Utopie

Předem upozorňuji, že celý následující článek je fikce. Všechny postavy a všechny děje v něm jsou smyšlené..

Den voleb
Je krásné podzimní ráno. Nastal konečně den D. Dnes jdu zase volit do sněmovny. „Jak já se těším!“ Beru do rukou předem připravenou igelitovou tašku, občanský průkaz a lístek s politickou stranou, se kterou sympatizuji. Již dávno mám jasno a již dávno jsem na lístku politické strany označil jméno svého kandidáta. V posledních dnech jsem poctivě studoval programy jednotlivých stran a tak jsem opravdu dobře připraven.
Vycházím před dům, pozdravím sousedy, kteří míří také k volební místnosti, a své kroky nasměruji stejným směrem. Míjím romskou osadu, která sousedí s naši ulicí a s úsměvem ve tváři podávám igelitovou tašku postaršímu Romovi, jenž se sluní na židli před svým domem. Přívětivě na mne pohlédne, z tašky vytahuje rádio, které já již nepotřebuji a domluvíme se, že odpoledne přijde na mou zahradu se svou rodinou, abychom společně strávili zbytek dne a večer, a u opékání špekáčků zapěli nějakou tu romskou píseň..
Ve volební místnosti předložím svůj doklad, aby pan komisař věděl, že jsem to opravdu já, za plentou vložím svůj volební lístek do obálky a tu pak následně do hlasovací urny..
Den výsledku voleb
Od rána jsem jako na trní. Poctivě sleduji zpravodajství a rychlostí blesku přepínám mezi jednotlivými televizními kanály, aby mi náhodou neunikla nějaká důležitá informace.
A je to tady! Za důstojného ticha ve studiu oznamuje moderátorka konečné výsledky voleb a rozdělení mandátů. „Sakra, to je těsné,“ dovolím si polohlasně zaklít. Moje strana nevyhrála, ale je na předních příčkách a také mnou zakroužkovaný kandidát se do sněmovny dostal. Alespoň se těším, jak jej zase potkám v malebných uličkách našeho města a uctivě jej pozdravím: „Dobrý den, pane poslanče.“
Večer nemohu usnout a stále dokola přebírám všechny možné situace budoucího rozdělení vládní moci. Vypadá to, že budeme v opozici.
Den jmenování vlády ( 14. den po volbách )
Vše šlo hladce a rychle. Vítězná strana ustanovila koalici, byli navrženi ministři a dnes náš milý pan prezident jmenuje jednotlivé členy vlády. Jak jsem předpokládal, moje strana je v opozici. Nezoufám však. Máme dost poslanců a jistě se opozice s koalicí budou chtít domluvit alespoň na zásadních bodech, které je potřeba pro naši zemi a náš lid uvést v platnost.
Den důležité televizní debaty ( 128. den po volbách )
Skončilo sto dní od nepsaného hájemství vlády a jsme na prahu závažného rozhodnutí v oblasti sociálních podmínek našeho obyvatelstva. Ve studiu sedí skvěle připraveni předsedové všech vládních i opozičních stran. Nikdo nikomu neskáče do řeči a redaktor nemá sebemenší problém s řízením debaty. Z hodiny naplněné úchvatnými projevy, které vysvětlovaly, objasňovaly a dokládaly fakta k danému tématu, mám pocit, že to naše vládní garnitura myslí s naši středoevropskou zemí dobře a dovede se se svými politickými rivaly ve slušnosti dohodnout na nejdůležitějších věcech.
Den schvalování zákonů ( 146. sen po volbách )
Dnes jsem si vzal v práci půl dne volna a tak před polednem spěchám, jako mnoho mých kolegů, domů. Dokonce jsem i oželel oběd, neboť těsně po poledni zasedají naši poslanci do lavic, aby rozhodli o naši společné budoucnosti. I když rozpravy trvaly dlouho, byl to povzbuzující pohled na všechny přítomné, jak s napětím hltají slova svých poslaneckých kolegů, jak proslov střídá proslov i jak všichni přednášející věděli, o čem je řeč. Samozřejmě, že není možné se shodnout na všem, ale dle konečného hlasování jsem nabyl dojmu, že poslanci i poslankyně se na všem nejzásadnějším shodli. Uléhal jsem pozdě večer v lože s myšlenkou, že se zase naše vlast posunula o kus vpřed.
Den v poslanecké kanceláři ( 266. den od voleb )
Využil jsem výzvy na den otevřených dveří a vypravil jsem se do poslanecké kanceláře mnou voleného poslance, kterou má v centru města. Sešlo se nás tam asi dvacet voličů a náramně jsme si popovídali o budoucnosti, o opravdu náročné práci poslance, o přípravě pozměňovacích návrhů, které připravila naše politická strana, ale i trochu toho soukromí jsme probrali a nasmáli se jako již dlouho ne. I když jeho útulná kancelář byla pro tak velkou společnost znatelně těsná, nevadilo nám to. Pan poslanec ze svých soukromých zdrojů připravil malé občerstvení a jeho sympatická asistentka roznášela výbornou kávu.
Panu poslanci se nápad s dnem otevřených dveří a otevřené diskuzi tak zalíbil, že se ještě ten den rozhodl, že jej bude opakovat pravidelně minimálně jednou do měsíce.
Den první politické kauzy jednoho z ministrů ( 313. den od voleb )
V ranních zprávách se objevila reportáž o podezřelém obchodním triku, který měl snad před časem udělat náš ministr financí. Nezdálo se mi to. Pro jistotu jsem ten den nepřestal sledovat aktuality na internetu i v rádiu. Měl jsem v plánu být ten den dlouho v práci, proto jsem se k televizoru nedostal, ale nakonec jsem pochopil, že má obava a nervozita byly zbytečné.
Přišlo se totiž na to, že onu kauzu vytvořil dříve uznávaný novinář, který však již několik let nevedl spořádaný život a nebyl schopen dále psát holou pravdu. Spojil se s podřadnou novinářskou lůzou, která se vyznačovala tím, že překrucovala fakta a snažila se zaujmout větší podvědomí v široké veřejnosti a tuto společnost svými nepravdami destabilizovat.
Ministr financí byl však člověk na svém místě. I když byl z mnou nevolené politické strany, vážil jsem si jej pro jeho přehled a umění se dohodnout. Ještě ten den předložil médiím všechna fakta a důkazy, jenž dokazovaly, že v hospodaření jeho vlastního soukromí je vše v naprostém pořádku.
Rok od voleb, tři roky do voleb nových
Bilancuji uplynulý rok. Jsem spokojen! Nemám zastoupení ve vládě, ale mám zastoupení ve svém poslanci, který vždy a za každých okolností najde s koalicí společnou řeč. Mám dobrý pocit, že všem nám jde o to samé a že i když se poškádlíme, tak nakonec táhneme za jeden konec provazu.
O pár chvil později
Probouzím se z kómatu.

Den voleb

Je krásné podzimní ráno. Nastal konečně den D. Dnes jdu zase volit do sněmovny. „Jak já se těším!“ Beru do rukou předem připravenou igelitovou tašku, občanský průkaz a lístek s politickou stranou, se kterou sympatizuji. Již dávno mám jasno a již dávno jsem na lístku politické strany označil jméno svého kandidáta. V posledních dnech jsem poctivě studoval programy jednotlivých stran a tak jsem opravdu dobře připraven.

Vycházím před dům, pozdravím sousedy, kteří míří také k volební místnosti, a své kroky nasměruji stejným směrem. Míjím romskou osadu, která sousedí s naši ulicí a s úsměvem ve tváři podávám igelitovou tašku postaršímu Romovi, jenž se sluní na židli před svým domem. Přívětivě na mne pohlédne, z tašky vytahuje rádio, které já již nepotřebuji a domluvíme se, že odpoledne přijde na mou zahradu se svou rodinou, abychom společně strávili zbytek dne a večer, a u opékání špekáčků zapěli nějakou tu romskou píseň..

Ve volební místnosti předložím svůj doklad, aby pan komisař věděl, že jsem to opravdu já, za plentou vložím svůj volební lístek do obálky a tu pak následně do hlasovací urny..

Den výsledku voleb

Od rána jsem jako na trní. Poctivě sleduji zpravodajství a rychlostí blesku přepínám mezi jednotlivými televizními kanály, aby mi náhodou neunikla nějaká důležitá informace.

A je to tady! Za důstojného ticha ve studiu oznamuje moderátorka konečné výsledky voleb a rozdělení mandátů. „Sakra, to je těsné,“ dovolím si polohlasně zaklít. Moje strana nevyhrála, ale je na předních příčkách a také mnou zakroužkovaný kandidát se do sněmovny dostal. Alespoň se těším, jak jej zase potkám v malebných uličkách našeho města a uctivě jej pozdravím: „Dobrý den, pane poslanče.“

Večer nemohu usnout a stále dokola probírám všechny možné situace budoucího rozdělení vládní moci. Vypadá to, že budeme v opozici.

Den jmenování vlády ( 14. den po volbách )

Vše šlo hladce a rychle. Vítězná strana ustanovila koalici, byli navrženi ministři a dnes náš milý pan prezident jmenuje jednotlivé členy vlády. Jak jsem předpokládal, moje strana je v opozici. Nezoufám však. Máme dost poslanců a jistě se opozice s koalicí budou chtít domluvit alespoň na zásadních bodech, které je potřeba pro naši zemi a náš lid uvést v platnost.

Den důležité televizní debaty ( 128. den po volbách )

Skončilo sto dní od nepsaného hájemství vlády a jsme na prahu závažného rozhodnutí v oblasti sociálních podmínek našeho obyvatelstva. Ve studiu sedí skvěle připraveni předsedové všech vládních i opozičních stran. Nikdo nikomu neskáče do řeči a redaktor nemá sebemenší problém s řízením debaty. Z hodiny naplněné úchvatnými projevy, které vysvětlovaly, objasňovaly a dokládaly fakta k danému tématu, mám pocit, že to naše vládní garnitura myslí s naši středoevropskou zemí dobře a dovede se se svými politickými rivaly ve slušnosti dohodnout na nejdůležitějších věcech.

Den schvalování zákonů ( 146. sen po volbách )

Dnes jsem si vzal v práci půl dne volna a tak před polednem spěchám, jako mnoho mých kolegů, domů. Dokonce jsem i oželel oběd, neboť těsně po poledni zasedají naši poslanci do lavic, aby rozhodli o naši společné budoucnosti. I když rozpravy trvaly dlouho, byl to povzbuzující pohled na všechny přítomné, jak s napětím hltají slova svých poslaneckých kolegů, jak proslov střídá proslov i jak všichni přednášející věděli, o čem je řeč. Samozřejmě, že není možné se shodnout na všem, ale dle konečného hlasování jsem nabyl dojmu, že poslanci i poslankyně se na všem nejzásadnějším shodli. Uléhal jsem pozdě večer v lože s myšlenkou, že se zase naše vlast posunula o kus vpřed.

Den v poslanecké kanceláři ( 266. den od voleb )

Využil jsem výzvy na den otevřených dveří a vypravil jsem se do poslanecké kanceláře mnou voleného poslance, kterou má v centru města. Sešlo se nás tam asi dvacet voličů a náramně jsme si popovídali o budoucnosti, o opravdu náročné práci poslance, o přípravě pozměňovacích návrhů, které připravila naše politická strana, ale i trochu toho soukromí jsme probrali a nasmáli se jako již dlouho ne. I když jeho útulná kancelář byla pro tak velkou společnost znatelně těsná, nevadilo nám to. Pan poslanec ze svých soukromých zdrojů připravil malé občerstvení a jeho sympatická asistentka roznášela výbornou kávu.

Panu poslanci se nápad s dnem otevřených dveří a otevřené diskuzi tak zalíbil, že se ještě ten den rozhodl, že jej bude opakovat pravidelně minimálně jednou do měsíce.

Den první politické kauzy jednoho z ministrů ( 313. den od voleb )

V ranních zprávách se objevila reportáž o podezřelém obchodním triku, který měl snad před časem udělat náš ministr financí. Nezdálo se mi to. Pro jistotu jsem ten den nepřestal sledovat aktuality na internetu i v rádiu. Měl jsem v plánu být ten den dlouho v práci, proto jsem se k televizoru nedostal, ale nakonec jsem pochopil, že má obava a nervozita byly zbytečné.

Přišlo se totiž na to, že onu kauzu vytvořil dříve uznávaný novinář, který však již několik let nevedl spořádaný život a nebyl schopen dále psát holou pravdu. Spojil se s podřadnou novinářskou lůzou, která se vyznačovala tím, že překrucovala fakta a snažila se zaujmout větší podvědomí v široké veřejnosti a tuto společnost svými nepravdami destabilizovat.

Ministr financí byl však člověk na svém místě. I když byl z mnou nevolené politické strany, vážil jsem si jej pro jeho přehled a umění se dohodnout. Ještě ten den předložil médiím všechna fakta a důkazy, jenž dokazovaly, že v hospodaření jeho vlastního soukromí je vše v naprostém pořádku.

Rok od voleb, tři roky do voleb nových

Bilancuji uplynulý rok. Jsem spokojen! Nemám zastoupení ve vládě, ale mám zastoupení ve svém poslanci, který vždy a za každých okolností najde s koalicí společnou řeč. Mám dobrý pocit, že všem nám jde o to samé a že i když se poškádlíme, tak nakonec táhneme za jeden konec provazu.

O pár chvil později

Probouzím se z kómatu a ze sna..