Obavy se naplnily, nesmyslné kvóty byly silou prohlasovány - zdravý rozum prohrál. Odpor v jednotlivých státech východního křídla EU může vést k jejímu rozkladu, nebo racionální decentralizaci.
Výsledné číslo může být ve skutečnosti marginálií, na které nezáleží - přijetí 3 či 5 tisíc uprchlíků během 2 let pro ČR nemusí představovat velký problém (doufejme, že ani bezpečnostní). Ďábel je skryt úplně jinde, než v samotné kvótě - je schován v politických důsledcích tohoto politického omylu!
Někteří zastánci kvót se diví skutečnosti, že největší odpor vůči kvótám pochází ze zemí východního bloku, zemí, které do EU přistoupily relativně nedávno (a měly by tedy asi bohatým starým členům Unie líbat nohy za to, že je vpustili do klubu) - přičemž tato skutečnost bývá naprosto chybně přičítána nevděčnosti a nedostatečné solidaritě se západními zeměmi, která tedy formou kvót musí být nyní neposlušným zemím vnucena. Připomínám pro jistotu, že cílem kvót není rozložení náporu na azylové systémy jednotlivých zemí - tedy aby azyl jednotlivých "uprchlíků" byl vyřízen, co nejdříve - nejde o to, aby každá země řešila přiměřený počet azylových řízení. Cílem je, aby "uprchlíci" v přidělených zemích po skončení řízení o azylu zůstali, případně si našli práci a integrovali se. Příčinou odporu je naprosto triviální logická úvaha - integrovat se může do společnosti pouze osoba, která pro to má vhodné podmínky a má o to sama zájem! Jinak řečeno - integraci do společnosti, narozdíl od kvót, nijak (ani politickou cestou) nikomu vnutit nelze. S integrací některých přistěhovalců jsou potíže i v nejbohatších státech Evropy - tedy v těch státech, které si sami migranti vybrali, jako zemi pro jejich nový život! Umíte si představit, jak bude probíhat integrace člověka v zemi a do společnosti, ve které žít nechce? Frustrace plynoucí z neúspěšné integrace přišla ve Francii, v Německu, v Británii po letech (2., 3. generace, která necítí vděk za přijetí v zemi, která je jim ve skutečnosti cizí) - domnívám se, že východoevropské země první projevy frustrace pocítí mnohem dříve, protože tu bude chybět už ta absence prvotního vděku za přijetí...
Tato situace je však pouze zárodkem budoucího možného problému! Hlavní hrozba totiž leží v radikalizaci voličstva, pokud obyvatelstvo ztratí důvěru ve své představitele, kteří mají hájit hlavně jejich zájmy (jsem velmi zvědav, jak zareagují Poláci na podraz jejich ministra vnitra vůči V4). Já osobně vidím pouze 3 cesty, kterými se Evropa může dále vydat - přičemž jenom 1 z nich je dobrá, zbývající dvě vedou ke katastrofě - rozdíl mezi nimi je pouze v tom, na které straně konfliktu bude napočítáno víc mrtvých a kdy:
- nejoptimističtější variantou je, že EU povolí opratě, vrátí se "před Lisabon", začne lpět na těch nejzákladnějších pravidlech nutných pro fungování Unie na "minimálním základu" (v IT by se tomu dalo říct "nouzový režim") - volný pohyb zboží, kapitálu, služeb, osob, jednotný trh - zkrátka ty nejzákladnější hodnoty, díky kterým EU vlastně kdysi vznikla a navrátí se zpět pravomoci národním státům v oblastech zbytečně předaných Bruselu - zkrátka to absolutní minimum opravdu nutné celoevropské regulace. Díky tomu se i jednotlivé státy postupně zbaví pout, která jim nasadila pokrytecká multikulturní politická policie se slovy "to se přece ve slušné společnosti neříká, i kdyby to byla 100x pravda". Omyl - pravda (zejména o nebezpečnosti ideologií) se musí říkat vždy, i kdyby byla někomu sebevíc nepříjemná, i kdyby měla někoho sebevíc urážet. Jen touto cestou je možné zachránit demokratickou Evropu řízenou národními vládami vycházejícími ze svobodných voleb.
Katastrofické varianty mají obě stejný začátek - EU bude tlačit na hlubší integraci, osekávat národní základy jednotlivých zemí (například přesunem celé migrační a azylové politiky na Brusel - mimochodem, dovolím si přidat politicky nekorektní názor - nedomnívám se, že je náhoda, že zrovna Brusel, jako hlavní centrum EU, je jedním z míst s největším podílem muslimských přistěhovalců v celé Evropě) a vnucovat společnosti hranou a předstíranou toleranci vůči cizím kulturám, které se vůči té domácí chovají nepřátelsky - budete podávat chléb tomu, kdo po vás háže kamenem? Další vývoj by byl celkem nasnadě - a vycházel by z podílu a postavení původního obyvatelstva srostlého s tradicí domovské země. Varianty jsou tedy 2:
- diktatura extrémní pravice (ironií je, že nejlepší podhoubí pro tento vývoj má podle mého názoru "překvapivě" opět Německo, pokud by nedejbože pokračovala Merkel i v příštím volebním období s podobně nesmyslnou politikou "kompenzace viny za 2.SV" jako dosud, do které by prostřednictvím EU zatáhla i ostatní země Unie...) + rozpad EU
- postupná přeměna (nedělám si iluze o tom, že by proběhla nenásilnou cestou) v islámské státy v Evropě - a opět, rozpad EU. Pokud si někdo iluzorně myslí, že právní řády zemí EU jsou "neotřesitelně pevné", pak jde o bezbřehou naivitu - něco jako "nezrušitelnost" demokratického zřízení neexistuje, i kdyby byla v ústavě uvedená třeba padesátkrát.
Já preferuju variantu úplně první, kterou lze naštěstí zatím ještě uskutečnit demokratickou cestou při příštích volbách - volbou euroskepticismu.
