ČSSD čeká toto pondělí předsednictvo, které bude rozhodovat o členství v nynější menšinové vládě a strana samotná do jisté míry rozhoduje o svém vlastním přežití. Jaké jsou možné scénáře?
Pokud by byl člověk opravdu "naivní" a věřil každému mediálnímu prohlášení vedení ČSSD, mohl by skutečně nabýt dojmu, že možnosti dalšího vývoje jsou pouze dvě - potvrzení nominace Šmardy na post ministra kultury a trvání na jeho jmenování ministrem kultury, nebo odchod ČSSD z vlády do opozice. Jsem přesvědčen, že variant, které jsou ve hře, z nichž některé mohou být pro ČSSD mnohem prospěšnější, než tyto dvě, je mnohem víc...
Porovnejme však nejprve tyto dvě a podívejme se na to, jaká pro / proti tyto varianty mají. ČSSD se hrdě kasá, že jako nezávislý, sebevědomý a samostatný koaliční partner má na základě koaliční smlouvy nárok vybrat si ministry pro "své rezorty" ve vládě a nikdo je straně nemá právo kádrovat.... Člověk by mohl být v tuto chvíli velmi jedovatý, upozorňovat na chabé volební výsledky ČSSD v posledních volbách, to však není zdaleka mojí pointou. Dovolím si jít v tuto chvíli myšlenkově úplně jiným směrem - totiž, jak to s tím "kádrováním" ministrů koaličních stran navzájem vlastně je. Osobně se totiž domnívám, že ČSSD si poněkud neuvědomuje, že onen požadavek, že premiér bude bezpodmínečně navrhovat a akceptovat toho, koho mu určíme, je poněkud... ústavně problematický. Článků, které napadají prezidenta za údajně protiústavní postup, jsme si přečetli už nepočítaně, avšak zapomínáme na to, že jestli je suverenita premiéra ve jmenování ministrů absolutní (a nesmí-li jí ovlivnit ani ústavní činitel, který je "protistranou" tohoto ústavního aktu), tím spíše je problematické ustanovení koaliční smlouvy, které by premiéra "vydíralo" ke jmenování někoho proti jeho vůli - tzn. je zde předpoklad dohody koalice na navrhovaném člověku. Koaliční smlouva je právně nezávazný dokument, který samozřejmě určuje podmínky společného vládnutí, ale osobně si myslím, že fatální chybou jakékoliv koaliční smlouvy je ustanovení o tom, že strany navzájem neřeší své kandidáty na ministry... je to rozbuška ve vládě a hlavně - ve vztahu k premiérovi ústavně sporná, nominaci premiér podává a měl by s ní být ztotožněn. A v tuto chvíli přichází na scénu klíčový háček celého současného problému - na základě posledních prohlášení představitelů ANO, které si dávám do kontextu s úplně prvním prohlášením Babiše v reakci na jméno Šmardy (to jméno navržené ČSSD se mu zásadně nelíbilo, protože Šmarda byl jako místopředseda ČSSD proti vstupu ČSSD do vlády a vcelku ostře proti tomu v začátcích vystupoval - vůbec bych se nedivil, že Babiš ve vládě nechce "Trojského koně") se domnívám, že prezident republiky dělá tak trošku "špinavou práci" za premiéra - jinak řečeno, odmítá nominaci Šmardy "v zastoupení" za Babiše, který se snaží plnit koaliční smlouvu a zároveň zřejmě (a troufnu si říct s ohledem na poslední vyjádření i zcela zjevně) nechce Šmardu ve své vládě. Ostatně - včerejší apel předsedy sněmovny Vondráčka (v duelu s Dolínkem) na všechny aktéry ke zklidnění situace a snaze najít smírné řešení v podobě někoho vhodnějšího, teď když prezident Zeman ustoupil s odvoláním Staňka, tuto hypotézu jenom podporuje. Dovolím si přitom v tuto chvíli říct, že Zeman se vůči ČSSD nechová "destruktivně", jak je často líčeno... on se chová v podstatě "profesorsky", kdy politickým jednáním se snaží dojít ke kompromisnímu řešení a jeho cílem podle mého názoru je, dotlačit ČSSD k alternativní nominaci vhodnějšího člověka (a pozor - pravděpodobně s požehnáním premiéra Babiše!), a to světe div se, přitom způsobem, kterým by z toho i ČSSD za určité situace mohla vyjít relativně beze škod (respektive - ideální příležitost promarnila, teď Zeman odkladem na 31.7. vytvořil pro ČSSD novou - a to na svoje politické náklady, kdy na něm nikdo nenechá nit suchou).
Oficiální alternativou vůči "trvání na Šmardovi" je odchod z vlády do opozice. ČSSD si musí především odpovědět sama sobě upřímně na otázku, jak důvěryhodnou opoziční stranou v kontrastu s jinými bude - po pěti letech společného vládnutí s hnutím ANO (kdy se ustupovalo v daleko podstatnějších otázkách, než je jedna nominace ministra!) a hlavně, jak důvěryhodnou opoziční stranou vlastně bude, když díky tomuto odchodu do opozice buď bude nucena hlasovat pro některé návrhy, které přijdou zpět do Sněmovny ze Senátu (napadá mě třeba otázka, jak se "opoziční" ČSSD postaví k novému schválení EET až to vrátí senát?), nebo pro ně bude nucena hlasovat protože půjde o "její vlastní návrhy" - například ona rodičovská prošla teprve prvním čtením. ČSSD se v tuto chvíli tedy možná kasá rádoby úspěchy, které finálně vůbec nemusí být - stačí, aby nová vláda vůbec nepředložila tu rodičovskou znova, nebo aby jí nová vláda potopila. Závěr tedy zní, že důvěryhodnost pozice ČSSD v opozici a její schopnost něčeho programově dosáhnout bude limitně blízká nule.
Nyní se podívejme na dva scénáře, které "nikdo" nepřipouští, ale podle mě jsou pro ČSSD "výhodnější" (první výrazně více, než druhý), než oba předchozí dogmatické (nikoliv zásadové) postoje. První z těchto scénářů zcela upřímně otevřeně očekávám - ze strany některých regionů ČSSD vzejde alternativní návrh (a možná více než jeden) na jméno nového ministra kultury. Považuji za zajímavé, že v době, kdy se poprvé začalo hovořit o odvolání Staňka, tak se objevilo jméno celkem "silné" - aby nakonec vymizelo úplně do ztracena - spekulovalo se o režisérovi a bývalém předsedovi Rady pro rozhlasové a TV vysílání Ivanu Krejčím. Osobně se domnívám, že pokud na předsednictvu padne "alternativní" návrh ke Šmardovi, může to zcela zásadně zamíchat kartami. Pozoruhodné rovněž je, že dle původních zpráv byl Ivan Krejčí původním favoritem na nového ministra po Staňkovi i pro samotného předsedu ČSSD Hamáčka. Tyto zprávy tedy byly buďto zcela lživé a nebo je třeba se ptát, proč člověka, o jehož kompetentnosti pro danou funkci by nepochyboval asi nikdo, nahradil starosta města bez vztahu ke kultuře... Že by vnitrostranické tlaky konkrétních regionů? Tzn. scénář změny na nezpochybnitelného kandidáta na základě rozhodnutí předsednictva by byl podle mě pro ČSSD vcelku šikovnou ústupovou strategií....
A pak je tu samozřejmě scénář polovičatý - že ČSSD z vlády opravdu odejde, ale nestane se nedůvěryhodným opozičním subjektem, ale stranou tolerující menšinový kabinet (samozřejmě za programové ústupky a nějaké nové dohody na personáliích). Uvědomme si jednu věc - ČSSD veřejně deklaruje, že viníkem současné situace je prezident Zeman a ČSSD rovněž opakovaně říká, že Babiš postupoval dle koaliční smlouvy, takže ve své podstatě ČSSD na hnutí ANO v této situaci vinu hodit aspoň z pohledu "mediálního a veřejného mínění" opravdu nemůže. A pak se nabízí otázka, proč "trestat" koaličního partnera, který splnil koaliční závazek (byť sám výše zpochybňuju s jak upřímným odhodláním), úplným rozpadem koalice a také - jak při tom nevypadat, jako "zrádce vlastní vlády", které volby nekompromisně trestají... Tolerance je možným způsobem řešení...
Osobně jsem přesvědčen, že pro ČSSD v tuto chvíli nejlepším řešením, je nalezení alternativního ale přesto svého vlastního jména na ministra, kterého by prezident republiky bez váhání jmenoval. ČSSD si musí uvědomit rovněž zásadní fakt - totiž, že i ten zbývající elektorát ČSSD se s elektorátem prezidenta republiky pravděpodobně z velké části překrývá a ČSSD by se měla pro vlastní prospěch snažit elektorát prezidenta republiky získat zpět, nikoliv si ten zbývající "společný" odehnat úplně hloupým a zcela zbytečným sporem nad jedním ministrem naprosto nedůležitého rezortu.
