Německo: Rozhodne migrace volby?

Německo stojí před historickou volbou: již za několik hodin bude zvolen nový Bundestag. Etablované strany se dlouho snažily vyhnout přímé konfrontaci se systémově kritickou AfD.

Místo vyhroceného předvolebního boje nabízely pseudoduel mezi Merkelovou a Schulzem. Na posledních metrech před cílem je však dohnala realita: dlouho mediálně potlačovaná AfD sílí, CDU i SPD ztrácejí, předvolební boj se dramaticky zostřuje.

Stěžejním tématem, který hýbe již dva roky německou společností, je migrace a s ní spojené negativní aspekty. Potvrzují to všechny průzkumy veřejného mínění. V aktuálním průzkumu provedeném pro Bayerische Rundfunk označilo téměř 60 procent voličů migraci za nejdůležitější téma. Jenže v tomto bodě jsou si všechny strany zastoupené v parlamentu více méně za jedno – migraci vítají. Pouze teprve v roce 2013 nově vzniklá Alternative für Deutschland (AfD) zaujímá v otázkách migrace opačný postoj. Dělící čára tudíž probíhá mezi všemi parlamentními stranami na jedné straně a AfD na straně druhé.

Těžko se argumentuje ve prospěch migrace, když na stole leží fakta

Takový bipolární boj by už z principu věci nahrával AfD. Proto se mu všechny ostaní strany snažily zamezit. Navíc o něj nemají zájem i z obsahových důvodů. Doposud totiž spočívá jejich taktika hlavně v ostrachizaci AfD a v označování jejíich postojů za krajně pravicové. Diskuzi na věcné úrovni se pokud možno vyhýbají. To je pochopitelné. Ono se těžko argumentuje ve prospěch migrace, když na stole leží fakta, která jasně prokazují, že migranti znamenají pro Německo dlouhodobě enormní zátěž.

Obvzlášť policejní statistiky jsou jednoznačné: žadatelé o azyl se dopustili v roce 2016 osm krát více znásilnění a jedenáct krát více vražd než němci, patnáct krát více ublížení na zdraví. Příchodem migrantů stoupl počet znásilnění o 82 procent.

Ale i fakta z oblasti pracovního trhu jsou deprimující. Například renomovaný ekonomický časopis Manager Magazin v roce 2016 zkoumal, kolik migrantů je zaměstnáno u třiceti největších daxových koncernů.  V průzkumu vyšlo najevo, že z těch 1,2 milionů, kteří přišli do Německa po roce 2015, jich tyto koncerny zaměstnávají pouze 54, přičemž 50 z nich třídí balíky u státem vlastněné Deutsche Post. Toto zjištění je velmi bolestné pro všechny, kdo věřili v roce 2015 hojně šířeným pohádkám o jaderných fyzicích a špičkových lékařích z Alepa, kteří všichni studovali na pařížské Sorboně a již záhy se měli stát nosnými pilíři německého průmyslu a zravotnictví.

Vzledem k tomu, že 70 procent afgánců a 15 procent  Syřanů přicházejících do Německa je negramotných, nepřekvapí ani skutečnost, že tato skupina má problém uchytit se nejen ve vysoce sofistikovaných odvětvích německého průmyslu, ale i v jednodušších řemeslných profesích. Absolutním nezdarem skončila například snaha ministerstva sociálních věcí spolu s pracovním úřadem a svazem bavorského průmyslu, integrovat migranty do pracovního života. Pod honosným názvem IdA 1000 úřady investovaly celkem 11,3 miliónů Eur (294 miliónů Korun) na to, aby migrantům zprostředkovali práci, praktikun nebo aspoň učení. I přes tuto enormní sumu pro pouhých 1295 aspirantů se dvě třetiny z nich nepodařilo zprostředkovat.

Taktika zametání nepohodlných témat pod koberec vycházela několik měsíců. Místo ožehavých témat servíroval politický a mediální establishment voličům iscenaci volebního duelu mezi SPD a CDU. Socialisté za tímto účelem vytáhli z bruselského klobouku bývalého šéfa Evropského parlamentu Martina Schulze a na začátku roku jej dosadili do role špičkového kandidáta. Marketingoví manažeři SPD se opravdu snažili. Po vzoru Obamovy kampaně na se prvních mítincích usmívaly do televizních kamer mladé a velmi atraktivní dívky a celé sály nadšených členů SPD skandovaly: „Martin!, Martin!“

Divadlo to bylo velkolepé, Schulz byl zvolen předsedou strany i špičkovým kandidátem 100 procenty hlasů. Tím se nemohl pochlubit svého času ani Erich Honnecker. Jenže Schulz není Obama. Bublina uměle vytvořená kolem tohoto bruselského aparátčíka brzy splaskla. Lidé si uvědomují, že takové výsledky dosahují kromě Schulze pouze komunističtí diktátoři v Severní Koreji. Schulz si proto u Němců záhy vysloužil přezdívku Kim-Jong-Schulz.

Ze začátku oslavovaný Schulz byl při jednom z následujících, očividně již ne tak dokonale zinscenovaných mítinků načapán u toho, jak pobízí návštevníky: „No tak, volejte Martin!, Martin!“. Od té doby už to s ním i s preferencemi SPD jde z kopce dolů.

Zlomovým bodem byl televizní duel mezi Merkelovou a Schulzem

Zlomovým bodem volebního boje byl jediný televizní ‚duel‘ mezi kancléřkou Merkelouvou a jejím ‚vyzivatelem‘ Schulzem. Tento ‚duel‘ měl být vyvrcholením onoho pseudosouboje. Velká část společnosti na něj čekala s velkým napětím. Jenže duel se nekonal. Oba kandidáti totiž předvedli XY milionům voličů před obrazovkami, že si jsou vlastně zajedno. „Dva kandidáti, jeden názor. Duett místo duelu“, shrnula situaci zpravodajská televizní stanice n.tv.

Již teď preference SPD padají ještě rychleji než ČSSD po Sobotkově odstoupení-neodstoupení. V aktuálních průzkumech veřejného mínění (INSA) má SPD pouhých 21 procent. AfD naopak neustále stoupá a je aktuálně s 13 procenty opět třetí nejsilnější stranou.36,5 procent voličů se však domnívá, že SPD nakonec dostane ještě míň hlasů.

Merkelovou vypískávájí v celém Německu

Uměle vytvářený dojem popularity se vymstil i Angele Merkelové. Na předvolebních mítincích vítají němečtí voliči Merkelovou stejně jako češi Paroubka v roce 2009 – pískotem a rajčaty. Z počátku to média házela na údajně nevychované obyvatelstvo východní části zemé, ve které probíhaly první mítinky. Jenže kancléřka je konfrontována nespokojeností obyvatelstva na každém ze svých předvolebních mítinků i na území bývalého západního Německa.

Minulé úterý dav v bavorském Rosenheimu pískal v průběhu celého jejího vystoupení. Naštvání obyvatelstva je tak evidentní, že i jinak velmi státotosný Münchner Merkur musel přiznat: „Merkelová zanechala většinu posluchačů bezradných. Její řeč působila jako repríza ze staré desky. Nakousla důležitá témata, ale ne to nejdůležitější. V otázkách migrace mlžila. Když Merkelovou pod silnou policejní ochranou odváží těžce pancéřovaná limuzína k v rtulníku, zůstává v účastnících pocit prázdnoty. Ve vzduchu visí otázka: Koho tím vlastně chtěla oslovit?“

Text vyšel ve zkrácené verzi v tištěném vydání MF DNES tento týden.