinnost, která podle všech platných evropských předpisů náleží jiné zemi! A protože jsme si vědomi toho, že dané "první země" jsou zahlceny natolik, že nejsou schopné dané problémy řešit, MY přebíráme tuto JEJICH agendu! Považuji za nehoráznou drzost, pokud místo vděku za převzetí této odpovědnosti, přijde ještě peskování za to, že azylové řízení vedeme podle našich vlastních pravidel stanovených našimi zákony....
Uprchlíci musí být informováni o azylových pravidlech a skutečnosti, že pokud si chtějí vybírat cílovou zemi, pak přestávají být uprchlíky v režimu azylu a je třeba zdůrazňovat skutečnost, že právní ani morální nárok na to, usadit se v Německu, Británii, Švédsku nikdo z nich NEMÁ - a pokud jej v dané zemi přijímají, je to jejich dobrá vůle. Je zkrátka nutné zvolit takové metody informování o situaci, aby lidé byli od cesty napříč Evropou efektivně zrazováni! Občas mi přijde, že některé země EU si neuvědomily, že EU není cestovní kancelář a že se zde žádné vyhlídkové zájezdy do Evropy (v duchu "vyberte si, kde chcete žít") opravdu pořádat nebudou - když vidím autobusy, vypravované na náklady státu, které uprchlíky převážejí z jedněch hranic země na druhé s cílem se jich co nejdříve zbavit, tak to opravdu není přehnaná nadsázka! Stejně tak není možné v rámci velmi extenzivního výkladu základních lidských práv vymáhat po jednotlivých státech EU, aby kvůli těmto domnělým lidským právům, ustupovaly ze svých zákonných pravidel - pokud je ČR kritizována za to, že jsou ilegální migranti drženi v zařízeních, kde nemají k dispozici své smartphony a WiFi, pak je něco s touto tezí o "základních lidských právech" evidentně špatně a zaslouží si přehodnotit.
Rád bych věřil, že skutečná zodpovědnost zvítězí, ale obávám se, že nejprve bude muset dojít k politickým změnám v jistých zemích, které snad radikálně pozmění styl politiky - mám neodbytný pocit, že současná německá pozice může být vyvolána až zoufalou (a možná i sebevražednou) snahou o vyvážení a "vykoupení se" ze zločinů spáchaných během 2.SV - z extrému do extrému, což nikdy není dobře....
