Jak se kradly obrazy. Legálně.

Osud sbírky obrazů v hodnotě minimálně 26 miliard korun, již němečtí celníci zabavili v mnichovském bytě osmdesátiletého penzisty Cornelia Gurlitta, stojí nadále v centru zájmu světových médií. Vyvolává to vzpomínku na nacistické krádeže uměleckých děl v době druhé světové války.

Senzaci odstartoval německý týdeník Focus, když začátkem listopadu zveřejnil zprávu o tom, že mnichovská celní správa skladuje již téměř dva roky 1406 obrazů mistrů moderního umění, které zabavila synovi jednoho z nejprominentnějších obchodníků s uměním třetí říše. Zájem světové veřejnosti zvyšuje fakt, že na seznamu zabavených autorů jsou jména nejznámějších světových autorů, jako Picasso, Matisse, Chagall, Klee a Kokoschka.

Hitlerovo muzeum

Obrazy nastřádal za druhé světové války Hildebrand Gurlitt, jehož biografie je téměř stejně pozoruhodná jako objevená díla. Gurlitt patřil ke kulturní avantgardě výmarské republiky. Jako jeden z prvních rozpoznal obrovský potenciál moderního umění. Už coby ředitel Muzea krále Alberta ve Zwickau v letech 1925 až 1930 organizoval četné výstavy avantgardních umělců a podporoval je i na svém následujícím pracovišti jako ředitel uměleckého spolku v Hamburku. Oba posty musel ovšem na nátlak nacistů kvůli svým židovským předkům opustit.

Na druhé straně byly jeho kontakty natolik dobré, že byl jen o pár let později Goebbelsovým ministerstvem jmenován oficiálním prodejcem uměleckých děl, jež nacisté koncem třicátých let stáhli ze svých muzeí jakožto „entartete Kunst“, tedy „zvrhlé umění“. Jednalo se o téměř 20 000 děl avantgardních umělců. Nacisté je pak za války prostřednictvím obchodníků s uměním jako Gurlitt prodávali za devizy do zahraničí. Gurlittova kariéra za nacistů vyvrcholila v letech 1942 až 1944, kdy byl jmenován v obsazené Francii vrchním nákupčím umění pro plánované Führerovo muzeum v Linci. Toto muzeum bylo osobním Hitlerovým koníčkem a obrazy pro ně nakupovala výlučně malá skupinka lidí, osobně jmenovaných Vůdcem.

Po válce byl Gurlitt logicky vězněn a vyslýchán speciální jednotkou americké armády „The Monuments Men“, která pátrala po nacisty ukradených uměleckých dílech. Jak ukazují protokoly výslechů, obviněný tvrdil, že veškerá díla získával pouze u obchodníků s uměním za tržní a někdy i nadprůměrné ceny. O konfiskovaných uměleckých dílech z majetků židovských rodin sice slyšel, ale nikdy by nic takového nekoupil.

Udání

Američanům Gurlittovy historky očividně stačily stejně jako pohádka o tom, že většinu jeho sbírky zničil požár v Drážďanech po bombardování. Gurlitta propustili a ten už od roku 1947 opět pracoval jako obchodník s uměním. Američané mu sice zabavili několik obrazů pocházejících z Nizozemska a Francie, zbytek mu ovšem v roce 1950 vrátili. Proč byly tedy nyní obrazy zkonfiskovány jeho synovi a pravoplatnému dědici?

Gurlitta zřejmě někdo udal, když ve Švýcarsku zpeněžil jeden z obrazů. Celníci jej následně vyhmátli ve vlaku s balíčkem pětistovek eur v kapsách. Následující domovní prohlídka a zástava majetku v roce 2012 byly podloženy podezřením z úniku na daních a podvodu. V mezičase se ovšem vyjasnilo, že většina trestněprávně relevantních obvinění, jimž Gurlitt junior musel čelit, je již promlčena. Takže by mu stát obrazy měl okamžitě vrátit. Na tuto skutečnost zareagovalo augsburské státní zastupitelství. Jeho šéf Reinhard Nemetz avizoval na tiskové konferenci před dvěma týdny urychlené vrácení všech Gurlittových obrazů, u kterých je prokazatelné, že nebyly nabyty nelegálně. Již teď je jasné, že se jedná o několik stovek uměleckých děl.

Dědická práva

Zajímavý bude osud zbývajících 970 obrazů, jejichž provenience je sporná.

Toto je první část článku, který vyšel v časopise Reflex 48/2013.