Německo je už jen pouhé dva týdny vzdáleno od nejdůležitějších voleb od svého sjednocení. V neděli 22. září se rozhodne, zda bude kancléřka Merkelová další čtyři roky pokračovat ve své ‚bezalternativní‘ politice bezbřehého pumpování peněz německých daňových poplatníků do krachujících bank a států na jihu Evropy. Proti se staví nově vzniklá strana profesora ekonomie Bernda Luckeho, Alternative für Deutschland (AfD). Její volební výsledek tak rozhodne o ekonomickém vývoji celé Evropy.
I přes důležitost nadcházejících voleb do Bundestagu má člověk v Německu již několik týdnů pocit, jako by se žádné volby nekonaly. Vládní strana kancléřky Merklové vyklidila současně s jejím odjezdem na dovolenou všechny mediální pozice. Vyzývatel Peer Steinbrück z SPD tak nemá proti komu bojovat. V karikaturách je znázorňován jako boxer v prázdném ringu.
Problém spočívá v tom, že programy všech parlamentních stran (vyjma komunistů) se v těch nejdůležitějších bodech liší jen minimálně. Socialisté při svém šilhání po voličích středu vyklidili tradiční levicové pozice. Na levém okraji středu politického spektra ovšem narazili na Merklovou, která zde bez ostychu pytlačí a obsazuje sociálnědemokratická témata, jako by byla její vlastní. V jejím závěsu vlečení liberálové se nebyli schopni za čtyři roky koalice vyprofilovat na jediném tématu. A od odpojení jaderných elektráren konzervativně-liberální koaliční vládou nemají Zelení v opozici proti čemu kuňkat.
Posunem vládní koalice do středu vzniklo místo na pravici politického spektra. Voliči ctící konzervativní společenské a liberální hospodářské hodnoty marně hledali téměř osm let nějakou alternativu k parlamentním stranám ‚národní fronty‘. Našli ji v tento rok založené straně Alternative für Deutschland (AfD). Potvrzením jejího úspěchu je skutečnost, že strana během několika málo týdnů po svém založení čítá více než 16.000 členů po celém Německu.
Strana jako jediná bojuje za ukončení penězovodu na záchranu krachujích bank na jih Evropy, který Merklová svého času označila za ‚bezalternativní‘. Jen do Řecka se nainvestovalo přes 200 miliard Eur. I přesto německý ministr financí Schäuble minulý týden musel přiznat, že Řecko bude potřebovat příští rok další finanční injekci. Přitom už teď je jasné, že Řecko je zoufale předlužené a naprosto neschopné, své dluhy zplatit. Takže vše směřuje k odpuštění části dluhu pravděpodobně ve výší 100 miliard Eur, z nichž téměř polovinu ponese německý daňový poplatník. Ten doposud podle údajů německého ministerstva financí z krize spíše profitoval: Za ulynulých pět let se velká část investorů zbavila riskantních papírů jihoevropských států a investovala raději do jistých německých dluhopisů. Vysoká poptávka po dluhopisech vedla ke snížení jejich úrokové sazby téměř o procento, na čemž Německo vydělalo 41 miliard Eur.
Vzhledem k tomu, že samotné Německo si muselo v roce 2013 nově půjčit 25,1 miliard Eur, aby bylo schopno profinancovat svůj rozpočet, je pro velkou část obyvatelstva nepochopitelné, proč má zároveň platit dluhy řeckých či španělských bank. Evropské penězovody na jih kontinentu tak mají potenciál být nejdůležitějším tématem voleb.
To vysvětluje, proč se vládní strany tak ostentativně vyhýbají tomuto tématu v předvolebním boji – musely by přiznat, že své voliče léta obelhávali, či že se přinejmenším mýlily. Vždyť například při prvním záchranném balíčku pro Řecko v roce 2010 ve výši 110 miliard Eur se všichni dušovali, že další pomoc už nebude třeba a Schäuble dokonce prorokoval, že Řecko bude do tří let stát opět pevně na svých nohou. Místo toho narostla řecká míra zadlužení z tehdejších 110 procent na dnešních 170 procent.
Zato německá vláda nešetří energií a penězi, jen aby v krizových jižních zemích náhodou něco ‚neprasklo‘ ještě před německýma volbama. Tak například Schäuble se v půli června vůbec poprvé od vypuknutí krize vydal do Řecka, jen aby mediálně podrhl údajné pokroky Řecka na cestě ze zadlužení. Zároveň ovšem do Atén přivezl dárek v podobě přislíbu vyplacení další injekce ve výši 6,8 milliard eur - 2,5 miliard z toho už do konce července. Ekonomové kritizují, že bez těchto peněz by bylo Řecko již dávno insolventní.
Ještě větší drama se odehrávalo dva týdny předtím, když začátkem června odstoupil portugalský ministr financí Vitor Gaspar a záhy po něm podal na protest proti finanční politice své vlády demisi také ministr zahraničí Paulo Portas. Portugalský deficit dosáhl totiž hranice 10,6 procent, čímž Portugalsko nesplňuje podmínky pro vyplacení další finanční pomoci. Portugalský premiér pod nátlakem kancléřky Merklové, ale i šéfa Evropské Komise Manuela Barrosa demisi nepřijal a zabránil tak rozpadu koalice a předčasným volbám.
Nezvyklý klid ve finále předvolební kampaně je tedy klidem před bouří. Němcům se totiž zatím vede dobře, nezaměstnanost je na rekorně nízké úrovni a příjmy z daní převyšují očekávání. Všeobecně se ale očekává, že v prvních třech měsících po volbách bude nutno řešit akutní a doposud s velkým úsilím potlačované problémy na jihu Evropy. Téměř s jistotou se tak například počítá s odpuštěním podstatné části řeckého státního dluhu. Pokud se AfD dostane do Bundestagu, má se nová vláda na co těšit. Prof. Lucke a jeho lidé jí půjdou v této situaci po krku.
Text byl publikován v tištěné verzi MF DNES v rubrice komentáře 30.08.2013
