Chrání německé právo nacisty nebo jejich oběti?

V spekatkulární kauze zabavených obrazů mnichovského penzisty Gurlitta nastala neočekávaná změna: německá prokuratura chce Gurlittovi jeho obrazy co nejrychleji vrátit. Na tiskové konferenci to oznámil tento týden augsburgský vrchní státní zástupce Reinhard Nemetz. Přijdou tak dědicové obětí nacismu zkrátka?

Adolf Hitler a Joseph Goebbels při prohlídce umění kategorizovaného nacisty jako "entartete Kunst".koláž: weisswurstgalerie

Jen pro připomínku: ještě minulý týden jmenovala německá vláda speciální ‚task force‘, která měla urychleně zjistit původ uměleckých děl a zajistit jejich navrácení  původním majitelům. Všeobecně se vycházelo z toho, že sbírku tvoří díla, která za války nabyl Gurlittův otec neprávem z konfiskovaných majetků židovských rodin. Jak je tedy taková otočka o 180° v průběhu jen několika dní možná?

Vracet obrazy, které byly prokazatelně za války ukradeny nebo odkoupeny pod nátlakem, by bylo zvrhlé. Jenže situace není tak jednoduchá. Ne všechny obrazy byly získány ilegálně. Navíc stát zadržuje Gurlittův majetek  neprávem: Obrazy mu byly v roce 2012 zabaveny na základě podezření z úniku na daních a podvodu. V mezičase se ovšem zjistilo, že většina obvinění, kterým Gurlit musel čelit, je již proročena. Takže by mu stát obrazy měl okamžitě vrátit. Oběti nacistického režimu a jejich dědici by si pak vrácení svého majetku měli od Gurlitta nárokovat právní cestou – v civilněprávním řízení.

Jenže zde platí lhůta 30ti let, po kterou své nároky mohou uplatňovat: Zákon o odškodňování (Bundesentschädigungsgesetz) z roku 1965 stanovuje, že po 31.prosinci 1969 již nebude možné jakékoliv odškodnění nárokovat. V té době šlo zákonodárcům hlavně o to, celou nepříjemnou záležitost zamést pod koberec. Potvrzuje to i odůvodnění zákona, ve kterém je řeč o _"obnovení německé národní cti" a hlavně o _"důstojném uzavření celé záležitosti".

To je ovšem výsměch všem poškozeným. Jejich původní majitelé navrácení  svých majetků ve stanovené lhůtě vůbec nemohli nárokovat, protože Gurlittův otec po válce tvrdil, že díla shořela při požáru Drážďan.

Německý stát se nyní musí rozhodnout, čí vlastnická práva chce chránit – Gurlittova, nebo pozůstalých obětí nacistického režimu. Na obzoru se rýsuje kompromis: všechna díla, která Gurlittův otec nabyl legálně, budou co nejrychleji vrácena. Těch je několik set. U zbylých 970 obrazů musí stát prozkoumat jejich původ a zaručit navrácení majetku právoplatným dědicům. Kromě morálního práva jej k tomu zavazuje také Washingtonská dohoda z roku 1998, kterou Německo ratifikovalo. V ní se zavázalo k identifikaci nacisty konfiskovaného umění, k zveřejnění těchto děl a jejich navrácení původním majitelům nebo jejich dědicům.

Článek byl publikován v MF DNES 22.11.2013. Více na téma najdete v příštím čísle časopisu REFLEX.