Každý člověk chce být respektován. Nemusí si to tak moc uvědomovat, ale po jistém uznání okolí touží stále. Každý člověk se také cítí být středem vesmíru. Je to pochopitelné a vše má logiku.
Každý z nás je samostatný a samostatně se rozhodující o svém osudu. A zde vznikají problémy. Je samozřejmé být neohroženým vládcem svého života.
Jenže, nežijeme na této planetě sami. A s ostatními vládci vlastních životů chcema a musíme bok po boku žít. Problémy vznikají proto, že se málo, nebo vůbec, snažíme chápat pocity jiných lidí. A nejzákladnější problém je ten, že se vzájemně neposloucháme. Jsme tak zabráni do svého středovesmíru, že nerespektujeme středovesmíry jiných.
Moudrý člověk se vžívá do myšlenek ostatních lidí. Neodsuzuje jejich chování, ale posuzuje, a svým myšlením se snaží najít nejlepší cestu ke vzájemnému porozumění. Moudrý člověk naslouchá.
Hloupý člověk hlásá do světa svou vlastní pravdu, nenaslouchá pravdě jiného a pak se rozčiluje, když onen jiný nechce slyšet pravdu jeho. Oba z těchto neposlouchavších hloupých jsou zabrání jen do reprodukce svého vlastního já, že pro chápání činů toho druhého jim nezbývá čas, ochota ani energie.
Moudrý člověk zažívá uznání proto, protože nějakým srozumitelným způsobem dává ostatním najevo, že je slyší a umí chápat. Nevnucuje jim svou pravdu, jen v ní hledá segmenty, jenž by mohly být nápomocny dalším lidem. A také svou pravdu obohacuje o naučné části pravd jiných, které mu pomáhají v růstu svého vlastního vesmíru.
Pokud zažívá uznání člověk hloupý, tak jen kvůli tomu, že je v něčem silnější než okolí, svým přikyvovatelům nahání strach, a svou mocí jim může imponovat. Jeho slávytvořitelé tedy většinou svůj středobod vesmíru zavrhují. Jakoby se nastěhovali do těla svého silnějšího idolu, a on je jako parazit vysával.
Každý z nás je samostatný a samostatně se rozhodující o svém osudu. A zde vznikají problémy. Je samozřejmé být neohroženým vládcem svého života. Jenže...
Jenže, nežijeme na této planetě sami. A s ostatními vládci vlastních životů chcema a musíme bok po boku žít. Problémy vznikají proto, že se málo, nebo vůbec, snažíme chápat pocity jiných lidí. A nejzákladnější problém je ten, že se vzájemně neposloucháme. Jsme tak zabráni do svého středovesmíru, že nerespektujeme středovesmíry jiných.
Moudrý člověk se vžívá do myšlenek ostatních lidí. Neodsuzuje jejich chování, ale posuzuje, a svým myšlením se snaží najít nejlepší cestu ke vzájemnému porozumění. Moudrý člověk naslouchá.
Hloupý člověk hlásá do světa svou vlastní pravdu, nenaslouchá pravdě jiného a pak se rozčiluje, když onen jiný nechce slyšet pravdu jeho. Oba z těchto neposlouchavších hloupých jsou zabrání jen do reprodukce svého vlastního já, že pro chápání činů toho druhého jim nezbývá čas, ochota ani energie.
Moudrý člověk zažívá uznání proto, protože nějakým srozumitelným způsobem dává ostatním najevo, že je slyší a umí chápat. Nevnucuje jim svou pravdu, jen v ní hledá segmenty, jenž by mohly být nápomocny dalším lidem. A také svou pravdu obohacuje o naučné části pravd jiných, které mu pomáhají v růstu svého vlastního vesmíru.
Pokud zažívá uznání člověk hloupý, tak jen kvůli tomu, že je v něčem silnější než jeho okolí, svým přikyvovatelům nahání strach, a tak jim svou mocí může imponovat. Jeho slávytvořitelé tedy většinou svůj středobod vesmíru zavrhují. Jakoby se nastěhovali do těla svého silnějšího idolu, a on je jako parazit vysával.
