Všude můžeme slyšet a číst o hlubokém rozdělení české společnosti - politici, komentátoři, novináři, občanská společnost, aktivisté i různí blogeři se snaží pojmenovat viníky stavu, který má zjevně globální charakter.
Velká část komentářů soudí, že příčinou tohoto rozpolcení společnosti v této zemi, je přímá prezidentská volba a její výsledek. Zatímco odpůrci prezidenta Zemana obvykle tvrdí, že vykonává svůj úřad špatně (prý se chová hulvátsky, arogantně, lže a špatně tak reprezentuje zemi), táhne ČR směrem k východu a má všelijaké další manýry rozličné důležitosti, tak jeho příznivci soudí, že se odpůrci zkrátka jenom nesmířili s výsledkem voleb (přičemž například jeden z komentářů v úvodu oné tolik kontroverzní Show Jana Krause, který zněl v duchu "mohli jsme mít na Hradě knížete..." přesně tímto způsobem vyzněl)... Domnívám se, že takové hodnocení nevystihuje skutečnou podstatu problému a je ve skutečnosti akorát mediální manipulací, která dovedně poštvává lidi vůči sobě. Já si dovolím prezentovat svůj názor, který jsem již zkráceně popsal v jedné diskuzi pod článkem jiného blogera (omlouvám se, nepamatuji si pod kterým článkem) - a pokusím se jej hlouběji vysvětlit - ten názor v základu zní, že nejde o střet velkých měst s venkovem, nejde o střet bohatých s chudými, nejde o střet vzdělaných s nevzdělanými... všechny tyhle analýzy jsou dle mého názoru poněkud mimo. Ve skutečnosti jde v globální rovině (tzn. nikoliv POUZE u nás!) o střet idealistů a ideologů současné doby s lidmi, kteří zastávají vůči tomu protichůdný racionalismus a pragmatismus - přijde mi, že zatímco dříve docházelo k určitému kompromisnímu mixu obojího, dneska oba tyto základní směry dominují politice téměř v "čistokrevné" podobě - o kompromis se vlastně ani nikdo nesnaží, což je ta nejzásadnější chyba - a jak jsem již jednou psal, politika je jako kyvadlo - pokud jej vychýlíte příliš jedním směrem, o to prudší přijde vychýlení na opačnou stranu... Upozorňuju předem, že tenhle článek bude poněkud delší.
Dovolím si říct, že excelentním exemplářem střetu těchto politických "směrů" je v současné době vládnoucí ČSSD, kde "idealistické" křídlo představuje Jiří Dienstbier a "pragmatické křídlo" (ačkoliv je to protimluv, tak já bych si ho dovolil nazvat "konzervativní levicí") lze ztotožnit například s ministrem Chovancem. Průšvih současné ČSSD spočívá v tom, že premiér Sobotka je nucen tancovat mezi těmito stranickými křídly tak, aby se mu strana nerozpadla - a přitom sám musí zákonitě vědět, že příklon ke kterémukoliv z těchto křídel odežene voliče "protistrany" - jinak řečeno příklon k Dienstbierově křídlu odhání ty tzv. tradiční voliče ČSSD, příklon k té "konzervativní levici" odhání liberální voliče. Přitom bych si dovolil připomenout, že sám Sobotka před nedávnem prohlásil, že liberálové z různých neziskovek podporujících uprchlíky, jsou údajně budoucností ČSSD - a že směr, kterým by se ČSSD měla vydat, je přetažení voličů od liberálních levicových subjektů typu Strana zelených, či Pirátská strana. K tomuto bych si dovolil ještě vymezení (oponenturu) vůči běžné "politické mapě", která jak SZ, tak Piráty umisťuje pravidelně na levý střed (tedy napravo od ČSSD) - za sebe musím říct, že tomuto přiřazení absolutně nerozumím - a kdybych měl ty strany seřadit, tak liberální křídlo ČSSD je to nejlevicovější (je totiž jednoznačně nejvíce rovnostářské a ošklivě řečeno i nejvíc "sociálně-inženýrské") s tím, že zejména SZ dle mého názoru patří nalevo od ČSSD.... Ale to jsou jenom takové polemiky o levo-pravém spektru, které je podle mnohých stejně přežité. Stejnětak jsem přesvědčen, že hra TOP 09 na pravicový subjekt je svým způsobem velmi vyvedené maskování - a že nejpřirozenějším koaličním partnerem současné TOPky NEjsou pravicové strany (ony totiž na české politické scéně v podstatě vymizely!), ale ve skutečnosti právě ti levicoví Zelení (ostatně fakt, že současný čestný předseda a spoluzakladatel přešel ze SZ do nově vzniklé TOP09 hovoří sám za sebe).
O co tedy ve skutečnosti jde? Idealisté pro určitý pocit přesvědčení z konání vyššího dobra přehlížejí realitu dnešního světa. Typickým příkladem může být idealisty prosazovaná (popravdě velmi hezká, ale zkrátka naivní) hodnota univerzality, všeobecnosti a globálnosti lidských práv, svobod a demokracie... Zde se dostává do krutého střetu vidění světa, jaký bychom my tady na západě, chtěli mít - a jaký doopravdy máme. Reálný svět je takový, že nejlidnatější země a 2. největší ekonomika světa je komunistickou totalitou, reálný svět je takový, že na blízkém východě různé formy totalit (např. teokracie) převažují nad demokratickými systémy (jedinou demokratickou zemí západního střihu v regionu je Izrael), podívejme se například do Jižní Ameriky, nebo na režimy vládnoucí v Africe - a když budu velmi optimistický v odhadu, tak si dovolím tipnout, že ony zmíněné idealisty prosazované hodnoty vyznává možná tak polovina zemí světa, ne-li méně, a že v nichž žije (díky Číně s pravděpodobností hraničící téměř s jistotou) méně než polovina lidstva na této planetě! Jinak řečeno - dostáváme se do globální podoby situace, kterou sledujeme i v daleko menším měřítku na národních úrovních - menšina se pokouší diktovat většině (a to ještě někdy povýšeneckým způsobem), jakým způsobem má země fungovat. Aby bylo jasno - já sám demokratický systém považuji za nejlepší, ale bohužel obecně nepřevoditelný do jiných společností - natožpak do společností, které demokratickým systémem vyloženě opovrhují.
Domnívám se, že v současné době na síle získává právě ta "pragmatická" část politické reprezentace, což tu idealistickou nesmírně irituje. Nově zvolený prezident Trump hovoří o tom, že se bude snažit zlepšovat vztahy USA s Ruskem - a zatímco pragmatik si řekne, že lepšící se vztahy velmocí jsou žádoucí jev pro celosvětovou politiku, stabilitu a bezpečí, idealista je zděšen - protože z jeho pohledu zlepšení vztahů s Ruskem (či libovolnou nedemokratickou zemí) zkrátka asi znamená souhlas s praktikami místního Putinova režimu... Když prezident Zeman vyslovil onu "strašidelnou myšlenku" a zamyslel se nad účelností hospodářských sankcí vůči Rusku kvůli ukrajinské krizi - zase, idealisté bili na poplach - rozdroluje se jednota Evropské unie, nadbíhá se totalitáři Putinovi, vždyť zpochybnit sankce znamená souhlasit s anexí Krymu (ťuk ťuk na čelo).... - přitom základní podstatou té otázky bylo, zda-li při nákladech těch sankcí (které mají tady v ČR dopad na podnikatele, kteří s ukrajinskou krizí nemají vůbec nic společného - např. zemědělci, potravináři) vůbec je reálné očekávat, že Rusko koriguje svůj postoj - tzn. jestli vůbec ty sankce mají šanci být efektivní a nejde jenom o zbytečné gesto - mimochodem... obávám se, že jde, bohužel... Obecně to na mě působí tak, že idealisté by úplně nejradši obchodovali, jednali a bavili se jen, výhradně a pouze se zeměmi, které odpovídají jejich představám a vůči ostatním by nejraději zaujali stanovisko "dokud nezměníte systém tak, aby se nám to líbilo, tak se s vámi nebavíme".... Bohužel, takhle mezinárodní politika nefunguje - historie ukázala, že v ní se musíte občas spojit s ďáblem, abyste ještě většího ďábla porazili - a pokud chcete vědět, nač narážím, tak případné spojenectví USA + Evropa (NATO) s Ruskem vůči IS (což je ovšem globální konflikt, není lokalizovaná pouze na současné území zabrané IS, tady jde spíš o boj se zrůdnou radikální ideologií /kterou už máme zataženou i sem do Evropy/, než státem), nebo nalezení široké dohody ve věci Sýrie je ve skutečnosti velice žádoucí - a fakt, že Putin zavírá názorové oponenty v Rusku do vězení je pro danou věc naprosto irelevantní - je důležitější dosažený výsledek, než otázka s kým ho bylo dosaženo.
U toho idealismu ještě nelze vynechat jeden stěžejní bod posledních událostí u nás - a to vztahy ČR s Čínou, které ovšem mají z hlediska principů a přístupu poněkud širší souvislosti. Idealista vám v první řadě řekne, že Čína je totalitní země (pravda), že utlačuje Tibeťany a nejen je (pravda), že jsou v ní političtí vězni (pravda) atd. a že tedy zjednodušeně řečeno, snažit se o dobré vztahy s Čínou "je fuj", protože tím vlastně projevujeme despekt vůči všem těm osobám, které pod režimem v Číně trpí. A zase - pragmatik to vidí úplně jinak - vidí, že Čína dnes a Čína před 20 lety jsou naprosto odlišné země co do světové důležitosti, vidí, že s Čínou čile obchoduje celý západ (kam přeci patříme) a stejně tak vidí, že vsadit vše z hlediska ekonomického na jedinou kartu (západní), je nezodpovědné - ignorace čínského obřího trhu je zkrátka hloupost. Ve vládě zvítězí pragmatismus - celá vláda jednohlasně schválí smlouvu s Čínou, přičemž čínské trhy jsou jedny z těch, které mohou vykrýt ony ztráty plynoucí ze vzájemných sankcí s Ruskem.... a pak přijde ministr kultury Herman a do veškerého snažení vlády (pro které, pokud vím, on sám mimochodem hlasoval) v čele s mnohem důležitějším ministrem zahraničí doslova trucovitě a podrazácky hodí vidle. U idealistů je za hrdinu, protože fuj fuj, rozvíjení vztahů s totalitním režimem je obracení politiky ČR k východu, a to se prostě nedělá.... pragmatik se nestačí divit.
A nestačí se divit ještě víc, když si vzpomene na fakt, že například ministr zahraničí předchozí vlády Karel Schwarzenberg čile schvaloval obchodování a dodávání zbraní režimům jako je Saudská Arábie - a tento pán (král pokrytců) a jeho strana mají následně ještě tu drzost českou vládu a prezidenta republiky peskovat za údajnou změnu zahraniční politiky země a zradu humanistických a lidskoprávních ideálů...
A jeden odkaz k tomu navíc jako bonus:
https://video.aktualne.cz/dvtv/zeme-porusujici-lidska-prava-dodat-ji-zbrane-je-v-poradku/r~88a537e66a7711e4845a002590604f2e/
